Ztracený prsten magie

Ty sliby tě jednou zničí!

„Kde jsi?" zeptala jsem se. „Já nevím. Nevyznám se tady," odpověděla Julia. „Ukaž mi, co vidíš," navrhla jsem. Spatřila jsem louku. Nic podle čeho bych poznala, kde jí mám hledat. „Tak co?" zajímala se. „Asi budu potřebovat Flos a Daisy abych tě našla," sdělila jsem jí. Ano máme sice celkem dost leimoniád a anthusaed, ale potom, co mne zradila mlha, chci mít jistotu, že Juliu najdeme dříve než Malum Omen a že se nikdo nepokusí předat ji Malum Omen. „Koho?" divila se. „Nymf, které se tam vyznají mnohem lépe než já," vysvětlila jsem. „Za chvíli jsme tam," dodala jsem a přerušila spojení.

„Daisy! Flos!" volala jsem a hledala je. „Co se děje?" zajímalo Flos. „Já nevím," ozvala se Daisy. „Posily dorazily a já netuším, kde čekají," objasnila jsem. „Jaké posily?" nechápala Flos. „Julia," odpověděla jsem netrpělivě. Když se nymfy konečně dostavily k východu, prstenem jsem jej otevřela a vyšly jsme ven. „Máš nějakou stopu?" zeptala se Flos. „Ano," řekla jsem a promítla na horu místo, které mi Julia ukázala. „Vím, kde je," prohlásila Flos. „Chyťte se," pravila. Když jsme s Daisy chytly její ruku, přemístila nás. Juliu jsem nikde neviděla. „Julio!" křikla jsem v myšlenkách. „Ano?" zeptala se. „Kde jsi?" vychrlila jsem otázku. „Na cestě za tebou," odpověděla a já byla naprosto zmatená. „Cože? Ale my jsme pro tebe přišly! S kým jdeš?" „S dvěma nymfami, která říkaly, že patří k tobě. Ta první je blondýnka se zelenýma očima, která má na sobě oranžové šaty. Představila se jako nejdůležitější hesperides a zástupkyně královny, Lucis. Ta druhá je černovláska a její oči jsou hnědé. Oblečená je v tmavě šedých šatech a podle jejích slov je to nephelada a taky zástupkyně královny. Jmenuje se myslím Nubes," odpověděla dívka. „Jak můžeš věřit někomu, kdo dobrovolně přizná, že je s královnou? Navíc zrovna tyhle dvě nás zradily! Vždyť tě vedou na smrt! Královna je náš hlavní nepřítel, Julio! Nenechá tě přežít!" křičela jsem zoufale. „Co-cože?" zděsila se Julia. „Řekla jsi jim o sobě něco? Viděly tvůj prsten?" ptala jsem se. Jestli neví o prstenu, máme naději, že přežije. „Jenom jméno a to, že jsem člověk. Prsten nejspíš viděly," zněla tichá odpověď. „Jak dlouho jste na cestě?" „Asi pět minut," vzdychla dívka. „Sejdeme se u hradu. Pomůžu ti," pravila jsem a ukončila spojení. „Máme hodně velký problém. Lucis a Nubes ji našly první," sdělila jsem nymfám. „Co budeme dělat?" zeptala se Daisy. „Zachráníme ji. Přemístíme se nedaleko od hradu. Dost daleko, aby náš neviděly stráže, ale tak, ať si můžeme všimnout případného nebezpečí z hradu," pravila jsem. „To je naprostá šílenost. A navíc je to strašně riskantní!" protestovala Flos. „Je to riziko, které musím podstoupit. Sama Malum Omen neporazím. A navíc Malum Omen se nesmí zmocnit Juliina prstenu," tvrdila jsem. „Nejsi sama. Nikdy nebudeš sama. My s tebou budeme, i když z Reine odejdeš. Navždy zůstaneme v tvých vzpomínkách," pravila Daisy. A taky navždy zůstanete v mém srdci, pomyslela jsem si. „Ale stejně pokud Malum Omen získá Juliin prsten, nebude stačit sebevětší armáda a s mocí dvou prstenů proti ní nebudeme mít šanci," nevzdávala jsem se. „Já s tebou půjdu," prohlásila Daisy. „Já také," přidala se nakonec i Flos. Přemístily jsme se se slovem společně, jež jsme vyslovily všechny současně.

Celkem blízko od nás byl hrad. Vzpomněla jsem si, jak jsem k němu se strachem šla poprvé a nic jsem nechápala. Flos a Daisy stály nedaleko mě. „Nesmíme ztratit moment překvapení," šeptla Daisy a dotkla se jedné z květin. Začala se stávat průhlednější a průhlednější, než nakonec zmizela úplně. „Je to její květina. Schovala se do ní," odpověděla Flos na můj zmatený a překvapený výraz. „A co já?" zeptala jsem se. Bylo mi jasné, že ona zcela jistě umí něco podobného. „Zvládla by ses proměnit na nějaké zvíře? Třeba na motýla nebo tak něco?" zajímalo ji. „Můžu to zkusit," řekla jsem. „Proměň mě prosím na motýla," přikázala jsem prstenu. „Asi tě nezajímá, že je to nad tvé schopnosti a že tě to bude stát mnoho energie, že?" zkusil to prsten. „Máš pravdu, nezajímá mě to. Musím to alespoň zkusit," reagovala jsem podle jeho představ. „Nemusíš to riskovat. Víš, udělalo by mi radost, kdyby tě nějaké z tvých rozhodnutí jednou nemuselo stát život," poznamenal prsten, ale stejně jsem cítila, že brzy zkusí vyvolat ono kouzlo. „Připrav se. Nebude to úplně příjemné," varoval mě ještě. Dobře, to zvládnu. Cítila jsem, že se zmenšuji. Poté se mi ruce proměnily na křídla. Vyšlo to. Co se vlastně stalo s prstenem? Jako motýl ho nemůžu nosit všude s sebou. Když jsem ho na to zeptala, odpověděl: „Já jsem tvou součástí, Eleno. Neexistuje způsob jak tě mě zbavit, když nejsi člověk. Jsem součástí tvé mysli a tvé duše." Zkusila jsem zamávat křídly a vzlétnout z květu, na němž jsem byla. Povedlo se mi to. Byl to zvláštní pocit, být v jiném těle, létat. Flos udělala něco podobného jako Daisy. I když jsem je neviděla, cítila jsem, že jsou tady taky. Že na to nejsem sama.