Zpátky do přítomnosti

•6•

Vzbudili mě odcházející kroky a zavření dveří. Otevřela jsem a všude tma,ani škvíra pro světlo. Na stole vedle postele byl hrnek s teplým čajem a talíř nakrájených nejspíš 2 banánů. Sedla jsem si pomalu s menší bolestí hlavy na postel a ještě se rozkoukávala. Když jsem se rozkoukala,tak jsem se trocha napila čaje na menší bolest hlavy a vcelku to trochu pomohlo. Poté jsem snědla půlku talíře těch banánů. Seděla jsem na posteli nejspíš další půl hodinu,pak jsem se rozhodla odejít z tohohle pokoje. Vstala jsem z postele a hned si na ni sedla zpátky. Boleli mě totiž strašně nohy. Zvedla jsem se teda znova a podepírala se postelí a pomaličku šla ke dveřím. Pomalu jsem otevřela dveře a podepírala se zdí. Hned jak jsem otevřela dopadl na mě pohled Bóťi na pozdrav a jestli jsem v pohodě. Kývla jsem na souhlas. I po mém souhlasu přišel ke mně.

"Neměla by ses tak namáhat nebo zase omdlíš." řekl s úšklebkem na tváři.
Úšklebek jsem mu oplatila. Panebože,vždyť jsem jen omdlela,však to nic není. "Proč si vůbec omdlela?" vyptával se. "Víš ty,já ani sama nevim. Trochu se mi zamotala hlava a bylo mi špatně a pak bum,ležím na zemi v bezvědomí." řekla jsem trochu legračně. "Kolik je vůbec hodin?" řekla jsem a promnula si trochu oči. "Skoro čtyři. Dejvík říkal,že kolem čtvrté sem přijede a podívá na tebe." řekl.

Potěšilo mě to a byla jsem ráda,že Dejv přijede. Šla jsem zpátky do pokoje ze kterého jsem před chvílí přišla a snědla jsem zbytek talíře. Za takových 10 minut zazvonil a bylo mi jasný,že je to Dejv. Vstala jsem rychle z postele což se mi nevyplatilo a spadla zpátky na postel. Zvedla jsem se a šla trochu pomaleji ke dveřím. Ke dveřím jsem ani nestihla dojít,protože dovnitř vletěl Dejv. Hned jak jsme se viděli,tak jsme se obejmuli. "Už ti je aspoň líp?" ptal se starostlivě. "Je mi fajn,ale moc rychle nemůžu vstávat bo to se mnou hned švihne zpátky na místo z kterého jsem stoupla." odpověděla jsem a trochu se zasmála.

Trochu jsme si pokecali bo jsme neměli teď nějakou velkou možnost si zase dobře o všem pokecat. Po hodině a půl Dejv odjel a já se šla věnovat úkolům,které mi Dejv přivezl. Úkolům jsme se věnovala tak 2 a půl hodiny. Pak jsem si na chvíli lehla,přemýšlela a dala si tak hodinového šlofíka. Když jsem se vzbudila už bylo po půl osmé. Chtěla jsem se rychle zvednout,ale radši jsem zpomalila. Došla jsem do kuchyně,nalila si do hrnku další čaj a začla něco kuchtit.

Vykuchtila jsem prostý kuřecí salát. Musím se pochválit,vaření mi fakt dost jde. Bóťovi jsem tam radši něco nechala,kdyby náhodou chtěl. Šla jsem zpátky do pokoje s plným hrnkem horkého čaje. Chtěla si lehnout,jenže sem si všimla,že mám na sobě neustále svoje oblečení,tak jsem se převlékla. Lehla si,popíjela pomaličku čaj a šla kolem deváté až půl desáté spát. Bylo mi to divný. Většinou nechodím tak brzo spát. Dnes mi to bylo 2x tak divný. Vždyť jsem omdlela,spala 3 hodiny od omdlení a pak další hodinu jako šlofíka. Jsem prakticky prospala celé odpoledne. Ale jsem stále unavená. No,nic. Jdu už radši spat. Po půl hodině,co jsem se snažila usnout jsem uslyšela pomaloučké otevírání dveří. Radši jsem rychle zavřela oči. Přišel a odnesl můj hrnek a za 2 minuty byl zpátky s plným hrnkem čaje. Trochu se mi zvedly koutky. Je od něj milé,jak se o mě stará. Pak už jsem šla opravdu spát.

••••

Dnes jsem vstávala pozdějš bo nemusím do školy nebo spíš nemůžu podle Dejva i Bóťi. Prý se mám ještě dneska dát trochu do kupy. Však jsem v pohodě,kromě těch noh. Ale jinak jsem úplně v pohodě. Na stolečku jsem už měla čaj i s dalším nakrájeným ovocem. Jde vidět,že Bóťa si svých blízkých váží. Nejde na první pohled poznat,že je takhle starostlivý,ale je to od něho velmi hezké. Vypila jsem půlku hrníčku a snědla celej talíř ovoce. Vzala jsem talíř a zvedla se. Jenže mi nedošlo,že moje nohy stále nechcou spolupracovat. Takže jsem hopla zpátky na postel,ale předtím jsem pustila talíř a on se roztříštil na několik kousků.

Rychle jsem si k němu klekla a začla sbírat střepy. Do půl minuty byl Bóťa v pokoji. "Co se stalo? Jsi v pohodě?" zeptal se a uviděl,jak sbírám střepy,tak si klekl taky a sbíral. Velký kusy jsme vyhodili do koše a menší jsme vysavačem vysáli. Ach jo,proč jsem tak nemotorná? Všeho čeho se dotku,tak buď se nějak trochu rozbije nebo je to úplně zničený na sráč. "Promiň,že se to stalo,ale děkuji moc za pomoc" řekla jsem a u toho se pořád koukala do země. "V pohodě,každému se to může stát" usmál se a dal mi ruku na rameno,aby mě ujistil,že je to fakt v pohodě.

Zvedla jsem hlavu a usmála se. Potom jsem si šla dát na jiný talířek další ovoce. Měla jsem fakt hlad,i když už jsem snědla jeden talířek. Snědla jsem další talířek a u toho dopila zbytek čaje. Asi po hodině,co jsem seděla na posteli a přemýšlela nebo se snažila i na chvíli usnout,ale nevyšlo to. Rozhodla jsem se jít pryč z tohohle pokoje,protože už mi z toho dost hrabe,když tu jsem většinu času zavřená. Šla jsem si udělat nějaký jídlo,ale jídlo už na stole bylo. Byl to....štrůdl? Vážně?? Kdy tohle stihl? Byla jsem ráda,že ukázal svoje schopnosti a že umí též dobře péct. Bylo to vážně skvělý. Nohy už mě tak nebolely. Už jsem na nich mohla nějakou normální rychlostí chodit. Nejspíš půjdu ven. Potřebuju trochu čerstvého vzduchu po té době,co jsem byla zavřená jen v pokoji.

Převlékla jsem se,šla si ke dveřím nazout boty. Jenže než jsem si je nazula,tak přiletěl Bóťa. "Ty jdeš? Nebojíš se,že by to s tebou zase seklo?"řekl a já protočila očima. "Ne,nebojím se. Snědla a vypila jsem toho dost,takže mi nic moc nehrozí." řekla jsem a šla pryč. Aaach jo,ta jeho starostlivost. Je hezký,jak se stará,ale když jsem si jistá,že mi nic nehrozí a že jsem v pohodě danou věc udělat,tak mi musí věřit. Já přece cítím,jak se cítím a jak mi je. Prostě jsem nedobytná. Stojím si za svým názorem.

Šla jsem se teda projít tady kolem a taky šla do parku. Pozorovala okolní prostředí a poslouchala zvuky zvířát,nejvíce ptáků. Na dlouhou dobu jsem přestala přemýšlet a vnímala jen okolí a jak je to tu dost pěkné. Všude tu voněly květiny a stromy. Už se zatahovalo,tak jsem šla zpátky. Ale jelikož jsem tu nestrávila ještě dostatek času,tak jsem se tak trochu ztratila. Bloudila jsem tam,tak hodinu. Už byla tma a svítili už jen pouliční lampy. Ptala jsem se i kolemjdoucích,ale nic. Panebože,proč furt já??? Když jsme byli posledně s rodiči na dovolené,tak jsem se ztratila i na cestě k hotelu. Já bych se ztratila i kdyby cesta byla jenom rovně. V té tmě jsem se necítila moc komfortně,tak jsem to zkusila znova. Šla jsem parkem a zahla do jiné uličky,než předtím a uviděla Bóťův panelák. Díky bohu,že jsem tu. Rychle přiběhla ke zvonku a zběsile zvonila. Když otevřel,tak rychle vyběhla schody,vletěla do chodby a zabouchla dveře.

Tak a je tu další. Zase dost pozdě,ale co už. Teď jsem zase nějak na ten Wattpad kašlala bo mě už nebavilo moc číst. Teď jsem momentálně trochu víc nemocná a máme prázdniny,takže juhuuuuuu🥳🥳 Možná jich bude víc,ale nic neslibuji. Taky nemusí být žádný žeo. Jinak před nějakou dobou vyšla 3.série OBX. Musela jsem se koukat od začátku bo jsem neviděla ani jednu sérii,ale už jsem to dokoukala a ta 3.série je úplně nejlepší ze všech!!!!!😍😍 Kdo jste to viděl a co na to říkáte? No nic,už jdu,byeeeeeeee❤️‍🔥❤️‍🔥❤️‍🔥