Odvážný nový svět (Snarry)

6.kapitola

Přechod k podmínkám

Severus měl opravdu hrozný den. Učení ho nikdy nijak zvlášť nebavilo, ale pokoušet se učit třídu plnou adolescentních potížistů, z nichž všichni o něm po celou dobu zatracené lekce klevetili a hihňali se, bylo prostě odporné. Byl to soukromý člověk a všechny aspekty svého života si raději nechával pro sebe, daleko od slídivých očí. Jaké právo měl ještě někdo na analýzu a diskuzi o jeho osobním životě? Pokoušet se udržovat pořádek ve výuce bylo peklo a on toho dne přidělil víc trestů, než za celou svou kariéru. Čím dříve novost celé situace vyprchá, tím lépe.

A teď ho téměř nesnesitelně bolela hlava, ne že by se naléval sklenici za sklenicí skotské, ale říkal si, že dokud se situace nezlepší, je mu úplně jedno, jestli se zhorší. Podle toho, jak to vypadalo, nebyl Harryho den o nic lepší. Chlapec od chvíle, kdy se vrátil do jejich komnat, většinou mlčel a zdálo se, že se ztratil ve svém vlastním světě, zaměřeném na něco, co Severus určitě daleko přesahovalo pouhé posměšky a pomluvy. Skoro nic nejedl a seděl schoulený v křesle a zíral do ohně, vzdálený a zamyšlený.

Severus si nikdy nebyl moc jistý, jak si poradit s tichým Harrym. Protivný, hlasitý, drzý a umíněný Harry byl fajn, bylo to známé teritorium a dokonce něco, co by Severus řekl, že mu vyhovuje; ale tichý, přemýšlivý Harry bylo něco jiného. Bylo to něco, s čím Severus nevěděl, jak si poradit, natož aby věděl, že existuje. Nakonec, otrávený neustálým mlčením, se zeptal: „Pottere, co se děje? Za celý večer jsi řekl sotva dvě slova.„

Harry se na muže poněkud polekaně podíval, vytrhl ho ze snění a byl trochu zmatený, protože nečekal, že s ním v té chvíli někdo promluví. „Ach," odpověděl a zavrtěl hlavou, „Nic se neděje. Jen o něčem přemýšlím.„

„Ano, to se mi podařilo vydedukovat." Odpověděl Severus suše. „Ale co konkrétního je to, o čem přemýšlíš?„

Harry si povzdechl a řekl: „Nejsem si jistý, jestli o tom chci opravdu mluvit. Mám s tím trochu potíže, abych byl upřímný, nejsem si úplně jistý, jestli se o to chci dělit s někým jiným.„

„No, nebudu tě nutit, abys mi to říkal, jestli nechceš." Řekl Severus, zvědavý, co chlapce tak trápí. „Musí to být vážné, že nad tím takhle uvažuješ. Obvykle se tématům v té tvé hlavě moc času nevěnuje, nevěděl jsem, že máš takové schopnosti, že nad něčím přemýšlíš tak dlouho." Poznamenal, usrkl skotské a podíval se na mladíka přes okraj sklenice.

Harry na něj vrhl pohrdavý pohled, příliš zamyšlený, než aby se dokázal vzepřít mužovým urážkám, objal se rukama pevněji a vtlačit se hlouběji do křesla. „Já jen... ach, já nevím, stejně se mi budete smát." Zamumlal a zabořil hlavu do dlaní, zřejmě v domnění, že by mohl zmizet, kdyby se dostatečně zmenšil.

„Nebuď hloupý, samozřejmě, že se nebudu smát." Odpověděl Severus a trochu ho urazilo, že o něm Harry takto smýšlí, i když měl za to, že vlastně nedal chlapci žádný důvod k jinému uvažování. „Řekl ti někdo něco?„

„Ne, to ano, ale jen nepřímo." Odpověděl Harry, povzdechl si a vstal z křesla, postavil se do výklenku a vyhlédl z okna. „Byl to Neville. Byla to jen troufalá poznámka, asi ho to ani nenapadlo, než to řekl, ale nevím, prostě...mě to dostalo.„

„A ta poznámka byla?" Pobídl ho Severus.

„Řekl... řekl, že ani nevěděl, že jsem gay." Řekl Harry a otočil se, aby se Severusovi znovu postavil tváří v tvář, a jeho výraz muže jasně vyzýval, aby se mu vysmíval.