𝐓𝐡𝐮𝐧𝐝𝐞𝐫𝐨𝐮𝐬 [ᴍɪɴsᴜɴɢ]

Kapitola desátá: Divný sen

Seděl jsem na lavičce a vychutnával si pohled na západ slunce, Felix si opodál hladil kočku která se k nám zatoulala a Changbin se držel dál kvůli jeho alergii. I přesto jak kočky miloval tak si je nemohl pohladit a pomazlit se s nimi.

,,je to krása" ozve se za mnou ,,jo, to je" otočím se na osobu která stojí za mými zády abych ji přivítal ,,přišel jsi celkem brzy, čekal jsemž e se ani neukážeš" přiznám provinile ,,pche, dělá jako bych byl špatný přítel a kašlal na tebe" zamručí uraženě ,,ne tak jsem to nemyslel..." rychle vstanu, obejdu lavičku a obejmu ho.

,,dělal jsem si srandu, nemyslel jsem to tak" zahuhlal jsem mu do hrudi. ,,já vím Ji" zašeptá a pohladí mě po hlavě, zaklonil jsem trochu hlavu abych mu viděl do obličeje. Červenal se.

Prstem jsem si lehce poklepal na rty, co zaregistroval a nahnul se aby mi dal letmý polibek. ,,Miluju tě Ji".

,,já tebe taky, Minho".

Rychle jsem sebou trhnul. Srdce mi bušilo jak o závod a nemohl jsem popadnout dech. Rozhlédnul jsem se kolem sebe, auto. Byl jsem v autě. Rychle jsem se podíval na Minha který řídil, pravděpodobně na sobě cítil můj pohled, tak se na mě taky podíval. Uhnul jsem pohledem a přemístil ho na svoje nohy.

Co to sakra bylo, proč se mi něco takového zdálo huh.

Snažil jsem se z toho vzpamatovat, ale po zbytek cesty jsem nemyslel na nic jiného. Nechápal jsem proč se mi to zdálo, a u vůbec jsem nechápal proč jsem z toho byl tak rozhozený a v rozpacích. Ani když mi Felix řekl že kdybych nebyl jeho nejlepší kamarád tak by se mnou chodil mě nerozhodilo natolik jako tohle.

Cesta se konečně blížila konci, už jsme projížděli místy které jsem znal. Minho za celou dobu nepromluvil za co jsem mu byl vděčný. Když auto zastavilo, rychle jsem z něj vyskočil a nadechnul se čerstvého vzduchu, protáhnul jsem se a rozhlédnul se kolem. Pak jsem si uvědomil že mám v uších furt sluchátka tak jsem si je vyndal a začal hledat krabičku do které jsem je chtěl uklidit.

Nikde v kapsách jsem ji neměl což znamenalo že mi musela vypadnout v autě. Začal jsem se díval na sedadlo, pak do prostoru na nohy a nakonec mi zbylo se podívat pod sedadlo, teda moc tam nejde vidět takže tam spíš zašmátrám rukou.

Pomalu jsem tam šmejdil rukou a snažil se nahmatat pohřešovanou krabičku. Minho vlezl zadem a taky se ji snažil nahmatat, chvílema jsem začínal být zoufalý že ji nenajdeme ale pak jsem se něčeho dotknul. Ano myslel jsem si e to byla ta krabička. Byla to ona? Ne.

Rychle jsem stáhnul ruku a vyděšeně se na něj podíval, byla to jeho ruka. Minho se začal smát mojí reakci a vytáhnul krabičku z kapsy. Nevěřícně jsem otevřel pusu. On ji měl celou dobu u sebe a stejně mě tady nechal jak debila ji hledat.

Vytáhnul jsem sluchátka z kapsy a vrazil mu je do ruky. Naštvaně jsem se otočil a odešel domů.

,,kretén".

Vytáhnul jsem klíče od bytu, odemknul a zabouchnul dveře. Proč to dělá? Reálně neměl k tomu žádný důvod. Já ho tak nenávidím. Tohle je prostě přesný úkaz debila.

Svalil jsem se na postel v pokoji a zavřel oči. Moje milovaná postel jak mi jen chyběla. Teď se ale musím jít osprchovat a převléknout. Možná bych i něco snědl.

Vstal jsem z postele a odbelhal se do koupelny kde jsem si dal studenou sprchu. Oblíknul si čistý oblečení a odešel do kuchyně pro něco k snědku.

Sakra. Felix neudělal žádný jídlo. Kdybych vařil já tak bude kuchyně v plamenech raz dva.

Povzdechnul jsem si a ze skříně vytáhnul hrnek abych si udělal aspoň čaj.

Zrovna kdy jsem dal vařit vodu objevil se Minho, tahal něco z lednice takže hádám že si jde udělat něco k jídlu. Jen jsem počkal až se dovaří voda a zalil si čaj.

,,ty si nic nedáš?" zeptá se Minho když jsem měl v plánu odejít ,,nemám hlad" samozřejmě že jsem lhal, umíral jsem hlady ale nemám důvod k tomu mu to říkat. Když nic dál nic neříkal tak jsem se otočil a odešel do pokoje.

-----

HEZKÝ DEN PŘEJI

dneska jsem to celkem natáhla protože potřebuju nějak prodloužit ten děj, a zbytečný popisování věcí dopodrobna je aktuálně můj life saver.

Včera vyšla kapitola v takovou divnou dobu, a bylo to kvůli tomu že jsem byla u kamarádky takže jsem chtěla trávit čas s ní.

Každopádně nemůžu napsat co se bude dít v další kapitole, protože to sama nevím...

Haha no snad vás to baví, někdy zas ahoj. (tohle je moje poslední předepsaná kapitola, sakra)

PS: moc děkuji za vaši podporu, ani nevíte co to pro mě znamená. Pokaždý když otevřu wattpad tak mi dělá strašnou radost když vidím ty hlasy, přečtení a komentáře. Jste úžasní❤️