Nevinná růže

10.

„Já..j promiň." Omlouvá se když se od sebe odlepíme.

„Nemusíš se omlouvat." Jsem zmatená. Ještě nikdy se mi nikdo teda jediný kluk, se kterým jsem se líbala neomlouval za to, že mě políbil.

V podstatě celou cestu zpátky jsme oba mlčeli šlo vlastně slyšet jen praskání cigaret, které jsme oba drželi v ruce. Je mezi námi napjatá atmosféra a to je mi dost nepříjemné. Bohužel moc nevím jak mám mezi náma vyčistit vzduch. Třeba toho teď lituje, ale upřímně já toho nelituju ani v nejmenším.

„Kde jste byli? Měl jsem strach neberete mobily." Ptá se Petr hned co vejdeme do dveří.

„Sorry brácho šli jsme se projít nebyl tam signál." Omlouvá se Calin a já přikyvuju.

„Můžeš?" Přijde ke mně Petr a už mě táhne do jeho pokoje.

„Co se děje?" Ptám se.

„Máš něco s Calinem?" Spustí na mě.

„Nemám jak tě to napadlo proboha?" Uchechtnu se.

„No já nevím, že by to bylo třeba tím, že najednou z ničeho nic odejdeš s ním a ani nic neřekneš." Zvýší hlas.

„Hej co ti je. Nikdy jsme se nehádali tak teď nezačínej. Promiň omlouvám se, že jsem ti nic neřekla chápu žes měl strach, ale to přece neznamená, že po mně budeš křičet." Snažím se být v klidu abych po něm nezačala taky křičet.

„Dobře promiň omlouvám se, ale slib, že si dáš na Calina pozor. Není vždycky takový jak se prezentuje." Říká už v klidu a následně mě obejme.

„Dobře tak já slibuju, že si dám pozor." Odpovím a pak oba odcházíme z pokoje.

Cítím se jak malá holka, která dala pusu na tvář klukovi po škole v parku. A tátovi to řekla jeho známá, která nás viděla. Ten táta je mimochodem Petr kdyby to nebylo jasné.

„Všechno v pohodě?" Šeptne Calin když si vedle něj sednu.

„Jo." Zašeptám zpátky.

„Tak si něco zahrajem ne je tady nuda." Navrhuje nějaký kluk, který musel jako ještě jeden přijít když jsem tady nebyla.

Podle další konverzace jsem se dozvěděla, že se ti kluci jmenujou Vítek a Matěj.

Hrajeme nikdy jsem. Kdo nezná hra spočívá v tom, že se kdokoliv na cokoliv zeptá a když jsme to udělali pijeme.

Kluci všem nalili plné kelímky alkoholu a těm co ji neznají vysvětlili pravidla. Tahle hra se mi upřímně moc nelíbí.

„Nikdy jsem nikoho nepodvedl." Začal Willy. Napilo se k mému překvapení dost lidí.

„Nikdy jsem nespal s ex kámoše nebo kámošky." Pokračuje Matěj.

Takhle hra pokračuje až do chvíle kdy nám dojdou zajímavé otázky.

Dost lidí se díky této hře solidně opili. Já jsem ale pila dohromady tak třikrát, takže mi ještě skoro celý kelímek zůstal.

„Lidi za chvíli je půlnoc." Hlásí Viktor, který má oči zabodnuté v hodinkách.

„Ajo." Řekne David.

Všichni se zvedneme. Petr jde pro šampus a já jdu za ním pro skleničky nebo vlastně spíš kelímky.

„Tři...dva...jedna...Šťastný nový rok." Křičíme všichni a následně se všichni objímáme.