Bad boys

Malé ručičky

Stiles dorazil domů asi půlhodiny poté, co Peter odešel. Bash se mě chvilku vyptával, co byl Peter zač a proč tady byl. Naštěstí byl teď ponořený do sledování pohádek. „Ahoj." Pozdravil nás zvesela.

„Nazdar." Zášklebil jsem se na něj. I když mi nasadil Peter brouka do hlavy, jakmile jsem spatřil Stilese, vybavil se mi incident ze školky.

„Zdá se mi to anebo jsi nabroušený?" Zeptal se nejistě.

„Jsem nabroušený. Můžeme si promluvit v soukromí?"

„Jasně. U mě v pokoji?" Navrhne zamračeně.

„Fajn." Syknu a následuju ho do jeho pokoje. Dveře necháme trochu pootevřené, abychom měli stále Bashe na doslech.

„Dereku, co je s tebou? Proč jsi tak nabroušený? Jde o sex? Víš přece, že kvůli Bashovi to teď nejde. Ale jestli chceš, klidně už můžeš jít za tou barmankou." Spustí Stiles.

„Co? Nejsem nabroušený kvůli tomu, že spolu teď nespíme. Ano, už je to pár dní, co jsme si užili naposledy, ale o to nejde."

„Tak o co jde?" Došel jsem k jeho nočnímu stolku a otevřel ho. Stiles se znovu nechápavě zamračil a koukl dovnitř. „A?"

„Stilesi, proč necháváš ty kondomy a lubrikant jen tak navrchu šuplíku. Nemůžeš to uklidit alespoň někam dospod?!" Šeptnu naštvaně.

„Protože takhle jsou po ruce, když spolu..."

„Ano, jsou po ruce. Tak dobře, že dnes Bash do školky donesl kondomy a před ostatními dětmi je nafoukl a ukazoval jim speciální balónky, které u tebe našel." Vysvětlit jsem mu.

„A kruci." Zašklebí se Stiles. „Je to velký malér?"

„No učitelky nebyly zrovna nadšené a navíc jim Bash vykládal o nás dvou. Že spolu bydlíme a máme se rádi." Sdělil jsem mu.

„Ou."

„Přesně. Asi si dovedeš představit, jak na mě koukaly." Zafuněl jsem.

„Dereku, promiň. Nedošlo mi, že by to mohl Bash najít." Omlouval se mi.

„Měl bys to líp schovat. A navíc se mi Bash přiznal, že ochutnal tvoji jahodovou marmeládu, co máš v šuplíku."

„Nemám v šuplíku žádnou marmeládu." Protestuje Stiles a já vezmu lahvičku lubrikantu do ruky a zamávám mu s ní před nosem. „To ne. On ho vážně ochutnal?"

„Jo." Kývnu.

„Scott mě zabije." Vydechne vyděšeně.

„Zabije nás oba, protože mu asi nebude trvat moc dlouho, než mu dojde, s kým spíš." Zakřením se.

...

Zbytek večera jsem byl zamklý. Hlavně kvůli slovům Petera. Připomněl mi mou malou sestřičku a já na ni od té chvíle musel neustále myslet. „Dereku, proč jsi tak smutný?" Přišel ke mně zničehonic Bash, který už byl oblečený v pyžamu s auty.

„Nejsem smutný." Zalhal jsem a pokusil se na něj usmát.

„Ale jsi smutný. Máš smutné oči. Tak proč jsi smutný?" Nenechal se odbýt.

„Jenom jsem si vzpomněl na svou sestřičku." Odpověděl jsem mu popravdě.

„A kde je tvoje sestřička teď, když jsi tak smutný? Taky musí hodně pracovat jako můj tatínek?" Zajímal se a koukal na mě těma tmavýma očima.

„Ne, nemusí hodně pracovat. Moje malá sestřička je v nebíčku." Trochu jsem svou odpověď zjemnil.

„Moje maminka je taky v nebíčku." Řekl mi a vylezl si na mě. „Tobě se po sestřičce stýská, že jo?"