Malý Rudý Květ (Death Note x Oc)

Kapitola 3. - Případ Kira

31.12.1998
POV Naomi

+

Seděla jsem na gauči v pokoji hotelu. Už jsme tu pár dní, ale stěhovali jsem se vícekrát než by mi bylo příjemné. Ale je to důležité, protože Aniki chrání život nejen sobě, ale i mě a Watarimu. Během té doby mi vše vysvětlil ohledně Kiry a tak. Dnes se tu má sejít se členy policie a udělat z nich malý vyšetřovací tým. Pamatuju se, jak dokázal určit oblast, kde se Kira nachází. Bylo to úžasné a moc bych chtěla vědět jak se Kira asi tvářil. Bohužel i on měl svůj triumf, když se mu povedlo zabít 12 agentů FBI.

+

Zazvonil zvonek u dveří a já šla otevřít. Za dveřmi stál pan Soichiro Yagami a ostatní od policie. Nejspíš nečekali někoho než jsem já, protože pan Yagami na mě chvíli zíral a pak vykoktal.
"O-Omlouvám se maličká, a-asi jsme si spletli pokoj."
Už byl na odchodu, když jsem řekla
"Nic jste nespletl náčelníku."
V tu chvíli se všichni zastavili a otočili na mě. Měla jsem spoustu práce abych se nezačala smát.
"Eh, půjdete dovnitř ? Myslím, že tam to bude příjemnější ? Mám tam zaděláno na kávu a- Moment, nechybí někdo ?"
Znovu jsem je přepočítala a vážně někdo chyběl.
"No, jeden nakonec odmítl."
"Chápu, tak pojďte dál," řekl jsem a usmála se.

+

Uvnitř si všimli Anikiho. Bylo vtipné sledovat jak si ho přeměřují a vzpoměla jsem si jak jsem ho sama poprvé viděla.
"Jsem L," představil se.
"Tenhle kluk je L ?"
"Tak takhle jsem si ho nepředstavoval."
Ulítlo mi vyprsknutí, jak jsem skrývala smích.
"A jak jste si ho představovali ? Jako uhlazeného manekýna ?" všichni vypadali lehce nervózně a potom nám ukázali odznaky a představili se.
"Já jsem náčelník NPA Yagami."
"Já jsem Matsuda."
"Já Aizawa."
"Mogi."
"Ukita."
V tu chvíli Aniki na ně ukázal jako by střílel.
"Bang !"
Všichni naši noví známí z toho moc moudří nebyli a tak jsem se chopila vysvětlení
"Kdyby Aniki byl Kira, tak jste mrtvý Yagami Soichiro-san, ale jak vidno máte štěstí."
"Vše co Kira potřebuje znát je přece tváři a jméno. Ale to už víte," dodal Aniki.
No, jejich tváře mi říkali něco jiného. Chování k lidem nejspíše nebyla jeho nejsilnější stránkou.
"Aniki vám tím chce říct, že byste měli být opatrní komu říkáte svá jména."
V tu chvíli se mě Matsuda zeptal.
"Odpusť mi, že se ptám maličká, ale proč L říkáš Aniki ?"
"Protože říkat mu L by bylo nebezpečné. A prosím neříkejte mi maličká. Já jsem Mia."
"Dobře ma- Mio."

+

POV 3.osoby

+

Naomi šla do kuchyně udělat občerstvení a zbytek si šel sednout do obýváku.
"Prosím vyplňte si mobily, laptopy a všechna elektronická zařízení a položte je na stůl."
"L, myslíš si, že je máme zapnutá, aby někdo venku mohl slyšet náš rozhovor ?" zeptal se mírně podrážděně Aizawa.
Naomi v kuchyni vše slyšela a přemítala nad tím zda má L dát pár hodin „Jak se chovat k lidem." Když se ozval pan Yagami
"Prostě udělej co říká." Naomi se usmála, pan Yagami je moudrý muž.
"Věděl jsem, že je opatrný, ale tohle vyvolává otázku zda nám vůbec věří," pronesl Matsuda.
"Tak to není. Jen nemůžu vystát, když někomu zvoní telefon zatím co mluvím," vysvětlil svůj pokyn L.
Naomi si povzdechla. Měla L ráda, ale věděla, že pro nezasvěceného je těžké na začátku s L vyjít.
"A ještě jedna věc, nic si nezapisujte. Vše noste pouze ve své hlavě. Prosím sedněte si."
Naomi jim donesla kávu a všem členům NPK se tiše omlouvala, že to L tak nemyslí, a že tímhle způsobem chrání život svůj a jejich. L kávu ochutnal a zamračil se, poté do kávy přimíchal více a více cukru. Naomi nevypadala nadšeně
"Promiň, ale ne všichni sladí jako ty," řekla tiše.
"Cukr mozku svědčí," odvětil L.
Naomi si povzdechla a dál rozdávala šálky, ale poprosila L aby ostatním nechal alespoň trochu cukru.
"V pořádku, já stejně nesladím," řekl Matsuda, ostatní přitakali a Naomi je obdarovala zářivým úsměvem.
"Tak, o čem s námi chceš mluvit L ?"
"Odteď mi říkejte Ryuzaki místo L. Kvůli bezpečnosti. A samozřejmě budu mluvit o případu," řekl L a usrkl kávy.

+

POV Naomi

+

"Ryuzaki, nebylo by možné snížit počet obětí tím, že nebudeme zveřejňovat tváře a jména zločinců v médiích ?" zeptal se Matsuda.
"To si nemyslím, když se nedostane k identitě zločinců, začne zabíjet nevinné lidi," odvětil Aniki.
"Záleží taky na tom, chceme-li obětovat nevinné lidi nebo zločince. Jak jste sám upozornil, kriminalita klesla. Nechci tu znít jako Kirův podpůrce, ale dáte-li mi zbraň a řeknete mi, že mám zastřelit buď vraha nebo uklízečku, střelím vraha," vysvětlila jsem.
"Kira je dětinský a nesnáší prohru, vím to protože jsem stejný. Neváhal zabít mého prostředníka, když jsem ho provokoval, když jsem mu řekl, že je v Kanto, zabil zločince z Japonska jako by mi řekl „Ano, jsem z Kanto a co s tím budeš jako dělat ?" co si myslíte, že udělá, když začneme skrývat identity zločinců ? Zaútočí na nevinné a tomu se musíme vyhnout, přesně jak řekla Mia," řekl Aniki a zdálo se, že má pravdu.
"Abychom ho dostali musíme využít média jinak," dodal ještě.
"Ale jak ?" zeptal se Aizawa.
Ryuzaki se na mě podíval a já se chopila příležitosti.
"Inu, co třeba tohle ? „Smrt agentů FBI pobouřila Spojené státy Americké, nedávné vraždy rozezlily všechny kriminalistické složky světa. Ten rozhodl poslat do Japonska 1 500 vyšetřovatelů FBI, CIA a NSA, aby Kiru za každou cenu dopadli." To Kiru rozhodí a bude se snažit zjistit jména lidí jenž neexistují. Bude se cítit obklopen nepřáteli a vytvoří to na něj psychický nátlak," řekla jsem podívala se na ostatní co o tom soudí.
"To zní fakt dobře, Kira se bude cítit ohrožen a bude tak víc zranitelný," obdivně pronesl Matsuda.
"Jo, to by mohlo vyjít," řekl Aniki
"Ty máš více rozumu než celý policejní sbor." přitakal Aizawa.
Lehce jsem zrudla, tolik chvály mi bylo málem až nepříjemné.
"D-Děkuji," řekla s mírným růměncem ve tváři.

+

"No, než začneme oslavovat řeknu vám co ještě si o případu myslím. Kira pracuje sám."
"Huh, proč si to myslíš Ryuzaki ?" skočil mu do řeči Aizawa.
"Nech ho domluvit Aizawo," okřikl ho pan Yagami.
"Děkuji, tedy jak říkám, Kira pracuje sám, potřebuje znát jméno a tvář, dokáže do jisté míry ovlivňovat způsob a čas smrti a má přístup k tajným informacím. Teď příjde to hlavní a chci abyste dávali pozor !" řekl Aniki a fixou začal čmárat na desku stolu.
Až odejdou, tak si to hezky umyje.
"14. prosince přijíždí do Japonska 12 agentů FBI, tady máme 19. prosince, Kira dělá pokusy na zločincích a ovlivňuje jejich chování před smrtí. Během pouhých pěti dnů Kira zjistí přítomnost agentů a pocítí strach a protože nezná jejich jména ani tváře, je v nevýhodě. Potřeboval zjistit jak moc dokáže své oběti ovlivnit než mohl proti těm agentům zasáhnout. A jak všichni víme, 27. prosince dokázal zjistit jména a tváře agentů a všechny je zabít. Mezi 19. a 27. prosincem byl nejaktivnější a zabil 23 lidí. Ti se, ale od těch předešlých lišili. Všichni to byli zločinci nebo podezřelí z probíhajících vyšetřováních, ze zákona tedy nevinní."
"Ano, to je pravda," přitakal pan Yagami.
"To znamená, že k vraždě tech agentů využil menší zločince. Zabil jich, ale tolik, že nemůže říct, které skutečně potřeboval a které zabil, aby nás zmátl. Dle všeho je Kira pravděpodobně jeden z těch, které FBI vyšetřovala mezi 14. a 19. prosincem. Zde jsou informace od FBI, vše co by se mohlo hodit. Odnést je nemůžete, ale zde si je m-"
"To je úžasné !" skočil mu do řeči Matsuda. "Je nás jen pár, ale s tímhle toho můžeme i tak hodně zjistit."

+

"Rozdělíme se na dvě skupiny. Jedna si vezme na starost agenty FBI a druhá oběti."
"Máme štěstí, během těch dnů se vyšetřovalo málo lidí."
Odevzdaně jsem si povzdechla. Aniki takovéhle přerušování nesnáší a jeho výraz to potvrdil.
"Chcete se na něco zeptat ?" řekl Ryuzaki mírně otráveně.

+

"Vlastně já bych chtěl." řekl pan Yagami
"Týká se toho co jsi řekl na začátku, že nerad prohráváš. Když jsi nám ukázal svou tvář znamená to, žes prohrál ? Jsme tu proto, že tě Kira porazil ?"
"CO SI TO-" vyskočila jsem na nohy a probodla pana Yagamiho pohledem. Co si o sobě myslí ? Aniki přece neprohrál, jen se přizpůsobil situaci. Aniki mě, ale přerušil.
"Zklidní hormon Mio, má pravdu."
"Ale Aniki-" zaprotestovala jsem, ale Ryuzaki mě znovu gestem umlčel.
"Když jsem vám ukázal svou tvář a zemřelo 12 agentů FBI, tak jsem definitivně tu bitku prohrál. Ano prohrál jsem bitku, ale válku vyhraju. Tohle je poprvé co dávám svůj život v sázku, ale chci Kirovi ukázat, že jsme ochotni riskovat život abychom ho dostali. A taky to, že dobří lidé vyhrají," řekl Aniki a usmál se.
"To je pravda."
"My to zvládnem."
"Jdem do toho Ryuzaki."
Všichni souhlasili a vypadali nadšeně. Dívala jsem se na Anikiho s úctou. Začalo mě mrzet, že jsem se přestala ovládat. Takovou chybu by Aniki nikdy neudělal a ani já už ji nesmím udělat. Mimo to, Soichiro-san to jistě nemyslel zle, moc jsem si to vzala.
"Každopádně ještě něž odejdete, tak si s každým z vás osobně promluvím abych se ujistil, že ani jeden z vás není Kira," řekl Aniki jako by se nechumelilo, pak odešel k oknu na konec místnosti.
Já jsem mezitím odnesla hrnky do kuchyně a dolehl ke mě rozhovor našich hostů.
"Vypadá to, že nám stále nevěří a to nám toho řekl tolik."
"To je absurdní."
"Nechte toho, berte to z jeho pohledu !" řekl Soichiro-san rázně, "Kira má informace z ústředí a klidně by to mohl být jeden z nás."
"To je pravda."
"Riskuje svůj život, když tu je." "A nejen svůj." řekl Soichiro-san a zrak mu spočinul na mě a já začal předstírat, že hrnky skládám na linku.
"Ryuzaki riskuje i její, život. Ne, ona ho riskuje dobrovolně. Nevypadá to, že by tu byla proti své vůli. Ti dva ví co riskují a stejně tu jsou. Vážně obdivuhodné."
Slova Soichira-san mě zahřala u srdce, budu se mu muset omluvit. Přišla jsem k Anikimu
"Jde to dobře, potřebuji jednu věc, jednu stopu, jeden zásadní fakt, který by nás přivedl blíže na stopu Kirovi. Potřebuji jen jednu věc."
"Jsem si jistá, že ji nalezneš. Neboj se."
Aniki se na mě podíval a poplácal mě po hlavě.
"Snad máš pravdu."

+

1703 slov

+

Tak snad se vám tahle kapitola líbila. Kdybyste měli jakékoliv nápady, tak jen sypte.

+