Krutovláda

100. Narodil se princ

,,Trvá to už moc dlouho", řekl si David který čekal u dveří pokoje a slyšel svou ženu křičet a naříkat bolestí.

Blanka křičela jeho jméno a David chtěl za ní jít, jenže jeho matka mu to zakázala. A řekla že ,,Muži u porodu být nesmí a že tohle je jen ženská práce". Tak tedy seděl David v rohu místnosti a poslouchal bolestivý nářek své milované ženy, a čekal až se z pokoje ozve tolik vytoužený dětský pláč.

Najednou bylo v pokoji ticho a Blančin bolestný křik ustal.

 Bylo najednou takové dlouhé ticho a prázdno a David se v tu chvíli lekl že je oba ztratil a že jeho Blanka kterou nadevše miloval mu i s jeho tolik vytouženým dítětem umřela. Najednou se z místnosti po chvíli ozval hlasitý dětský pláč a Davidovy se aspoň trochu ulevilo že jeho dítě je na světě. 

,,Ale co jeho žena?," vyplavala mu ta myšlenka na povrch.

,,Snad ho neopustila a snad žije. Ne nesmí ho opustit teď ještě ne, co by si bez ní počal teď když už je konečně šťastný," řekl si David sám pro sebe v duchu a srdce se mu trochu sevřelo obavami o jeho ženu.

Najednou se otevřely dveře od Blančiny komnaty a ve dveřích se objevila jeho matka.

,,Máš syna Davide, máš syna," řekla jeho matka radostně a pak svého syna objala.

,,Mám syna," řekl si David po chvíli a radostně se usmál na svou matku.

,,A má žena jak je jí? Jak je Blance? Žije? Je v pořádku?," chrlil ze sebe David jednu otázku za druhou a přitom se stále díval na svou matku a na trochu otevřené dveře do Blančina pokoje.  

,,Ano žije Davide, žije," řekla jeho matka s radostí a pak ještě dodala ,,Blanka je sice teď ještě slabá, ale nemusíš mít strach. Ona je silná a brzy bude v pořádku," řekla ještě s úsměvem na tváří jeho matka a pak se podívala svému synovy ještě trochu víc do očí.  

,,Musím ji vidět a musím vidět i svého syna, musím je vidět oba", řekl David po chvíli a i když ho jeho matka držela a nechtěla aby tam teď chodil, tak odhodlaně svou matku od sebe trochu odstrčil a pak vešel rychlím krokem do komnaty kde ležela jeho žena.

,,Ale Davide synu tam teď nemůžeš!," křičela za ním jeho matka, ale David jako by jí vůbec neslyšel a ani nevnímal. Protože jediné na co teď myslel byl jeho syn a jeho žena.

Vešel dovnitř a když spatřil svou ženu sedící v posteli se synem v náruči tak se usmál. Byl najednou tak šťastný že takovou radost snad ještě nikdy nezažil. Přišel ke své ženě blíž a sedl si vedle ní na postel.

,,Máme syna Davide malého prince", řekla Blanka potichu protože byla opravdu moc slabá a na jejím hlase bylo znát vyčerpání.

,,Je nádherný Blanko, stejně jako ty a děkuji ti za tvou námahu která ho přivedla na svět," řekl po chvíli David když se naklonil k Blance trochu blíž a díval se při tom na ní a na svého teď právě narozeného syna.

,,Nemáš mi zač děkovat Davide, vždyť je to i tvoje zásluha a tvoje dílo. Že máme tak krásného a roztomilého syna," řekla Blanka s úsměvem a trochu víc se k němu sklonila. 

,,Já vím Blanko, ale ty jsi ho svou láskou a sílou přivedla na svět a za to jsem ti moc vděčný a nikdy tě za to nepřestanu milovat. Protože ty jsi opravdu neskutečně silná žena kterou jsi snad ani nezasloužím," dodá po chvíli David a posune se k ní ještě kousek blíž.

,,Ale zasloužíš Davide, stejně tak jako jsi já zasloužím takového muže jako jsi ty," odpoví Blanka radostně a pak ještě k tomu dodá. 

Který i přes tu krutou masku dokáže být hodný a laskavý, a dokáže i milovat. A právě ty Davide jsi pro mě svou láskou tolik vykonal, protože kdybych tě neměla takového muže kterého miluji celým svým srdcem tak nevím co bych dělala. A doufám že spolu prožijeme ještě spoustu takových to okamžiku a že ti dám Davide ještě spoustu krásných dětí které nám budou dělat jen radost.

,,Protože nikomu jinému než-li tobě bych děti nikdy nedala. Protože ty jsi moje láska stejně tak jako teď náš syn a vás dva už budu milovat navždy," dodá ještě Blanka a pak se na Davida usměje tak že její úsměv snad celou místnost prozáří. 

,,Blanko", řekl po chvíli David který se k ní naklonil trochu blíž potom jí políbil.

,,Davide", zasténala Blanka tiše svému manželovy do úst a nechala se ovládat jeho polibky které neustávaly, ale spíše přidávaly na síle. 

Po chvílí se od ní David odtrhl a řekl ,,Lásko moje ty celá záříš a tohle je ten nejšťastnější den v mém životě."

,,I můj Davide a už bude navěky," odpověděla Blanka a pak se mu dlouze podívala do očí. 

,,Pochovej si ho Davide," vybídla svého muže Blanka a podala mu jejich malého syna kterého od ní David s úsměvem převzal.

Choval ho a přitom si říkal že už snad víc nemůže bít šťastný a potom když předal svého syna kojné a odcházel z pokoje své ženy, tak byl opravdu nesmírně šťastný protože dnes se mu narodil syn a jeho nádherná Blanka mu přežila. 

,,A bude už s ním navždy stejně jako on s ní."

A když se Blanka ráno probudila, tak v jejím pokoji byli všude nádherné růže a dokonce i na její posteli byla růže od jejího Davida, který k ní potom zase ráno přišel.

Blanka vzala růži do ruky a dlouze k ní přičichla a přitom si ihned vzpomněla na svého milovaného manžela kterého svou láskou změnila a kterého teď i miluje ze všeho nejvíc, stejně jako teď i jejich malého syna.

Který na počest svého otce dostal jméno David a svým rodičům dělal jenom radost, jako i jejich další děti kterých měli Blanka s Davidem ještě spoustu a v jejich spojeném království už vládl navždy jenom mír a nikdy už v něm nebyla žádná válka.  

-------------------⚜⚜⚜⚜⚜-------------------------------⚜⚜⚜⚜⚜

Tak a touhle poslední a zároveň nejdelší kapitolou z celého příběhu se s vámi loučím a doufám že vám můj příběh líbil a že se vám s radostí četl, a kdyby jste chtěli ještě nějaké pokračování tak stačí jenom napsat.

Zároveň bych touto cestou chtěla poděkovat @Adelaaaa2 že můj příběh tak zapáleně četla a pak taky i @Whitewolza73 které si nesmírně vážím a jsem rada že se jí i tento můj příběh líbil.

Zároveň bych chtěla říct že jsem měla v plánu to možná ještě trochu víc zaplést nebo to těm dvoum ještě trochu víc ztížit protože nápadu co tam dát jsem měla najednou když jsem se do toho pořádně opřela plno, ale nakonec jsem se to rozhodla udělat takhle a takhle to i ukončit.

Tak snad se vám to líbilo a ještě bych těmto dvoum senzačním holkám chtěla celý tento příběh věnovat, protože si strašně vážím lidí kteří mé příběhy čtou a když to někdo čte tak zapáleně tak si jich vážím nejvíc. Obzvláště když mě podarují hvězdičkou.

A ještě jsem si tu pro vás připravila pár písní, ale to je kapitola sama o sobě a proto jí dám taky trochu zvlášť :)