Fialka

45 0 0
                                    

Konečně je to tady. Už je mi jedenáct a pojedu do Bradavic. Už se nemůžu dočkat až uvidím Siriuse poslední rok jsme se skoro neviděli. Začal totiž říkat svým rodičům, co si myslí o čisté krvi a oni se bojí, že by mě zkazil. Pche, to neví, že už jsem "zkažená" dost. Dneska jdu s mamkou a Theem na Příčnou. Měl jít i Michael aby si koupil nějaké divné věci u Berlína a Borse jenže řekl, cituji: "nebudu chodit na Příčnou se svou práškovou sestrou." Trochu se mě to dotklo a matka ho vyzvala ať se mi omluví. Řekl, že se nebude omlouvat tomu kdo neuznává čistou krev. Zřejmě slyšel náš rozhovor s Theem, když jsme oba říkali, že čistá krev je pěkná kravina. Poprvé jsem zažila Cruciatus od otce. Musela jsem po těch pěti bolestivých minutách slíbit, že už budu čistou krev vždy ctìt. Pak se mi otec tvrdě podíval do tváře a řekl. "Jestli skončíš v Nebelvíru tak si mě nepřej."

"Florence!" Zavolala na mě matka. Vždy tu byla pro mě, jenže od té doby, co se dozvěděla, že neuznává čistou krev náš vztah ochladl. Můj vztah s otcem je na bodu mrazu. Občas se mi zdálo, jako by matka se vším tím vším, čistou krví a smrtijedstvím vnitřně nesouhlasila. Ale asi se mi to jen zdálo. "Už jdu," houkla jsem a seběhla po schodech dolů. Matka už tam stála stejně tak Theo. Věděla jsem, že od mého příchodu spolu nepromluvili ani slovo. Pomocí letaxu jsme se dostali do Děravého kotle, kterým jsme prošli na Příčnou. Naposled jsem tu byla, když mi bylo šest s Michaelem a Theem. Kteří šli do třetího a prvního ročníku. Při vzpomínce na Michaela mě podlo u srdce. Jestli se mnou v mém dětství nevrátil čas tak teď mě přímo nenáviděl, od té doby, co slyšel o mém názoru na čistou krev. Kolikrát se mi nebál vmíct do tváře jaká jsem ubohá a říkal mi krvezrádkyně. Také říkal, že když bychom spolu někdy stáli v boji s tím, že já bych byla na té dobré straně zabil by mě. Řekl to přesně tak: "Bez mrknutí oka bych tě zabil sestřičko, aspoň by bylo o jednu špinavou krvezrádkyni míň." Došli jsme do Olivandrova krámku. "Dobrý den Gibovi." Pozdravil nás pan Olivander. "Jak se má váš nejstarší syn a co vůbec dělá z práci?" Zeptal se. "Dobrý den má se dobře a dělá velice užitečnou práci, která je Merlinžel tajná," odpověděla matka. Jestli užitečnou myslela, že se stal smetijedem, nejvěrnějším pomocníkem pána zla a už má na krku tři vraždy nevinných lidí, tak mluvila pravdu. "Tak ty bys chtěla svou první hůlku co?" Otočil se a mrkl na mě. "Pamatuji si když jsem šel poprvé tvůj bratr Michael, dvanáct palců dlouhá hůlka s bránou z dračího srdce bukové dřevo," usmál se. Kdyby jen věděl, že tato hůlka už zabila tři nevinné lidi... Pan Olivander doběhl dozadu a vrátil se s několika krabicemi s hůlkami. "Zkus tohle. Jedenáct palců dlouhá jádro...." Ani nestihl dořeknout, jaký že má ta hůlka jádro, protože po mém máchnutí začal hořet pult. "Zatracený Merline," zaklela jsem. "Promiňte," otočila jsem se na Olivandra. "To nic slečno to je normální," řekl zatímco jedním pohybem své hůlky tu spoušť uhasil. "Zkuste tohle, deset palců dlouhá, jádro z žíně jednorožce, cesmína." Mávla jsem a vytvořila vír. Po dlouhém zkoušení, kdy jsem už zase podpálila krám, nechala ho zarůst růžemi, takže to tam chvíli vypadalo jako v mudlovské pohádce o Šípková Růžence a dokonce způsobila výbuch pan Olivander řekl. "Už vím, v čem je problém ovládáte zvláštní magii, tedy uzdravovací a oživovací a máte tedy velkou moc, běžná hůlka vám nestačí." Pak na chvíli odběhl a vrátil se s krabicí. Uvnitř byla bílá hůlka. "Ta je velice vzácná obsahuje totiž slzu ptáka Felixe, která jak víme léčí, ta by snad mohla být vyrovnatelná vaší magií." Opatrně jsem vzala hůlku a lehce s ní mávla. Z hůlky vystřelil pár jiskřiček a mě zavál pocit tepla. Ze země vyrostlo pár tulipánů. "To je ta pravá," usmál se pan Olivander. "Deset palců dlouhá, jádro slza Fénixe z březového dřeva. Deset galeonů prosím." Když matka zaplatila tak jsme se rozloučili a vyšli před krámek. Poté jsme nakoupili další nezbytnosti a nakonec jsem si nechala u madame Maklimové ušít hábit na míru. Když jsme měli vše, řekla nám matka, že je domluvená se svou známou na čaji tak ať si každý jdeme kam chcem. Theo hned tamířil do Taškáře. Ikdyž byl v Havrspáru neznamenalo to, že rád nedělal žertíky. Chtěl abych šla s ním, ale já jsem zrovna ve výroze Famrpálových potřeb zavládla nové koště. Thea famrpál nezajímal a tak šel k Taškáři. Já se vydala k tomu koštěti a přemýšlela jsem, jak mamku přemluvím, aby mi ho koupila. Prváci sice ještě nesmějí mít koště, ale mohla bych ho mít doma a pak používat až v druháku. Vždy jsem chtěla hrát Famrpál, mý bratři né nadšení z tohoto sportu nijak nezdíleli. Theo si radši četl nebo trápil nějaký žertík. Zatímco Michael měl plné ruce práce s šikanování a ponižování spolužáků... Došla jsem až ke krámku. A hele kdo se to tiskne na sklo a obddivně hledí na koště. Byl to Sirius a ještě nějaký kluk s rozčepýřenými vlasy a a brýlemi, kterého jsem neznala. "Siriusi," zavolala jsem. Sirius přestal zírat na nejnovější Kometu 200 a otočil se. "Fialko," řekl mi s úsměvem mojí přezdívkou a utíkal mě obejmout. Fialko mi začal říkat od té doby, co jsem si jednou přála mít fialové vlasy a díky mé magii se to splnilo. Bylo mi osm a zrovna měl přijít na návštěvu. Zakryla jsem si tedy vlasy čepicí, jenže mi při honění spadla a on uviděl mé vlasy. Smál se jak pominutý a začal mi říkat Fialko. Pak se mi přiznal, že si jednou přál, aby začal koberec létat a pak napáchal plno neplechy v domě. Matka mi sice vlasy vrátila zpět do hnědé, ale ta přezdívka mi už zůstala. Když jsme se od sebe otáhli. Kývl s úsměvem k tomu klukovi. "Fialko tohle je James Potter můj nejlepší kamarád. Jamesi tohle e Fialka...ehm teda Florence Gibová, moje nejlepší kamarádka." Zasmál se. Podali jsme si s Jamesem ruce. "A kde jste se vy dva vlastně poznali?" "Jamese a jeho rodiče pozvala moje rodina na nějaký večírek pro čistokrevné. Tak tam. Jenže když slyšeli jejich názor na čistou krev, tedy že neodsuzojou mudly a tak tak se docela zhrouzili. Myslím, že už je na žádný večírek nepozvou." Ušklíbl se Sirius. Poté jsem s klukama šla do obchodu pro famrpál a také do Taškáře, kde jsme se potkali svým bratrem. Nakonec se mi povedlo matku přesvědčit aby mi to koště koupila. A dokonce i Siriusovi. Walburda se sice nejdřív zdráhala, ale nakonec souhlasila. Když jsem večer usínala myslela jsem na dnešní den strávený se Siriusem a Jamesem, s kterým jsme se stali opravdu dobrými kamarádi. Už se nemůžu dočkat až za pět dní pojedu do Bradavic.

Mé jméno mě nesvazujeKde žijí příběhy. Začni objevovat