26 hodin [larry stylinson, au]

13# - 00:37*

18 - one direction

Day 29.9. 1990 00:37

Flashback

Day 28.9. 1983 16:35

Prstama jsem ho takzvaně škrábal na žebrech a jeho drobné tělo se po tím dotykem svíjelo jako had.
,, Přestaňň, to až bo-lí" vypískl hnědovlásek, jenž nemohl popadnout dech z toho, jak se musel furt smát. Až mu z toho i pár slz uteklo z víček a sjelo po jeho jemné tváři.
,, Jsi strašně roztomilý, víš to?" zasmál jsem se a přestal ho už konečně tím lechtáním mučit, ale i přesto jsem stále v prstech svíral jeho tričko. On si hned setřel těch pár slz, co už mu pomalu zasychaly na tváři.
Vpijel jsem mu svoje jednobarevné duhovky do těch jeho a čekal, co osudného se stane.
,, Ne nejsem." odsekl a zakroutil hlavou, ale stále se mi díval do očí, jako kdyby v tom měl najít smysl svýho života. Ta chvíli už se zdála aji dosti trapná z toho přímého očního kontaktu a stálé sevření jeho trička v mých dlaních, jako kdybych ho už ho nikdy v životě nechtěl pustit. Možná tomu bylo tak, kdo ví. To se však nikdy nedozvíme.
Radši jsem se dostal ze svých myšlenek pryč, jinak by mě sežrali za živa.
Možná díky bohu jsem se dostal ze svých myšlenek, protože se hned po tom stalo něco, co bych nikdy ve svým životě nečekal, že se stane. A ještě zrovna právě teď v pokoji mého nejlepšího kamaráda.
Hnědovlásek se prudce pohnul. Zvedl svoji hlavu výš, ale stále svůj pohled vpíjel soustředěně do mých zranitelných očí.
Zdolal mezeru mezi našemi tvářemi, takže mě na té mojí tváři tou svou pošimral svým neoholeným strništěm a svoje úzké rty přitiskl na ty moje.

-------

Hehe, tak to po několika kapitolách máme konečně tu hlavní situaci, na kterou se tu celou tu dobu, co se týče flashbacků, čekalo. tak doufám, že jsem vám udělala alespoň nějakou radost, i když jsem to tedy zrovna utla v tom nejlepším, ale to už se u mě dá čekat, ale nebojte, slibuju, že teď nová kapitola bude co nejdřív, protože je mám samozřejmě předepsané, takže si můžu sama určovat, kdy je vydám.

love ya.

N xx