Pomsta - tahle hra je jen pro jednoho

Kapitola sedmá

   Dnešní směnu ve starbucksu, s ohledem na události, co se v poslední půl hodině udály, zřejmě nestihnu.

   ,,Potřebujeme zúžit počet podezřelých, kterých je k dnešnímu dni přes sedm tisíc. Proto Douglase a tvého otce napadlo, že bys sbírala informace na půdě Greetoru. Dostali jsme totiž anonymní typ, že se vrah prochází chodbami této školy." otec ani Sinclair nebyli schopni posečkat a vysvětlit mi jejich rozhodnutí, ani co je k tomuto činu vedlo. Místo toho povolali svoji nově zaučenou asistentku Lucy.

   Bylo mi jasné, že mají dost práce, ale když jsem je viděla, jak jdou do přízemní kavárny na koblihu, měla jsem chuť je roztrhnout vejpůl.

   Radši jsem se na uklidnění hluboce nadechla, zkousla si jazyk a pro sebe si přikývla.

   ,,Hádám, že nemám na výběr, než tohle podstoupit." odhadnu, ale Lucy zavrtí hlavou.

   Vím jistě, že Ashley by se tohle líbilo a souhlasila by na tisíckrát, ale-

   ,,Nemusíš, jen jsi jako jediná mladá dívka z dcer místních policajtů prošla všemi síty." ani jsem se nechtěla ptát, jaká síta to byla a co za nimi stálo. Raději jsem mlčela a rozebírala si svoji situaci kousek po kousíčku.

   Zalíbila se mi představa hodit to na Ashley, ale ta má starostí dost i tak. Nemusela bych nic a pokračovala klidně dál na Charterce a odpoledne dřela ve starbucksu. Nemusela bych si na nic stěžovat a nic řešit, což bylo pro někoho jako jsem já naprosto ideální.

   Ale...co všechno bych měla očekávat od tohohle úkolu? Jen se ptát, být nenápadnou myškou a pak všechny nové informace vyžvýkat tátovi a Sinclairovi? Nebo bych dělala i něco víc a utišila svůj hlad po informacích?

   Nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že se ze mě stane jejich dočasný spolupracovník a objasňovač Evalininé vraždy. Ale to druhé vypadalo více než nadějně.

   Věc, která se mi vůbec nelíbila byl...čas. Nemám čas si všechno dobře promyslet, rozebrat a nemám čas ani na to se nějakým způsobem vůbec psychicky nachystat a připravit.

   Počítali s tím, že nebudu váhat, přikývnu jako tátova poslušná holčička a oni budou mít o starost míň.

   A to byla ta věc, která se mi z toho všeho nelíbila skoro nejvíc. Nemysleli na to, že i když nejsem ještě zletilá, tak i tak mám život, kamarády, své tradice a svoji školu, kde je dobré zázemí a přátelské prostředí. Nemysleli na moji brigádu a nemysleli vůbec na mě. Jejich omezené chápání se totiž ani nedokázalo nad tím vším zamyslet. Vidí jen případ Evaline Lottesové, který musí co nejdříve objasnit, protože jim po krku jednak šlape senátor tak i chtíč po tak dlouhé době klidu vyřešit čerstvý případ, novináři a samotné město.

   Neměli nic, čeho se chytit.

   Doufají, že jim pomůžu za to, že prakticky obětuju svůj veškerý volný čas a nedostanu nic na oplátku.

   ,,Potřebuju si promluvit s vrchním komisařem." přerušila jsem Lucyino očekávání v očích tím, že jsem se rozhodla. Pokud mi nic nenabídnou, nic neobětuju a nebudu se ani vteřinu zamýšlet nad tím, zda jsem se nerozhodla špatně. Pokud se aspoň zamyslí a zkusí o krok ustoupit, budu přemýšlet o tom, zda je to dostatečně výhodné. Pokud jsou schopni jednoho kroku vzad, budou schopni jich udělat hned několik.

   Dvě věty, co mi jednou moje školní psycholožka řekla, jsem si vzala k srdci.

   Jako zahradník zalévej jen ty květiny, u kterých si seš jistá, že za to stojí. Neplýtvej svou vodu na něco, co ti nic nedává, voda je dar.