Isabelle
Zvuk budíku mne zase znovu vytrhnul z krásného snu, kde je všechno růžové a zalité sluncem, kde jsou všichni hodní a můj milovaný manžel Tom Hardy je tím nejlepším mužem na planetě Zemi.
S lehkým zamrčením jsem se posadila a se zívnutím si promnula oči, celá zničená jsem koukla kolem sebe, Edmund v klidu oddechoval u mých nohou. Aspoň někdo si tu žije poklidný život, celé dny jenom projí, prospí a celé noci mi pro změnu skáče po hlavě. S klidným úsměvem jsem ho pohladila po hlavičce a natáhla se po mobilu.
Žádná zpráva. Pamatuju doby, kdy můj mobil byl po každém ránu plný milostných zpráv. Chybí mi to, chybí mi to jak byl na mne hodný - ovšem jen v moment kdy něco provedl, chybí mi jak dobře jsem se s ním v určitých momentech cítila, ale bohužel pro něj, chybí mi jen a pouze ten pocit, ne on.
Rychlostí světla jsem zatřásla hlavou a naivně doufala, že mi ty myšlenky a vzpomínky vypadnou z hlavy. Přehodila jsem nohy přes okraj postele a vydala se směrem do kuchyně.
Nachystala jsem si kávu s mandlovým mlékem a taky ji málem vylila, když se mi Edmund motal kolem nohou.
,,Máš hladeček?'' Zeptala jsem se ho s úsměvem, odpovědí mi bylo hlasité zamňoukání.
Položila jsem kávu na kuchyňský ostrůvek a popadla barevnou plechovou dózu s granulemi, jen co se první granule dotkla lesklé keramiky, rychlostí světla měl Edmund hlavu vraženou v misce.
S lehkým úšklebkem jsem ho pohladila po zádech a vrátila se opět ke kávě. Kopla jsem ji do sebe a vydala se do koupelny, neměla jsem sebemenší chuť na snídani. Opět jsem měla ten nesnesitelný pocit žaludku na vodě, cítila jsem se plná tlaku a nevěděla jsem jak ho ze sebe pustit ven.
Rozsvítila jsem světlo v koupelně a zavřela za sebou posuvné dveře, shodila jsem ze sebe oblečení a vlezla do sprchového kouta. Nechala jsem kapičky teplé vody kapat na hlavu a stékat je po těle.
Nesnášela jsem ten pocit samoty, neustále jsem musela myslet na všechny vzpomínky až se mi z toho draly slzy do očí. Ráda jsem trávila čas sama se sebou, četla jsem, malovala, chodila cvičit a tak podobně, ale nesnášela jsem pocit samoty, drásající srdcervoucí samoty.
Po zbytečně dlouhé horké sprše jsem se zabalila do osušky a pokusila se u zrcadla nějak upravit, abych byla hezčí než tahle oteklá, rudá zrůda s opuchlýma očima, na kterou jsem koukala do zrcadla.
Trvalo necelých dvacet minut, než jsem ze sebe udělala průměrně vypadajícího člověka.
Vylezla jsem z koupelny, vydala se směr šatna a snažila se vymyslet co na sebe. Na oblečení do práce nezáleželo, bylo jedno jestli to byly šaty, kraťasy, nebo tepláky - konec konců to stejně zakryla hnědá zástěra s logem kavárny a spoustou fleků co nejdou vyprat.
Vždycky jsem si dala záležet na tom, co si oblékám. Můj šatník neplnily značkové předražené kousky a pokud se tam nějaký objevil, byl to spíše dárek co jsem od někoho dostala a nikdy jej moc nenosila.
Nasoukala jsem se do světle modrých džínů, utáhla si černý pásek kolem pasu a přes hlavu si přetáhla béžový pletený rolák. Čapla jsem do ruky plátěnou tašku a černou koženou bundu. Nachystala jsem si zbytek věcí do práce a přemístila se do chodby, nazula jsem si kotníkové tenisky a otočila se k velkému zrcadlu.
,,Dneska bude dobrej den Isabelle, slibuju.'' Usmála jsem se sama na sebe a snažila se si na poslední chvíli upravit vlasy. Popadla jsem klíče z botníku a vydala se do práce.
. . .
,,S Michaelem máme tichou domácnost. Nedokáže pochopit, že chci, aby ta svatba byla perfektní.'' Zamrčela Samantha jako malé dítě a opřela se bokem o pultík. S překříženýma rukama na hrudi na mne hleděla a asi čekala, že jí odkývnu první poslední, ale to úplně nebylo to na co jsem měla dneska náladu.
,,Sam za prvé, zítra se mají odesílat pozvánky, které podotýkám stále nejsou hotové.'' Řekla jsem mírně naštvaně a chytila ji za ramena.
,,Za druhé, vdáváš se za necelý měsíc a je úplně jedno jestli ta svatba bude mít jako téma Hawaii, Star Wars, Hru o trůny nebo jakoukoliv jinou irelevantní tematiku. Důležité bude, když se tam Mike vůbec ukáže, protože si myslím, že mu to neděláš vůbec, ale vůbec jednoduchý.'' Odmlčela jsem se a začala nervózně umývat kávovar.
,,Nehledě na to, že jediná důležitá věc na Vaší svatbě budete Vy dva a ne nějaký polonahý hula hula tanečnice, nebo replika hvězdy smrti nad oltářem." Protočila jsem oči. Jediná věc, kterou jsem na ní nesnášela, bylo jak nerozhodná uměla být, sedačku do obýváku vybírali s Michaelem měsíce, než se pro nějakou konečně rozhodla.
,,Štve mě, když máš pravdu." Zamumlala si pod nos a snažila se hrát uraženou.
,,Nejde ti to." Zasmála jsem se a očkem po ní koukla, její rádoby nafouklé tváře byly k popukání.
,,Kdybych tě nemilovala víc než sebe, tak bych se skutečně urazila." Protočila oči a hodila po mně špinavou, smradlavou utěrku. Začala jsem se smát a s hranou nechutí v obličeji ji hodila zpátky.
Ze smíchu nás vyrušilo zakašlání za zády, ztuhla jsem a pomalu se otočila. V moment co se moje oči setkaly s jeho, nedokázala jsem ze sebe vypustit ani hlásku. Panebože, byl tak krásný. Vypadal jako nějaký herec, nebo model. Nadechla jsem se se snahou vypustit z hrdla hlásku, ale nic.
,,Vítejte v Oasis pane, co si dáte?" Vyhrkla rychle Samantha a v ten moment jsem byla hrozně ráda, že ji tu u sebe mám. Moje srdce bilo jako o závod, nedokázala jsem se na něj přestat dívat a zkoumat každý milimetr jeho kůže, každý jeden jediný kousek a každý detail. Ďolíčky, sakra.
,,Prosím jedno velký, černý, silný kafe s sebou a vy dvě máte očividně dobrou náladu, takže si dejte něco extra sladkýho na mě." Řekl klidně a mrkl na mne.
Pažemi se opřel o pultík. Měl velké, svalnaté paže, obrovské dlaně a ty nejvystouplejší žíly co jsem kdy viděla. Přesně tyhle paže, by mne mohly objímat každý každičký den. Přesně ty paže, ve kterých bych se cítila konečně v bezpečí. Paže co by se mne dotýkaly tak hrubě, ale zároveň tak něžně. Proboha.
Musela jsem párkrát zamrkat a doufala jsem, že si mého tupého zírání nevšiml. To poslední co mi chybělo bylo, aby mi ukápla slina.
Znovu jsem na něj koukla, uculoval se. Znervózněla jsem, radši se opět otočila k dřezu a začala ho pucovat jako nikdy v životě. Sakra, všiml si toho. Sam zatím v klidu dělala kávu a já si přála v ten moment být neviditelná nebo ještě líp neexistovat.
,,Tady to máte." S úsměvem položila kelímek na pultík a začala ťukat do kasy.
,,A i se dvěma extra čokoládovýma dortíkama to bude sedmnáct dolarů prosím. Mimochodem, děkujeme." Znovu se na něj usmála a převzala si zelenou dvaceti dolarovou bankovku.
,,Není za co, drobný si nechte." Mrknul, popadl kelímek s kávou, otočil se na patě a zmizel.
,,Panebože ten byl nádhernej." Vypustila jsem z pusy hned co se za ním zavřely dveře, popadla jsem Sam za ruku a lehce s ní zatřepala.
,,Já vííííím, proboha a viděla si ty ruce?!" Vypískla a poskočila jako malá holka co vidí nadměrně měkkého plyšového medvěda.
,,Jo!" Řekla jsem a otočila se k vitríně s dezerty, vytáhla jsem dva extrémně čokoládové kousky a jeden podala Sam.
,,Díky neznámý extrémně sexy chlape."
ČTEŠ
Pure
RomanceLáska je jako vzduch, nemůžeš ji vidět, ale můžeš ji cítit. Ta naše byla ale jako hurikán.
