Star Trek Trosečníci

9. Kapitola

Spocka probudil rozbřesk. Ležel na opravdu blbém místě. Svítilo mu přímo do očí. Druhé co ho vzbudilo byl nepříjemný tlak na hrudi. Podíval se co mu znemožňuje pohyb. Kupodivu místo očekávaného kusu dřeva nebo nějakého zvířete tam uviděl Emmu. Pozvedl nad tím obočí. Chvíli přemýšlel jestli ji nemá vzbudit. Nakonec dospěl k závěru, že by ji mohl nechat ještě chvíli prospat.

Po půl hodině mu to, ale začalo lézt na nervy. Né, že by si její přítomnost neužíval. Snažil se na to nemyslet. A na jeho přicházející Pon-farr. Ale bylo to těžké. A navíc mu začalo opravdu nepříjemně svítit do očí.

Začal přemýšlet jak ji vzbudit. U Uhury to bylo jednoduché. Ta se probudila vždy když se trochu hýbl, ale Emma? Bůh ví co by jí mohlo probudit.

Nejdřív se zkusil pohnout. Když nereagovala zvažoval jestli na ní začít mluvit nebo jí otřást. To druhé zamítl, protože to bylo vůči ní příliš vulgární a tak na ní začal mluvit.

"Emmo. Praporčíku Emmo vzbuďte se." poklepal jí na rameno. Pomalu se začala probouzet. Spocka zrovna napadlo jak jsou lidé zranitelní když se probouzejí. Hned co si ho všimla vyskočila na nohy a začala se omlouvat.

"Já se moc omlouvám pane Spocku. Já večer byla unavená a já"

"To je v pořádku poručíku." Málem se usmál. Hned si za to vynadal. Pokusil se zvednout. Emma mu hned pomohla. Pomalu se dostal na nohy a ušel pár kroků směrem k jezeru. Emma ho furt ještě trochu podpírala. Nakonec škobrtnul a spadl rovnou do jezera.

~~~

Khan se probudil. Bylo ráno. Krásné ráno. Napadlo ho jak na tom jsou Spock s Emmou. Proč na ně sakra furt myslel? Tahle planeta je ráj. Možná větší než Risa. Tady je to bez jakékoliv Federace a lidí co řvou, že je vrah. To na něj vlastně nikdo neřval, ale.

Začínal mít žízeň. On je sice nadčlověk, ale týden bez vody nevydrží. A to oblečení co má na sobě by taky mohl vyprat. Bylo celé od krve.

Seskočil ze stromu a s kotoulem dopadl na zem. Začal se procházet a dokonce si začal pískat. Měl skvělou náladu. Hledal nějakou řeku, potůček nebo jezero.

Po asi hodině chůze, pískání a dobré nálady slyšel něco jako šum. Vydal se tím směrem a zanedlouho přišel k vodopádu padajícího ze skály. Z dálky to nebylo vidět, protože byla celá zarostlá. Pořádně se kolem rozhlédl. Né, že by ho někdo sledoval, ale jestli někde poblíž není dravá zvěř.

Když se ubezpečil, že kolem není nic nebezpečného, sundal si uniformu a skočil do vody. Pořádně si vydrhl vlasy. Byly celé od zaschlé krve. Potom doplaval pod vodopád a pořádně se umyl. Začal si broukat jednu písničku z dětství. Už si nevzpomínal jak se ten film jmenoval, ale tu písničku měl rád. Vzpomněl si na jeho posádku. Má být prý v bezpečí. Vzpomněl si na Joaquina jak spolu hráli piškvorky. Vždycky vyhrál. Jak moc chtěl vědět jak to Joaquin dělá.

A je tu další kapitola. :) Líbí? Mě jo, hlavně ta představa, že Khan zpívá. :D Joaquina jsem si nevymyslela. Můžete se kouknout na kontinuum.cz ;) Mimochodem nevíte z jakého filmu je to video? Jsem líná pátrat. ;)