ROSENROT

2. Bella

Jelikož je Stephanie už ve škole, tak já měla pár hodin na zasloužený spánek, který jsem šla započít ihned po tom, co jsem si sundala boty a převlékla jsem se do pyžama.

Ulehla jsem do postele o půl deváté a probudila jsem se o půl druhé. Z mého spánku mě probudily velmi známé hlasy, které se ozývaly z kuchyně. Hodila jsem si přes ramena svůj rudý župan a vyrazila jsem za osobami, kterým hlasy patřily.

„Dobré odpoledne." Pozdravila mě nadšeně moje mladší sestra, která seděla u stolu v kuchyni u otevřeného sešitu, ve kterém, jak jsem předpokládala, psala domácí úkol.

„Ahoj Rose." Pozdravil mě Dero, když vstal ze židle a otočil se na mě. „Ahoj." Pousmála jsem se rozespale. „Stephanie, prosím jdi do pokoje." Rozkázala jsem malé blondýnce, která mě jako vždy poslechla, a i s věcmi, která měla na stole se vydala do svého pokojíčku.

„Dero, děkuju ti za dnešek." Posadila jsem se na židli, na které před pár vteřinami seděla Stephanie. „Nemáš vůbec za co." Pousmál se a také se posadil naproti mně. „Jen jsem se tě chtěl zeptat, jak to bude zítra?" Pohlédl do mých modrých očí.

„Myslel jsem, že bych ji vyzvedl ve škole a vzal ji do zkušebny, kde už by si čekala ty a kluci i s dárky." Představil mi svůj plán, který jsem si během pár vteřin znovu v duchu zopakovala a promyslela jsem si odpověď. „Tak dobře." Kývla jsem s pohledem na dřevěnou tmavou desku stolu.

*****

„Všechno nejlepší!" Řekli jsme s klukama sborově, když do zkušebny vešel Dero se Stephanie. Steph se na tváři okamžitě objevil široký úsměv. Rozběhla se přes celou místnost k nám třem a objala nás.

„Díky." Zamumlala mi do ramene moje mladší sestra. Když se ode mě odtáhla, tak jsem ji okamžitě stiskla pravou ruku a začala jsem s přáním. „Milá Stephanie. Jsi ta nejúžasnější sestřička, kterou jsem si mohla přát. Doufám, že zůstaneš pořád taková, jaká jsi." Potřásla jsem jí rukou a předala ji velkou krabici, která byla zabalená v balícím papíře fialové barvy.

Postupně ji popřál i Crap, Robert a Dero. A přišlo na rozbalování dárků. První na řadu přišel dárek ode mě. Stephanie neváhala a okamžitě roztrhala fialový papír a tím odhalila tvrdý černý kufr. Povolila dvě kovové spony a otevřela ho. „Díky! Díky! Díky!" Vykřikla, když zjistila, co se v kufru nachází a běžela mě obejmout.

„Je nádherná." Vydechla, když konečně vytáhla onen strunný hudební nástroj. S černo fialovou akustickou kytarou vypadala vážně skvěle. Stephanie si ji vždy přála a Crap s Robertem jsou pro ni velkými vzory. A nejen oni.

Stephanie opatrně odložila svou vysněnou kytaru a dala se do rozbalování dalšího dárku, který ji dali kluci. Byla to světle fialová pruhovaná papírová krabice, která měla na bocích otvory, za které se dala zvednout. Jakmile Steph odkryla víko, tak z krabice vyskočilo malé bílé štěňátko.

„Pes?" Řekla jsem polohlasně a loktem jsem šťouchla do Dera, který seděl na gauči hned vedle mě. „Fenka zlatého retrívra." Řekl velice klidným hlasem. Nejprve jsem chtěla to štěně zamítnout, protože vím, že kvůli mé práci si ho nemůžeme nechat, ale jelikož jsem viděla, jak obrovskou radost Stephanie z fenky má, tak jsem raději mlčela.

„Jaké má jméno?" Otočila se na nás Stephanie s fenkou v náručí. „Zatím žádné. To musíš vymyslet." Odpověděl ji Dero s úsměvem. Stephanie se zamyslela a po pár vteřinách z ní vypadlo jméno fenky. „Bude to Bella." Oznámila nám všem pyšně, a ještě více se k fence přitulila.

Stephanie ještě rozbalila poslední krabici, ve které byly základní věci pro Belu, se kterými bychom měli přežít prvních pár dní. Vodítko, obojek, deka, misky, granule, pamlsky a v obálce očkovací průkaz, průkaz původu a kupní smlouva.

Ve zkušebně jsme strávili ještě dvě hodiny a potom už jsme se museli vypravit zpět domů, protože Stephanie má zítra školu. Doma jsme ještě vyvenčili Bellu, která se potom uvelebila na jejím improvizovaném pelíšku z deky vedle postele Stephanie.

Já už jsem byla pouze schopna dát si sprchu, převléknout se do pyžama, vyčistit si zuby a rozčesat si vlasy. Při cestě do své ložnice jsem ještě nakoukla do pokoje, kde spokojeně spaly moje dvě blonďaté princezny. Ulehla jsem do postele, nastavila jsem si budíka na sedmou hodinu ranní a ihned po tom co jsem odložila mobil, zhasnula lampičku a položila hlavu do nadýchaného polštáře, jsem usnula.