Queen a kámen mudrců

Část druhá - Balení, kapitola VII. ,,Za jak dlouho pojedem?"

Farrokh nadšeně vyskočil z velkého starého krbu a ihned se ocitl uprostřed Příčné ulice. Navzdory davu se zastavil, roztáhl ruce a se zavřenýma očima se pořádně nadechl, aby nasál atmosféru. Takhle stál ještě asi minutu, než mu jeho sestra, která ho právě spolu s jeho rodiči dohonila, zaťukala na rameno.

,,Hodláš jít s námi do Krucánků a Kaňourů, bratře?" Zeptala se ho.

,,Ještě ne, sestro," odpověděl a znovu roztáhl ruce a zhluboka se nadechl.

,,Nasávám atmosféru."

,,Mhm," zabručela.

Farrokh stál vprostřed cesty a nechal lidi, ať kolem něj kličkují.

Po asi pěti minutách spustil ruce a neohlížejíc se na lidi, kteří se na něj dívali jako na blázna, vykročil ke knihkupectví.

Prohlížel si zvláštní budovy obchodů a s rukama v kapsách si pískal. Růžový dům madam Malkinové byl vidět už zdálky, na druhé straně stál starý, polorozpadlý obchod s hůlkami. Farrokh nevěděl, kam se těší nejvíc a všechny ty krámky okolo ho naplňovaly zvědavostí a štěstím. Doma to miloval. Opravdu hodně miloval. Ale do Bradavic se těšil.

Došel ke dveřím obchodu, jež se díky četným výlohám jevil jako ze skla. Uvnitř byla spousta lidí - snad víc, než v jakémkoli jiném obchodě v Příčné ulici. Vešel dovnitř.

Krucánky a Kaňoury by byl prostorný obchod, kdyby ovšem nebyl nacpaný k prasknutí policemi s knížkami - beletriemi, starými svazky, básněmi, učebnicemi a spoustou dalších žánrů. Většina z nich byla naskládaná ve dvou řadách v každé polici, přičemž na každé z nich ležely kolmo ještě malé kupičky dalších. Do Farrokha vrazil šedovlasý čaroděj, který zrovna z pokusu o vytáhnutí některé z knih ztratil rovnováhu.

Farrokh se protahoval úzkými uličkami mezi lidmi, stavěl se na špičky, aby viděl přes vyšší kouzelníky, až našel svoje rodiče.

Jako první si všiml Kashmiřiných nepřehlédnutelných šatů, hned vedle pokladny. Hned vedle ní stáli Bomi a Jer - jeho rodiče.

,,Bude to osmnáct galeonů, čtrnáct srpců a tři svrčky," slyšel zrovna pokladního.

,, Počkat, počkat, počkat!!!" Rozběhl se Farrokh a srazil u toho kupičku Obludných obludárií, které se hned rozutekli po celé prodejně, za nimi se hnali další dva lidé, kteří v Krucánkách a Kaňourech pracovali - nejspíš doplňovali zboží, nebo se střídali v prodávání.

,,Vzali jste mi ten Famfrpál v průběhu věků?" Optal se udýchaně, opírajíc se o pokladnu.

,,Vzali," odtušila Kashmira s očima na jednom z Obludných obludárií.

Farrokh si s úlevou oddechl, ale pohled očí Bomiho Bulsary ho přiměl se znovu napřímit a i se trochu bát.

,, Farrokhu Bulsaro," spustil okamžitě, ,, koukej, co jsi udělal!" Mávnul rukou směrem k uličce, kde zrovna mizel jeden z těch, co se vydali za Obludnými obludárii.

,,Jestli ty knížky někomu ublíží, nebo se zničí, tak si mě nepřej! Budeš mít týden domácího vězení a -," do řeči mu skočil prodavač.

,,Ále pane, nechte ho," mávl nad tím flegmaticky rukou, ,,to se tu občas stává. On za to nemůže."

Farrokh s očekáváním čekal na reakci svého otce, který ho propaloval pohledem. Když Bomi jen obrátil oči v sloup a zaplatil, zaplavila Farrokha další vlna úlevy.

Zaplatili, vyšli z Krucánků a Kaňourů a zamířili k Ollivanderovi. Když byli od obchodu asi deset metrů, Farrokh se rozeběhl a vrazil do dveří.

Ve tmě viděl jen police podobné těm v Krucánkách a Kaňourech, ovšem tyhle byly větší - nebo ten obchod byl menší.

,,Dobrý den," uslyšel za sebou jakýsi hlas. Své leknutí zamaskoval zdvořilým: ,, Zdravím."

Z uličky mezi régaly vyšel starší muž, který ihned rázně přešel k pokladně, a z polic za ní jednu mnoha úzkých krabiček.

,,Cedrová hůlka. Jádrem je žíně jednorožce. Velice ohebná."

Farrokh chytl hůlku za rukojeť. Byla krásná - zdobená vyřezanými vlnkami. Pan Ollivander mu ale podal jinou.

Červenou hůlku s jádrem z blány z dračího srdce mu Ollivander taky hned vzal.

Třetí hůlkou, kterou zkusil, byla černá ebenová, jedenáct palců dlouhá, středně ohebná hůlka s jádrem žíně jednorožce. Nebyla tak hezká jako červená nebo vyzdobená hůlka - přesto na ní bylo něco, co Farrokha okouzlilo.

,,Dobrý den! Už máš hůlku, Farrokhu?" Zahlaholil Bomi, který právě vešel do obchodu.

,,Myslím, že ano," řekl Farrokh a tázavě se otočil na pana Ollivandera.

,,Ano, určitě k sobě mladý pán a jeho hůlka patří," odpověděl a za hůlku si naúčtoval sedm galeonů.

,,Jer a Kashmira šli do Kouzelného zvěřince," sdělil Farrokhovi jeho otec.

Farrokh zajásal. Snad koupí nějaké zvíře pro něj. Vždycky chtěl kočku, jeho rodiče mu ji nechtěli dovolit. Teď, když bude většinu času v Bradavicích, by mu ji mohli dovolit.

Dalších pár metrů šel s úsměvem na tváři. Bude mít kočku. Svojí vlastní kočku. Bude se o ni starat jako o svoje dítě.

Hledal v davu: ve výši hlav svojí matku a Kashmiru, u nohou svou vysněnou kočku.

Konečně je uviděl - Kashmiru, jak nese mourovatého kocoura, a Jer, jak na něj a jeho otce mává, aby si jich všimli.

Skrz dav, ve kterém do pár lidí vrazil, se rozeběhl rovnou ke Kashmiře, a během vteřiny, kdy byl u ní, jí vzal kocoura z rukou a přitulil si ho k obličeji. Kočka jeho objetí opětovala.

Jer se usmála. ,,Věděla jsem, že budeš rád."

,,Děkuji!" Řekl nadšeně Farrokh.

,,Jaké jí dáš jméno?" Zeptala se zaujatě Kashmira.

,,August," odpověděl Farrokh rozhodně.

,,Tohle je August!" Oznámil Farrokh, když k nim dokráčel i jeho otec.

Potom, co zašli ještě do několika obchodů - k madame Malkinové, do Obchodu s kotlíky a do obchodu, kde se dal koupit dalekohled - letaxem se přemístili zase domů. Farrokh si sbalil věci do kufru začarovaného jeho matkou nezjistitelným zvětšovacím kouzlem. Krom toho, co bylo na seznamu, si s sebou vzal i klavír, který byl zmenšený jeho otcem. Farrokh si v učebnici formulí založil stránku s poučkou o používání kouzla, kterým by se dal klavír zvětšit až přijede do Bradavic.

O pár dní později už Farrokha jejich auto zavezlo na nástupiště devět a tři čtvrtě.