PROLOG

11 1 0
                                    

Mladý kudrnáč stál v lobby své nové školy a prohlížel si cedule, hlásající 10 výročí od školní demonstrace, díky které může v areálu tak výhodně studovat.
,,Prohlížíte si výzdobu, pane Marley?"

Oslovený se nezaujatě podíval na postaršího muže, jenž zde pracuje.
,,Dalo by se to tak říct," odpoví s lehkým pokrčením ramen a znovu se otočí k cedulím.

,,Zaujala vás nějaká fotka?"
,,Ano, tato," hubeným prstem ukázal na fotku osmi lidí, usmívajících se do kamery.
Kantor přišel blíž a podíval se na ni, poté se s úsměvem oddálil od platového povrchu a pronesl: ,,Málem bych zapomněl, že sem kdy chodili.

Víte, pane Marley, tohle byla asi nejzajímavější skupina, kterou jsem za 37 let, co učím, potkal. Každý byl naprosto jiný a přesto spolu zvládli todle," roukou ukázal na všechny výroční tabule ,, a nejen že zachránili naši školu, ale i ukázali, jak je důležité držet spolu."

Kudrnáči přišlo, že starší trochu přehání ale i tak ho příběh těch lidí zajímal. A tak udělal tu pro něj nejtrapnější věc v jeho životě.

,,Řekněte mi o nich víc."
Postarší muž se na něj usmál.
,,Velmi rád."

}~{

Ahoj!

Chtěla bych Vás přivítat u mého prvního příběhu.
Flower House je romantický příběh
z prostředí střední školy.

Chtěla bych v něm poukázat na problémy s rasismem, homofóbií, předsudky a mnoha dalšími.

Samozřejmě to celé nebude drama s
vypjatými emocemi a falešným napínáním.
Spíš Vám podám kávu nebo čaj, posadím
do křesla a předvedu Vám
romantický příběh v mém stylu.

Budu moc ráda za každý ohlas a prosím, buďte na moje děťátko milí.

Děkuji za pozornost a nyní se prosím pohodlně usaďte, představení začíná.

Fʟᴏᴡᴇʀ HᴏᴜsᴇKde žijí příběhy. Začni objevovat