Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 17. Postelové zmatky ~

„Vytáhni hůlku a předveď mi, jak se dělá to elementární přeměňování."

„Hůlku? Já ale žádnou nemám, vždyť-" začala Hermiona nechápavě, ale v půli věty strnula. Ten dobře známí pocit, který už tak dlouho necítila. Pravou rukou opatrně přejela po malé vyboulenině v její kapse. Zatajil se jí dech. Byla tam. Měla ji v kapse, i když si byla stoprocentně jistá, že ještě před okamžikem tam nebyla.

Trvalo to sotva půl vteřiny. Prudce sáhla po hůlce a naučeným pohybem bojovníka po Theovi vystřelila jasně rudý paprsek kletby. Celé se to odehrálo mezi dvěma údery srdce. Paprsek zmizel a ona čekala, že se Nott v bezvědomí skácí k zemi, ale místo toho tam stál s odevzdaným výrazem, jako by se stalo přesně to, co očekával. Rychle zvedla hůlku a chystala se seslat další kletbu, ale Theo zvedl ledabyle ruku a lehkým mávnutím ji zastavil v polovině pohybu. Strnule visela ve vzduchu, jako v neviditelných kleštích, s rukou napřaženou nad hlavou.

„Co se to-"

„Tak dost, Grangerová. Vážně si myslíš, že bych ti jen tak dal do ruky hůlku, aniž bych měl jistotu, že mě s ní nebudeš moct zabít?"

„Pusť mě, ty hade!" prskala Hermiona a snažila se vyprostit z neviditelného sevření, ale Theo se ani nepohnul.

„Ne, nejdřív si poslechneš, co ti chci říct. Tady jsi v Marga Vigei. Tohle je moje komnata nejvyšší potřeby. Vše, co se tu stane či nestane mám pod plnou kontrolou. Nemůžeš mi nijak ublížit, nijak mě překvapit. Všechno, včetně toho jaká kouzla použiješ, mám pod kontrolou já, chápeš?" Luskl prsty a Hermiona cítila, jak sevření opět povolilo. „Takže žádný blbosti, Grangerová. Nechci ti ublížit, ale jestli budu muset, udělám to."

Zlostně na něj zírala skrze uvolněný pramen kudrnatých vlasů. Ten chvilkový pocit triumfu jí ještě pulzoval v konečcích prstů, ale opět ji připravili i o to málo. Žádná naděje nezbyla.

Zbytek dne cvičili přeměňování. Byl to příjemný pocit, opět svírat v rukou hůlku, i když věděla, že jde jen o iluzi. Dokonalý sen, který má ale v režii někdo jiný.

Když ji v podvečer Nott konečně propustil, aby šla připravit večeři, byla k smrti unavená. Bylo to dokonce ještě náročnější, než ty poslední dny strávené od rána až do noci v knihovně nad knihami.

Doklopýtala zmoženě do kuchyně a pustila se do práce. Trvalo jí to o poznání déle, než obvykle. Ruce i nohy měla nepříjemně ztěžklé únavou a hlava jí třeštila tupou bolestí, jako by ji měla plnou rozlámaných střípků skla. Když prostírala stůl, ztěžka oddechovala. Jediné, co chtěla, bylo lehnout si do postele a spát. A s trochou štěstí už se nikdy neprobudit.

Večeře proběhla v tichosti, jen tu a tam přerušená Blaiseho marnými pokusy o navázání hovoru. Theo byl během jídla zabořený pohledem v jedné z příruček k přeměňování a nezdálo se, že by vůbec vnímal, co jí a Draco zadumaně zíral do zdi, nepřítomně nípajíc do pečených brambor na talíři. Ani Hermiona se nijak nepokoušela přitáhnout k sobě pozornost. Té trochy jídla, kterou měla nandanou, se ani nedotkla a ztěžka oddechovala, jak se úporně snažila zahnat bolest a malátnost, která už jí prostupovala celým tělem. Jen tu a tam vzhlédla, neboť měla nepříjemný pocit, že ji Zabini zkoumavě pozoruje.

Trhla sebou, když uslyšela hluk odsouvajících se židlí a rychle vstala, aby sklidila ze stolu. Oba nemluvní zmijozelové bez zdržování zmizeli v chodbě, jen Zabini zůstal na svém místě a přes spojené špičky prstů Hermionu propaloval pronikavým pohledem.

Čarodějka mezitím sbírala nádobí a poháry na rozložitý tác, aniž by si jeho zájmu povšimla. Když se natahovala, aby vzala i jeho talíř, vystřelil Blaise nečekaně ruku a popadl ji za zápěstí. Talíř s řinkotem dopadl na stůl.