Desire to fly •CZ• REVIZE

38. Pro dnešek stačilo

Po závodech ten tréninkový drill trochu opadl. Cashmere byl úžasný a já v něm cítila tu jistotu hodného koně, který tu pro mě byl. Užívala jsem si hlavně pohodových vyjížděk s Mischel nebo Claire. Tedy, nejraději bych s oběma najednou, ale dost jasně jsem cítila jejich nevraživost k sobě navzájem. Úplně jsem nerozuměla tomu zda k tomu vůbec mají nějaký důvod, ale chápala jsem že spolu nechtějí trávit víc času než je to nutné.

Laura se zase naplno věnovala Naomi. Dost se spřátelili, a já ztratila tu milou, trochu zamlklou Lauru co jsem znala, a místo toho sledovala novou, arogantně ambiciózní a prudkou holku.

Taky na Taru jsem pohlížela novýma očima. Pochyby v ní se mi prohlubovaly, aniž bychom byli v jakémkoliv konfliktu, jen čistě proto, že jsem nad tím přemýšlela. V každém setkání jsem místo úsměvu viděla něco lživého. Možná to tam vůbec nebylo, ale ten tíživý pocit na mě doléhal skoro při každém jejím slově. Brzy i ona poznala že se jí vyhýbám, pokud to není nutné. Nic na to ale neříkala.

Zase jsem měla čas třídit si myšlenky ve společnosti Moncherry - za tu dobu kdy jsem neměla moc času brát si ji na jízdárnu nebo procházky, jsme alespoň prohlubovaly svou důvěru v těchhle okamžicích. Teď už byla ale konečně lepší příležitost na to začít zas pracovat. A pomalu se blížily velké prázdniny, a o to víc se ve mě probouzela energie a dobrá nálada.

I dneska jsem se proto rozhodla provětrat strakošku. Vzala jsem si ji na jízdárnu, a po protažení svalů jsme začali klusat a cválat přes kavalety položené na zemi. Bavilo mě to s ní, a jelikož jsem nikam nespěchala, nepotřebovala ji do ničeho tlačit, naše slazení v pohybu a porozumění jedná druhé rychle zlepšovalo.

Carol se já tréninky někdy chodila dívat. Byla jsem před ní trochu nervózní, uvědomovala jsem si že je to její majitelka a pak jsem nebyla tak uvolněná ve chvílích, kdy to klisna pode mnou potřebovala. Ale Carol byla i tak z podívané nadšená, a zrovna dnes se rozhodla posunout to na další level, ohledně kterého jsem já už několik dní váhala.

„Hele, nechceš abych ti tu postavila nějakej křížek?“ zeptala se s nadšením v očích když jsem přecválala dvě kavalety na kterých Cherry krásně vyšly nohy.

Přikývla jsem. Caroline slezla ke kolbišti a na dlouhé stěně mi na rozestavěné stojany položila dvě břevna do tvaru křížku. Já jsem s Cherry přešla do klusu a projela kolem toho skoku. Vypadala s tím vpohodě, a tak jsem ji po dalším kruhu navedla přímo na něj. V posledních pár krocích zpomalila, já ji povolila otěže, podpořila jemně přiloženou holení a ona jednoduše křížek překročila zvednutým klusovým chodem. Zopakovali jsme to ještě párkrát, načež jsem přešla do cvalu, a kobyla, jakoby to bylo samozřejmé, se ode mě nechala vést a křížek spokojeně přeskočila.

„Baví jí to,“ poznamenala jsem s úsměvem.

„Je to vidět, paráda. Zvednu ti to,“ prohlásila Carol a pár kroky se dostala zpátky ke stojanům a začala je nastavovat výš.

„Hele to asi ne,“ řekla jsem když jsem zaregistrovala to co dělá. „Začínáme s tím, nechci ji hned tlačit do větších, když tohle udělala dobře. Zaslouží si pauzu.“

„Ale prosimtě, vždyť si toho minulýho skoku ani nevšimla, jak byl malej. Pojeď ještě na tenhle,“ prohlásila jasně, a tak trochu bez možnosti odmítnutí v hlase.

S otráveným pohledem, ale beze slov jsem tedy pobídla do cvalu a navedla Cherry znova k překážce, teď už kolmé. Strakoška ji ladně přeskočila a docválala ještě na konec dlouhé stěny, než jsem ji povolila otěž a pohladila po krku.

Carol chtěla ještě něco říct, ale já ji přerušila.

„Pro dnešek stačilo,“ prohlásila jsem s úsměvem a pohledem na uvolněnou flekatou hnědku pode mnou.

Ve stáji jsem klisnu odsedlala a její věci uklidila na svá místa. Byla trochu zpocená, ale jelikož venku svítilo příjemné slunce, osprchovala jsem ji záda a pustila do výběhu. Sledovala jsem jak se valí v trávě a prašné hlíně a spokojeně odfrkuje.

„Hele, myslím že ona na to má. Musí se to v ní jen podpořit,“ prohlásil najednou hlas vedle mě, a já se leknutím otočila. Caroline se zasmála. Přišlo mi, že mě snad pronásleduje na každém kroku.

„Jestli myslíš její skokový potenciál, určitě ho má. Jde o to, že potřebuje čas na to vyrovnat se sama se sebou a s tím že ten koho nosí na zádech je ochotný se s ní domlouvat. A na to nemůžeme spěchat,“ odpověděla jsem to, co se snažím opakovat už několik týdnů. Nevím, zda si z mých slov vůbec něco odnáší, že tohle téma vytahuje stále dokola.

Souhlasně zamručela.

„Bude další soustředění. Chtěla bych, aby se ho Moncherry zúčastnila. S tebou,“ podívala se na mě, a já se na ni trochu nevěřícně otočila. Ona mě asi fakt vůbec neposlouchala.

„Nemyslim si, že...“ chtěla jsem s povzdechem něco odpovědět, ale Carol mě přerušila.

„Já vím, říkáš to pořád - ale zkus to tedy nebrat jako nějaký rychlý pokrok, kterého se u ní bojíš, spíš jako zkoušku v novém prostředí, pod zkušeným trenérem který by ti třeba mohl poradit. Koukej se na to pozitivně. Podle mě jí to pomůže i v psychice, trochu se otrkat. A pak uvidíš, jestli budeš mít chuť zkusit i nějaké závody s ní,“ prohlásila s úsměvem.

„Není to jen o tom. Tentokrát má Backham volné místo jen pro dva další lidi, kromě Silvie a Tary. A určitě bude chtít i Claire, Naomi a Mischel. Nevím jestli vůbec budu mít možnost tam jet,“ řekla jsem a pohlédla znovu ke klisně, která se zvedala ze země, pak se rozhlédla po velkém výběhu s ostatními pasoucími se koňmi a zařehtala.

„Dam ti čas na promyšlení, do konce týdne se přihlašuje, a s Tarou bych to určitě nějak domluvila. Vždyť sama říkala že se tomu trenérovi prý Cashmere líbil. Určitě tě tam bude chtít.“

„To říkala?“ vykulila jsem na ni oči, ale dle jejího výrazu jsem pochopila že si dělala srandu.

„Hele dobře, to úplně nevím,“ zasmála se, „ale určitě by se to nějak vymyslelo. Jde o to, byla bys ochotná ke Cashovi teda přibalit i...“

„Dobře, pojedu tam s ní,“ řekla jsem odhodlaně dřív než Carol domluvila, aniž bych odtrhla pohled od strakošky, „ale myslím si, že jestli chceš očekávat pokroky, bylo by fajn přestat ji izolovat od ostatních ve výběhu. Dala bych ji do stáda alespoň k dalším dvěma koním. To jí psychicky hodně pomůže.“

Žena po mém boku rozvážně pokývala hlavou, a po chvíli se trochu zasmála.

„Fajn, dohodnuto. Přihlásim tě a ten výběh zkusím taky domluvit s Tarou,“ prohlásila nakonec, docela spokojeně, a vydala se do stáje.

Já jsem ještě chvíli stála u ohrad, přemýšlela nad tím vším a sledovala koně ve výbězích mezi kterými se pásl i Cashmere, Sheron, Mineral, a po chvíli se dala zahlédnout taky černá záda Encora.

Jak mi ten pony chyběl. Vklidu se pásl mezi ostatními, odháněl ocasem hmyz a občas zvedl hlavu, aby zkontroloval situaci kolem.

Podlehla jsem ohradu a vydala se k němu. Zabořila jsem prsty do jeho teplého kožichu a užívala si tichý okamžik toho, kdy bylo všechno skoro zase jako dřív. Ale opak byl pravdou - od doby co jsem si spokojeně jezdila na Encorovi se toho změnilo víc než dost.

Pomalým krokem se k nám přidala i Evita, která přehodnotila názor na místo trávy které žrala předtím, a rozhodla se zkusit zda není vraníkova tráva šťavnatější. Její vysoké nohy se kopyty bořily mezi stébla plevele, na hnědé hlavě s lysinkou se houpala krátká čupřina.

Zvedla jsem oči k nebi a užívala si tu pohodu a klid.