A jak to bylo předtím?

1. Adam

Nový rok, nová povídka.
Ať se líbí...

+

Adam Hruška je studentem čtvrtého semestru bakalářského studia oboru zoologie na univerzitě v Hradci Králové. Tím navazuje na rodinou tradici. Jeho otec i děda jsou velice uznávanými kapacitami oboru, jeho mamka není o moc pozadu. Pracuje jako externí profesorka pro univerzitu v Hradci Králové a to hlavně právě pro obor zoologie.

+

Adam už od školky odpovídal na otázky typu "čím chceš být až vyrosteš" stále stejně. Chtěl být jako táta, máma a děda. To mu vydrželo i přes studium na gymnáziu a roky puberty. Když si podával přihlášky na vysoké školy, všechny byly pouze na jediný obor - zoologii. Adamův otec i děda měli radost že svoji lásku ke zvířatům mohou předat dál, i tak se ale několikrát radši zeptali: "Jsi si jistý, že je tohle co chceš?" Adam odpovídal vždy s naprostou jistotou. Jeho srdce opravdu patřilo odmalička hlavně zvířatům.

+

Často s rodiči chodil do zoo za dědou který tam dělal ředitele a vždy jí museli projít celou aby byl Adam spokojený. Chtěl vidět každičké zvíře co se tam nacházelo. Adama si velice rychle ke spoustě z nich vybudoval osobní vztah. Proto už v útlém věku dokázal bezpečně pohledem určit zda není nějaké zvíře zraněné nebo nemocné. Pak vše nahlásil dědovi a ten to postoupil Anežce Krásné, veterinářce. Postupem času měla Adamova hlášení stoprocentní úspěšnost. Anežka si proto občas dělala srandu, že by mohl jít z fleku dělat veterináře místo ní. Adam se na ní vždy podíval a vážně řekl: "Já se ještě musím hodně věcí naučit..." To říkal až do svých deseti let.

+

I ve vyšším věku měli v zoo Adama velice rádi. A on rád chodil tam. Když ho nemohl nikdo najít, první místo kde hledali byl pavilon plazů. Adam tam rozebíral různé poznatky z encyklopedií, učebnic a odborných časopisů s hlavním chovatelem. Byl to starší ale velice hodný a moudrý pán a lásku k plazům svým přístupem v Adamovi ještě více prohloubil.

+

Vraťme se ale do současnosti. Adam byl při studiu tohoto oboru v sedmém nebi. Miloval úplně všechny přednášky a semináře. Oproti svým spolužákům si zapisoval skoro dvojnásobek nepovinných předmětů a u zkoušek z něho vědomosti úplně sršily. Ani nebyl profesor který by Adama neměl rád, a nebylo to tím, že jeho matka byla jejich kolegyní. Bylo to tím, že Adam prokazoval tisíckrát vyšší zájem o studium než všichni jeho spolužáci dohromady. Zároveň byl velice pozorný a rád si s profesory jen tak povídal. Jeho dobrou náladu, pozitivitu a dobré srdce nešlo nemilovat. Dokonce to na něho zkoušelo i hodně holek, ale Adam věnoval 100% svého času právě studiu. Proto neměl na žádné holky čas ani pomyšlení. Pokaždé když přišla Adamova mamka z práce domů začala vyprávět kdo všechno na Adama pěl chválu. Adam byl za to rád, ale jeho hlavním cílem bylo úspěšně vystudovat.

+

Jednoho dne, když přijel Adam domů ze školy na něho v kuchyni čekal jeho otec. Tvářil se trochu zamyšleně, to se Adamovi moc nelíbilo. Když byl táta zamyšlený byla to předzvěst pro hlubokomyslnou promluvu do duše nebo životně důležité oznámení. Pozdravil: "Ahoj tati." Ten mu odpověděl s nejistotou v hlase: "Ahoj. Potřebuju ti něco říct. Pojď si ke mě prosím sednout." Jeho hlas byl trochu nerovný. To vnímavému Adamovi napovídalo, že je nervózní. Poslechl a posadil se ke stolu naproti otci. Ten vzápětí začal vykládat co má na srdci: "Adame, můj spolupracovník nemůže letět do Amazonie aby posbíral ty vzorky... A tak jsem se nabídl, že poletím já s mamkou." Adamovi se to moc nelíbilo: "Proč nemůže letět? Vždyť ten odlet je už za týden? To všechno stihnete zařídit?" "Nemůže letět z rodinných důvodů. Neboj se, všechno stíháme zařídit. A ty alespoň budeš mít chvíli pokoj od mamky ve škole..." nad tím se Adamův táta zasmál. Adamovi ale moc do smíchu nebylo. Tušil, že o odletu rodiče vědí více než týden a teď mu to táta jen oznamuje. Nemohl s tím ale nic dělat. Oni se rozhodli a jsou dospělí takže za sebe rozhodují sami stejně jako on. "Dobře no." nakonec odkýval Adam a vydal se učit do svého pokoje. Semestr teprve začal, ale on nechtěl promarnit jedinou volnou chvíli. 

+