6.kapitola

158 17 1
                                    

Ráno mě vzbudila hlasitá hudba, která pocházela od bazénu. „proč musíte pouštět tak brzo hlasitou hudbu." Sedla jsem si na postel a uviděla jsem, že bylo okno otevřeno dokořán. Tak poroto je nahlas ta hudba... asi ho zabiju. „Chishiyo?" nic se mi nazpátek neozvalo, takže tu semnou na pokoji nebyl. Chtěla jsem se strašně moc probudit vedle tebe. Nad touhle myšlenkou jsem se pousmála.

Uslyšela jsem, jak někdo otevírá dveře do pokoje. Do pokoje se mohl dostat kdokoliv, protože dveře sis nemohl zamknout. Byla jsem ticho, abych uslyšela kroky. Stál tam Chishiya a díval se na mě nechápavým pohledem co dělám. „myslela jsem si, že je to někdo jiný z pláže." Podívala jsem se na jeho ruku, protože v ni něco držel. „tady máš dárek ode mě." Ušklíbl se na mě a hodil to na postel.

Vzala jsem si to do ruky a uvědomila jsem si, že jsou to plavky. „nebudu to nosit." Zavrtěla jsem na něj hlavou, že si tohle nikdy na sebe nevezmu. Stydím se za svoji postavu a on po mě teď chce, abych si tohle vzala na sebe ani náhodou. „musíš tu nosit plavky patří to mezi pravidla téhle pláže... taky se mi to nelibí jako tobě ,ale chci přežit." až teď jsem si uvědomila ze Chishiya má na sobe taky plavky. „fajn vezmu si je." Naštvaně jsem se zvedla z postele a vydala se do koupelny, abych se mohla převlíknout do plavek. Převlíkala jsem se do plavek a vzpomněla jsem si na jednu vzpomínku kde mi moji spolužáci ještě říkali, že jsem tlustá. Mělo to na mě strašně velký dopad ,že jsem se snažila zhubnout jakýmkoliv způsobem to šlo. „v tomhle nikam nejdu." Sedla jsem si na zem a opřela se zádama o dveře. „dělej musíme jít ještě za tím kloboučníkem, aby ti vysvětlil pravidla Pláže... nechápu proč tam musím jít taky." Tu poslední větu skoro zašeptal, abych ho neslyšela. „v tomhle nikam nejdu."

Pohled Chishiy

Čekal jsem na ni takovou dobu, ale furt nechtěla vylézt z té koupelny. „dělej jinak jim řeknu, že porušuješ pravidla a těm kteří nedodržují pravidla tak zabijí" Štve mě se o ni starat. Najednou se začali otevírat dveře ve kterých stala ona. Popravdě jsem sám nevěděl, co mám na to říct, protože vypadala fakt moc pěkně. „jsi moc hubena..." nemohl jsem z ní spustit oči ani z těch jejich žeber, který šli vidět. „lepší plavky tam třeba nebyli?... jde mi vidět úplně všechno!" začala se na mě zlobit, protože věděla ,že tyhle plavky jsem ji vybral já. „jde mi vidět skoro celý zadek! Se sám podívej." Hned jak to dořekla si uvědomila, co vlastně řekla. Začal jsem se na ni usmívat. „budeš přitahovat moc pozornosti..." zamračil jsem se na ni.

Hodil jsem ji moji mikinu, aby si aspoň nějakou část zakryla, protože měla dost velký hrudník. Nedokážu se na tebe přestat dívat. Hned jak jsem ji hodil moji mikinu, tak si ji začala hned oblékat „jdeme už za tím kloboučníkem." Otevřel jsem dveře od mého pokoje ,abychom už mohli jít.

Pohled Uruki

Stáli jsme zas před těmi dveřmi a mě se vybavila ta minulá noc ,když tam kloboučník měl u sebe ženskou společnost dvou holek. Začala jsem se potichu chechtat a Chishiya si toho hned všiml. „můžu zaťukat nebo mám počkat, než se dosměješ?" hned jsem se přestala smát a přikývla hlavou, aby zaťukal. Chishiya zaťukal a hned se vydal dovnitř. „už jsme tady..." zajímalo by mě, jak dokáže svoji náladu, tak rychle změnit. Byl zas tak chladný. „byl jsem obeznámen že Chishiya už ti nějaké pravidla řekl...naším cílem je sjednotit se a posbírat všechny karty a na této utopické Pláži platí jen tři pravidla." Podívala jsem se na Kloboučníka, který vypadal, jak kdyby už něco v sobě měl. „první pravidlo už víš, dokud jsi na pláži tak nosíš plavky." „mám jednu otázku, proč si nemůžeme zamknout dveře na pokoji?" štve mě to. „nikdo nesmí nic skrývat!... pravidlo dvě všechny karty patří Pláži." To všechno už mi došlo předtím. „ti, kteří přinesou víc karet, získají vyšší pozici." takže kdybych přinesla srdcovou osmičku tak bych nebyla obyčejná na téhle Pláži. Ušklíbla jsem se nad touhle myšlenkou. „pravidlo tři smrt zrádcům."

Nic jsem celou dobu neříkala, protože jsem ani nevěděla co. Ty pravidla jsou pěkná kravina. Pomyslela jsem si a zamračila se na něj. „můžete už jít pryč a užijte si pobyt na Pláži." Hned jsem se sebrala a odešla pryč. Nečekala jsem ani na Chishiyu, protože jsem na něj byla trochu naštvaná. „na takovém mistě jsem nechtěla být." Řekla jsem to hned jak mě Chishiya dohnal a šel vedle mě. „mě se tyhle pravidla taky nelibí... proto mám plán ,ale ten ti řeknu až bude správná příležitost teď je na to moc brzy." Podívala jsem se na něj, protože mě zajímalo, co je to za plán. „půjdeme k bazénu?" „nic jiného nám taky nezbývá." Už poznám, kdy se mu něco nelibí, protože ten jeho chladný hlas a pohled kterým na tebe kouká.

Šla jsem vedle Chishiy, který navigoval, protože já to tu ještě neznala.

Tak tady bych to ukončila a omlouvám se, že tenhle díl byl takový vice nudnější.

I don't want to lose youKde žijí příběhy. Začni objevovat