Pár dní bez Molly aneb Pohroma v Doupěti

2.

Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Takto zní pravidlo Molly Weasleyové. Jenže dnes tomu může být trochu jinak.

Molly Weasleyová se vzbudila do příjemně vyhlížejícího rána přímo netypického pro Anglii. Měla toho tolik na práci, ale nechtělo se jí nic z toho dělat.
Protřela si oči a podívala se na postel vedle sebe, ale ta byla prázdná.  Hlavou jí proběhly myšlenky, že Arthura někdo unesl nebo tak něco, po chvilce si však vzpomněla, že si šel vypůjčit tu mudlovskou věcičku na řezání dřeva.

Má tedy čas, nic ji nehoní, může ještě spát. Zavřela oči a nechala se unášet další várkou snů.

Jenže to trvalo velmi krátce, neboť se ozvalo tříštění skla a do nohou jí přistálo něco tvrdého a těžkého, až Molly vyjekla jak bolestí, tak leknutím.

"Já ti říkal, že z dlaždice potlouk neuděláš!" zaslechla hlas svého syna Freda.

"Ále, Annie z havraspáru to tak taky udělala a ta dlažka byla lepší, než obyčejný potlouk," odpověděl hlas Georgeův,  "stejně jsi to tam odrazil ty."

Molly zavřela oči a pokoušela se napočítat do deseti, ale ani to nepomohlo.

"A do hájíčka, to bylo mámino okno!"ozvalo se dvojhlasně jak od Freda, tak od George.

Molly ruply nervy. Ani jeden den nemůže být ticho, klídek a pohodka.

Vyrazila z postele, třískla dveřmi a přímo slétla schody nevnímaje, že z nich malém schodila Charlieho, Billa a Rona, který jen poplašné vykvikl.

"Pojď rychle, než nás mamka načapá!" George zašeptal Ferdovi tak, že to muselo být slyšet úplně všude.

"Vy uličníci, jen počkejte, tohle vám totiž nedaruju!" zasyčela Molly a v příště sekundě se setkala pohledem s oběma dvojčaty.

"Ták počkejte hošánci, jen co si dojdu pro hůlku," řekla a otočila se. Do kuchyně právě slezli Bill, Charlie a Ron a s hlasitým dupáním i Ginny. Něco se pokoušela maskovat. Držela to pevné pod županem a pokoušela se vypadat co nejmíň nápadně. Matka jí ale stejně nevěnovala pozornost.

Došla k Billovi:" Hůlku!"
Bill jen zamrkal a vykulil na Molly Weasleyovou hnědé oči.

"HŮLKU!" zařvala teď už rudá Molly.
Bill zbledl jak stěna a ani se nepohnul.
Molly se dopálila, rozběhla se ke kuchyňské lince a našla pěknou, dřevěnou vařečku.

"Ne, mami, my se polepšíme, opravdu," slibovali Fred s Georgem.

"Nepolepšíte, budete pořád stejní. Včera jste mi rozbili památeční hrnek po pratetičce z druhého kolene, po té, co zemřela na dračí spalničky a odkázala nám jen ten hrnek, protože byla chudá jak kostelní myš, v pátek jste se hádali jak koně s Charliem-"

"Ale to už je v pohodě mami, my jsme si to vyříkali," vstoupil do toho Charlie.

"To je jedno, spálila jsem kvůli vám oběd!" Molly se rozvzpomněla na tu krásnou kachnu od jedné Arthurovi kolegyně. Tak roztomilé zvíře to bylo i když ho Molly viděla jen na pekáči.

Nikdo až na jednoho člověka si nevšiml Percyho, jenž sešel schody a zastavil se přímo naproti Ginny.

"Pořád jen mi přiděláváte starosti, nic jiného, než starosti. Už mám toho po krk," řekla Molly nevšímaje si Ginny, která něco vytáhla ven z kapsy a napřáhla ruku.
Molly bez ostychu kráčela k Fredovi a Georgeovi a najednou otočí hlavu, protože si všimne neuvěřitelně rychlého pohybu. Něco letí a letí a ječí...

V příští sekundě byl v Doupěti jenom zmatek. Molly příšerně zaječela a všichni její potomci s ní.

Ginny se pokusila vytratit, ale matka byla rychlejší. Už byla v ruce vařečka, už byly na matčině tváři vrásky naznačující rozhořčení, už se v jejím obličeji zračil vztek.

"Jsem domaa," ozvalo se ode dveří. To se vrátil Arthur Weasley, otec všech zrzounů a manžel Molly Weasleyové. Všichni k němu otočili zrak.

"Amos byl hrozně milý, moc rád mi tu motorovou pilu půjčil, protože ten mudlovský soused  si koupil novou. Jo a už nemusím snídat, Cedric měl kurz vaření, takže jsem ochutnal palačinky-" zastavil svůj výklad.
"Děje se něco?" zeptal se, když viděl, jak na něj všichni upírají zrak.

Molly stala s vařečkou lehce přihrbená a úplně rudá vzteky. Bill se jen mimoděk olízl, protože na palačinky měl zrovna chuť, ale copak to teď vůbec šlo, vypařit se k Diggoryovým?

"Nic, vůůůbec niic, jen to, že tvoje děti mě tady malém ZABILY!!"
Arthur jen zamrkal.

"Ale vždyť já jsem nic neudělal," zamumlal a nechápavě se podíval své ženě do očí.

"Důsledek tvé výchovy. Dost, balím to tady. Jsem jen jak váš otrok, takže tady KONČÍM!" ohlásila Molly a vzala do ruky hůlku, která ležela na stole bez povšimnutí. Vzduchem už  létaly kufry, šaty, boty a jiné věci, které byly v jejím vlastnictví.

"Ne, mami, proč -" Bill ani nedopověděl větu a Molly se s hlasitým prasknutím přemístila kdoví kam.