Avengers & Harry Potter

Snídaně

Sice bych měla sedět u stolu společně s profesory, ale chtěla jsem se něco užitečného dozvědět o mé záchranné skupině, která se zatím zdála naprosto mimo. Posadila jsem se ke stolu Nebelvíru, kde bylo místo. Peter mě následoval. Seděli jsme mlčky a jedli vše, co nám padlo pod ruku. Peter se chvíli zdráhal, než začal jíst od všeho kousek. Za malou chvíli se objevil Loki, který měl na tváři svůj obvyklý provokativní úsměv, následoval ho unavený Tony, který se blahočil k našemu stolu, zatímco Strange kráčel vzpřímeně a nenuceně si prohlížel své okolí.

,,Takže... " Začala jsem, když se všichni usadili a získala jejich pozornost, která mi byla takřka ihned odepřena, když mě zarazila ruka Tonyho.

,,Hlasuji, abychom to probrali někdy jindy." Nabídl a jednou rukou uchopil koblihu a spokojeně si ji vložil do úst.

Loki se nad tím uchechtl. ,,Rád bych se vrátil co nejdříve domů, takže už čekat nehodlám." Odpověděl a ruce položil na stůj, kde si pohrával mezi prsty dýkou. Sledovala jsem ho, jak se jeho dýka mezi prsty, tak lehce pohybovala. Loki si všiml mého pohledu a nohou jemně kopl do mé, aby na sebe upozornil. Zmateně jsem se na něj podívala a všimla si jeho šibalského úsměvu, pomalu se ke mně naklonil, což mě zaskočilo ale neodtáhla jsem se. Skupina Avengeru nás se zájmem pozorovalo.

,,Chtěla bys vědět, co všechno s nimi dokážu?" Zašeptal mi provokativně k mému uchu, když se naklonil dostatečně blízko. Jeho dech mě lechtal na krku a těžce se mi začalo dýchat z té náhle blízkosti co učinil. Loki si prohlédl můj strnulý výraz ve tváři, neubránil se uchechnutí, než se zase vzdálil a začal se věnovat své snídani. Ignoroval všechny pohledy zúčastníků a pokračoval v jídlu.

,, Jaká zajímavá podívaná. Jsme tu převážně kvůli tobě, takže zkus říct něco inteligentního, jak obnovit tu modrou krychli." Řekl naštvaně Tony a s nenávistí v očích ho pozoroval.

,,Je to Teserakt." Odpověděl nenuceně Loki a nevěnoval mu ani jediný pohled. V očích Starka se nebezpečně blýsklo.

V tichosti jsem pozorovala jejich začínající válku a snažila se zastavit své rychle bijící srdce, kvůli Lokimu. Obrátila jsem svou pozornost k talíři, kde leželo pár lívanců, nabrala jsem je vidličkou a pár si jich vložila do úst. Spokojená s chutí jsem si nahlas mlaskla, což jsem si vysloužila Strangův otrávený pohled.

,,Mám pocit, že jde k nám." Ozval se najednou Peter a hlavu naklonil k osobě, která se blížila naším směrem. Měla na sobě růžové oblečení, takže šlo ihned poznat o koho se jedná.

,,Ta nám tady ještě scházela." Dodala jsem a sledovala ji, jak se zastavila u našeho stolu a nadhodila svůj falešný úsměv. ,,Dobré ráno všem, ani jsem se vám nestihla představit, včera." Prohlédla si všechny přítomné.

,,Dobré ráno," dodal nezaujatě Loki a věnoval se dále svému jídlu. Umbridgeová se na něj zahleděla a na pár sekund bylo možné spatřit, její opravdovou povahu.

,,Vůbec jste se mi nezmínila, má drahá, že máte takové pohledné přátelé." Při slově ,,pohledné" jsem zadusila čajem a snažila se nadechnout nosem, což zrovna nepomohla a začala se dusit ještě víc. Peter mi párkrát opatrně bouchnul do zad, ale když to nepomohlo, vložil do toho svoji veškerou sílu. Nejspíš nevypočítal svou sílu, když se mu podařilo mi vyrazit dech. Věnovala jsem mu zářivý úsměv, které stačilo k tomu, aby se na mě přestal dívat starostlivým výrazem ve tváři. Umbridgeová sledovala ne příliš šťastně moji záchranu.

,,To rád slyším." Ozval egoista, který spolkl své poslední sousto.

Ropucha spokojená jeho odpovědí se ještě více přiblížila, takže stála hned za zády Kouzelníka, který se nepostřehnutelně posunul dál.

,,Představíš nás?" Skoro celá místnost nás se zájmem pozorovala, když si všimli mého pohledu, začali se věnovat svému jídlu.

,,Není naše mluvčí, dokážeme mluvit sami." Odpověděl jízlivě Dr.Strange k Ropuše.

Ropucha se nad jeho slovy na malou chvíli pozastavila, neboť nečekala takovou odpověď.

,,Mé jméno je Doctor Stephen Strange, ale pro vás jsem pouze jako Strange, tak na to berte ohled" Přestavil se, ani se na ní nepodíval a pokračoval ve své snídani.

,,Nejspíš si nejste vědom, kdo jsem." Vztyčila hrdě hlavu nahoru a sledovala převážně Strange, který se rozhodl s ní mluvit neformálně.

,,Nevíme, proto probíhá to představování, které jste si vyžádala."
Vložil se do toho Loki, který nemohl zmeškat příležitost ještě víc prodrásat nervy Ropuše.

,,Prvně byste se měli zamyslet nad svým chováním, možná pak vám budu věnovat svoji pozornost." Řekla sebevědomě, otočila se a svoji impozantní chůzí zmizela z našich očí. Když odešla podívali jsme se na sebe a propukli v hlasitý smích.

,,Kdo to vůbec byl?" Zeptal se Peter, když se konečně přestal smát.

,,Nepamatují si její jméno, ale nosí hrdě přezdívku." Odpověděla jsem a snažila se přestat smát, ani ruka přes pusu mi nepomohla.

,,A ta přezdívka zní?" Pozoroval mě se zájmem Tony.

,,Ropucha." Řekla jsem to tak vážným obličejem, že se Peter začal na novo smát. Následovala jsem jeho příkladu.

Strange se málem udusil pitím, při zjištění přezdívky. Lokimu zacukaly koutky úst a zavrtěl nad tím pobaveně hlavou. Tony se rozesmál a nesnažil se to ani zastavit.

,,Trefné," poznamenal Dr.Strange a zazubil se, opřel si bradu o ruku.

Několik dalších minut probíhalo naprosto v klidu a mohla bych i říct, že jsme se docela i sblížili. Bavili jsme se o všem možném, co nás napadlo. Smáli jsme se, občas krátká hádka nastala, ale znášela se příjemná atmosféra, která mi vyhovovala, a dokonce chyběla.

.........

Další kapitola je na světě. Doufám, že se vám tato kratší kapitola líbila a uvidíme se u další! Nezapomeňte napsat popřípadě komentář a kdyžtak zanechat svůj ohlas, který mě vždy potěší. 💗