Porod lásky

Jak to celé začalo?

Milí deníčku dneska byl fajn den, cize se blíží moje svatba, ale to je ještě daleko, i když musím říct, že už sem nervózní teď, a to to je až za 2 týdny úplně si ještě nedokážu představit, že už nebudu slečna Nováková ale budu paní Dvořáková. Už se na to strašně moc těším, až si s mým milým Filipem řekneme ano. Je toho ještě hodně co se musí za těch 14 dní zařídit. Vlastně sem ti zapomněla říct, že za 2 dni což je tuto sobotu se budou péct svatební koláčky. No asi bych měla začít úplně od začátku. Jak to vlastně s filipem začalo. No jak by sem začala, ono by asi chtělo, aby sem to zvala úplně od úplného začátku.

Před 10leti sem byla v 1ročníku střední školy kadeřnice, ano jsem kadeřnice. A bylo mi to období velmi smutno, protože všichni nové spolužačky co jsem měla, někoho měli, a já si přišla taková navíc, že nikoho nemám, ale byla jsem šťastná, že jsou oni šťastné.

A prožívala jsem s nimi všechny šťastnosti ale také všechny nešťastnosti a smutnosti. Musím říct, že mě ty smutnosti sebrali víc než je. Protože sem chtěla, aby byli oni šťastné, a když nebyli tak mě to mrzelo, a dělala jsem všechno, pro to aby byli šťastné. No a jednoho krásného dne jsem byla na praxi a tam přišel jeden zákazník jménem (možná už ani nevím, jak se jmenoval, jak to bylo dlouho) ale myslím, že Petr, a zrovna sem ho dostala na starosti já, no bylo to pro mě dost těžké, protože sem ještě nebyla úplně nejlepší, a tenhle byl úplně můj první panský zákazník. No vezmeme to trošku stručněji, abychom tady nebyli bůh ví jak dlouho. No tak prostě to byl asi ten nejhorší den, ale tak dalo se to. Po škole jsme si zašli s kámoškou a jejím přítelem na kafe, aby sem se trošku uklidnila. No a hádej, kdo byl barista v té kavárně kam jsme šli.

Ano správně Petr, byl tam zrovna první den, no tak jsme si dali kafe i zákusek, no a jak je to u mě obvyklé, jsme se zakecali, a já nestihla vlak, no nevadí tak jsme si ještě zašli do obchodu s oblečením, samozřejmě že sem si koupila asi 3 trika. No tak pak jsem jela tím dalším vlakem, a musela jsem jít i do matčini práce protože mi ulej i autobus do naší vesnice. No ten den večer když jsem se konečně dostala domu, mi na mobile vyskočilo upozornění na facebooku, na nové přátelství a tak se dívám kdo to je a on Petr, no tak jsme si začali psát a domluvily jsme si rande, no a šli jsme do kina. To kino bylo fakt super, tím nemyslím jen ten film, ale šli jsme ještě potom na víno, on na víno, já kofolu, protože mi nic neprodali. No ale bylo to super, jsme si povídali, dali jsme si i něco k jídlu, pak mě odvezli domu, asi jsem v té době do něj byla magor, dokonce jsme spolu začali bydlet ale po těch dvou letech to mezi námi začalo skřípat, a hádky byli skoro na denním pořádku a po roce skoro každodenních hádek jsme se nakonec rozešli. No a byla jsem zase single, a to mě dost zničilo, a přestěhovala jsem se zpátky k našim. Byla jsem z toho tak v háji až jsem si několikrát sáhla na život. A tak jsem se dostala na několik měsíců zavřená na blázinci. A tam byl jeden strašně hezký psychiatr, a ten mě měl na starosti.

Trošku vám ho popíšu toho mého psychiatra. Jmenuje se Filip Dvořák, bylo mu 21 let měl tam zrovna praxi, na škole, no a dostal na ,, starost" mě, no a tak jsem tam tak byla furt zavřená, i když sem věděla že mě za pár dnů pustí, a že sice budu muset chodit na terapie ale budu doma s rodinou, to pro mě v tu dobu bylo to nejdůležitější, měla sem už skoro 2letého synovce, i přes to že sem ho viděla na fotkách a hodně krát tam za mnou byli, tak to bylo strašně dlouhý pro mě, kor když je malinkatý, a prostě strašně rychle roste.

Za těch pár dní jsem byla konečně doma, bylo mi neskutečně krásně. Přijeli i holky ze třídy, moc krásní to bylo, sice jsem u toho vypila tak 2flašky vína, ale bylo to nádherný. Konečně domaaaaaa, jakože fakt se, mám po dlouhé době fakt dobře.

Další den, jsem měla další terapii, a říkala jsem si, že si tady stručně, popíšu, jak fungovali, protože mi to přijde, důležité, pro to aby když bych si tenhle příběh četla třeba za 10let, ať vím, jak to probíhalo, ať si to budeme moc kdykoliv, pamatovat, a třeba si to i někdy z opakovali ne to je samozřejmě vtip, už to nikdy neschi zažít, a doufám, že už to nikdy nezažiji. Ale no už konečně k tomu jak probíhala, naše terapie, teda spíš se z toho pak stávalo rande, no jo no. Moje terapie probíhala tak že sem tam přišla, pokecali jsme o tom, jakej byl můj den, potom jak se mi daří po psychickém stavu, jak se mám, potom i třeba jak se mi daří ve škole. No a takto probíhala moje každá terapie, no a jak se to tak stává, i když sem byla na to čím dál tím víc, v pohodě, tak jsem si je dávala čím dál tím častěji. Protože sem k Filipovi začala něco cítit. No a po jedné terapii, mě dostal, pozval mě na víno. No a šli jsme, na to víno, hned po další terapii. To bylo tak krásné, a romantické, veselé, krátké, i když jsme tam byli 2hodiny, přišlo mi to jako, kdybychom tam byli 5minut. No a odvezl nás někdo domu, nějaký jeho kámoš, teď úplně nevím jak se jmenoval, no a u nás jsme se rozloučily. A pak už jsme to dělali pokaždé, stala se nám z toho taková tradice, moc krásná tradice. No a potom jsme se dali do hromady. Po dlouhé době jsem měla kluka, který mě měl rád taková, jaká jsem. Byla jsem opravdu moc šťastná, a bylo to tak strašně krásné, láska moje. No ale bylo mi to nějaké divné. Měla jsem z toho ze začátku strach. A taky že byl jednou opravdu, oprávnění, protože Filip, má příbuzné, no jak to říct divné příbuzné. Bych to tak řekla. A tím divné sem opravdu myslím divné, jednou se mi dokonce stalo, že sem si řekla, jestli to je ubec pravda, ale bohužel jo, a to co se mi stalo vám povím teď.

No zkráceně, přišla jsem k nim na takovou rodinnou sešlost. Tak jsem si myslela jo v pohodě my máme taky sešlosti s rodinou, ale tohle bylo divné, moc divné. No prostě sem tam přišla a hned na uvítanou jsem dostala panáka Jelzina s něčím přidaní a po tom se mi motala hlava. Teď vám povím, jak to tam vypadalo.

Tak tam v tom statku dá se říct, že to je statek. No vešla sem tam a tam u vchodu byl takový stůl a na něm uvítací drink, a z toho mi bylo pak tak za 2 hodiny zle. Že jsem nevěděla o sebe, ale to už jsem psala. No pak se šlo o kousek dál a tam stály stoly, a u nich židličky, a na nich seděli mladí lidi všichni tak do 33. Byli to jeho sestřínata a sourozenci. Protože byl z 6 dětí. Potom v další místnosti byli starší a pak v další ještě další místnosti. Byli tam rodiče a prarodiče a praprarodiče. A to bylo všechno propletené a propojené do tvaru statku. No tak když jsme byli v té nejlepší místnosti, v té kde byli ty nejmladší. Taky jsme v ní byla vlastně úplně nejdéle. A bylo tam i prostor na tancování, takže sem si i zatancovala. Několikrát sem měla ploužáka. Byla to taková tradice, že nová osoba, tak si musí se všemi z nejmladší místnosti zatancovat ploužáka. Takže si dokážeš představit, že mě boleli nohy jak něco. Po víkendu to skončilo ano bylo to celý víkend. A já necítila nohy.

Když sem pak další víkend jela na naší rodinnou sešlost, kterou pořádáme každý rok už od mého dětství. Této naší sešlosti říkáme prase. Prase pořádají moji bratřínaťa už od jejich mládí. Líbí se mi to pokaždé je to skoro na celý víkend. Je to akce kde se sjedme úplně všichni naši příbuzní z taťkovi strany, a protože jsme spolu chodily teprve necelý rok tak jsem ho tam zatím nechtěla brát sebou. Přišlo mi to prostě brzo, protože jsem se bála že by se tam napil protože on když se napije tak strašně rád povídá a když říkám hodně tak jako fakt hodně a bála jsem se, že by řekl důvod, proč sem byla zavřená, ale na praseti nikdo nevěděl, že jsem byla zavřená. Ale on za mnou přijel, takže tam stejnak skončil uvnitř. Samozřejmě že nemohl řídit, tak jsem mamku poprosila aby jela sním k nám domů aby si tam nechal svojí motorku. A přijel zpátky s mamkou autem. No a jak jsem se tak bála, že se napije tak se napil, ale naštěstí měl zpívací náladu, takže, o tom že jsem byla zavřená na blázinci se nikdo nedozvěděl. A protože se už tak napil tak jsem si říkala že by jsme mohli už jet jakoby domu než se tam porvou. Tak nás mamka odvezla k nám, a spali jsme u nás. To byla asi ta nejhezčí noc, kterou sem sním, zažila jakože fakt. Na tu noc nikdy nezapomenu❤. 

Toto je první část příběhu doufám že se líbí ❤❤