Vejdu do našeho bytu s mým bratrem za zády. Zuju si boty ,které odhodím k ostatním párům bot až je všechny rozhážu.
,,Potom si to tu budeš uklízet" Neodpustí si Martinus a já protočím očima. ,,Jako bys tohle ty nedělal, nemel blbosti prosím tě. Moc dobře vím jak jsi nervozní cítím tu vibraci až sem" Hraně se ošiju.
Chci ho rozptýlit jelikož vím jak se snaží ,aby se tu nesesypal. Sám koupil fakt krásný velký puget tmavých červených růží. Jen jsem na to mlčky čuměl beze slova. To by nebyl on ,aby k tomu neměl ty svoje kecy jak je to důležitý ,jak si to zaslouží nebo jen doufá v tom ,aby to zabralo a bla bla bla.
Řeknu jen to ,že se mi ten puget moc zalíbil. Nevím jestli tohle gesto pomůže , nikdy ale nevíš jaký zázrak se může stát. Ucítím bolest na rameni a k tomu mi Tinus vlepí pohlavek. ,,Au!" Zakňourám a promnu si bolavá místa. ,,Co blbneš?" Zamručím.
Upře na mě vražedný výraz ,kdyby mohl tak by mě tím výrazem zabil. ,,Jsi fakt debil" Oddechne si. Spokojeně mu to oplatím. ,,Jako bys ty nebyl" Zarecituju a zamíříme k jejich společné ložnici.
Zastavím se u zdi. ,,Tak jo běž bro a nezapomeň na moje rady. Věřím ti" Poplácám ho povzbudivě po rameni. Přikývne a najednou se zděšeně na mě podívá když uslyšíme zvuk zapínající se tašky.
Jen vykulím oči a přímo ho strčím rychle do dveří div si nerozbije hubu. ,,Dělej Tinusi!" Siknu po něm. Konečně zapadne do dveří. Téměř okamžitě přitisknu ucho ke dveřím.
To bude ještě sranda.
Mimi
Nedokážu uvěřit ,že to vážně udělal. Nechápu jak se toho mohl dopustit i přes to mi sliboval jak to nikdy neudělá. Ještě potom všem se semnou vyspal a dělal jako by nic.Já mu to jak největší kráva věřila. Vůbec bych to do něj neřekla. Potřebuju si vyčistit hlavu nemůžu ho ani vidět. Když se na něj podívám cítím tu bolest v mém srdci a objeví se mi v mysli jak spolu leží v posteli.
Ano byl opilej ,ale stejně ho to neomlouvá. Kdyby mi to aspoň řekl do očí, ne já se to musela dozvědět přes Magnuse. Martinus moc dobře věděl ,že jsou spolu zasnoubení.
Vždyť se stejně přes to i spolu vyspali proboha a to mi ještě říkal jak mě nikdo nedokáže ohledně tohodle nahradit. Vypadá to ,že jsem se spletla. Rozmrkám slzy v očích a zapnu cestovní tašku.
Chci odtud vypadnout nedokázala bych být tady s ním a slyšet jeho omluvy. Marcus mě taky pěkně naštval celou dobu to věděl a nic neřekl. Ani nevím jestli jim můžu věřit je to jako kdyby vám někdo bodl do srdce kudlu a bavil se tím jak se nad ničím nezmůžete.
Otevřou se dveře a někdo vpadne dovnitř až se málem rozplácne na zemi. Vyděšeně nadskočím a otočím se na človíčka ,který jen tak tak udržel rovnováhu s brbláním různých nadávek jak si Mace poddá. Lehce se pousměju nad jeho roztomilostí.
Martinus je vždy roztomilý když je naštvaný a nadává na Mace. Náhle mi úsměv spadne když se na mě podívá. Uvidím tu hlubokou bolest a strach v jeho tmavých očích. Vypadá to jako by toho litoval.
Zavrtím nad tím hlavou. Ublížil ti tak ho přestaň litovat. Couvnu dál od něj. ,,Co chceš?" Vydechnu nakonec.
Smutně si mě prohlídne , tenhle jeho pohled znám snaží se mě obměkčit. Tak to asi trošku nepůjde hochu. ,,Mimi chci ti to vysvětlit" Jde ke mně.
,,Víš ,že bych ti to neudělal úmyslně" Zavrtí záporně hlavou. ,,Jo? Asi trošku pozdě nemyslíš? Mám takový pocit ,že tu není co vysvětlovat. Užil sis k tomu podvedl svou přítelkyni ,která trčela doma a čekala na tebe!" Zamračím se. Šlo vidět jak mu to ublížilo ,ale já to neviděla jinak než takhle.
ČTEŠ
Love is Love /Marcus Gunnarsen/
FanfictionJe krásné být mezi lidmi kteří jsou stejní jako vy. Rozumí si spolu a nenádávají si jako někteří chytráci. Kolem mě hraje hlasitá hudba a zpívající lidé si užívají své volnosti. Nikdo nemá žádné narážky ,že jsme jiní a musíme se jít léčit. Před očim...