Love is dangerous (Stray Kids - Mafia theme)

...

       ,,Belle, potom budu potřebovat s tebou mluvit." řekl mi Chan a kamsi odešel. Co mi potřebuje Chan? Udělala jsem při záchráně Changbinova života chybu? Odmítla jsem nad tím přemýšlet a radši jsem následovala Selene, Changbina a Hyunjina do Changbinového pokoje.

   Jeho pokoj je velmi útulný, menší velikosti ale i přesto plný života. ,,Teď se povině prospíš a žádné odmlouvání." zavelela Selene, až jsem se sama divila, ale musela jsem souhlasit, měla pravdu. Changbin jen kývl hlavou a  lehl si do postele, my tři jsme v tivhosti odešli. ,,Belle?" křkl ještě na mě Cangbin, ,, Děkuju... Nevím co mě to popadlo, musel jsem být na úplném dně a nevidět jiné východisko. Ani nevím, co by se dělo, kdyby jsi tu nebyla a nezasáhla, asi bych tu už nebyl.." když jsem se na něj otočila, byl už opět v sedě. ,,Takhle nesmíš mluvit, nechci ani pomyslet, že bych  tě tu už příště neviděla... " odpověděla jsem mu stojíc ve dveřích, ,, Teď už ale jdi opravdu spát, Selene měla pravdu, musíš se z toho vyspat." zavřela jsem za sebou dveře a po chodbě jsem šla kamsi  do tajného prostředí budovy. 

      ,,Belle!" slyšela jsem za sebou Hanův hlas, ,,Díky bohu, že jsem tě našel. Chce s tebou mluvit Bang Chan a zní dosti naštvaně." mluví na mě udýchaně, popadl mě za ruku a táhl pravděpodpbně za Chanem. ,, Co se děje? Proč chce se mnou mluvit?" byla jsem naprosto zmatená. ,,To nevím, ale jak jsem již řekl, zní naštvaně." zopakoval co jsem již věděla. 

    Došli jsme ke dveřím od Chanovi kanceláře, Han na ně zaklepal a následně je otevřel. Vešla jsem dovnitř a Han je následně za mnou zavřel. ,,Chtěl jsi se mnou mluvit..." řekla jsem váhavě a stála na jednom místě. ,, Ano... Pojď blíž, neboj se." otočil se od okna do místnosti za mnou. Han měl pravdu, zní naštvaně.  Šla jsem tedy blíž k jeho psacímu stolu, který následně Chan obešel. ,,Tohle mi už víckrát nedělej sakra.."jeho tón hlasu se náhle změnil v jakýsi hlas, který mě uváděl do rozpaků a zároveň mě srážel do kolen. ,,Co... co teď myslíš?" cítila jsem jak se mi podlamovala kolena každým jeho krokem mířícím ke mě. ,,Nedělej, že nevíš. Tak jsem se držel abych neztratil nervy, když jsem viděl tvé rty na jeho rtech." to už byl úplně u mě a držel můj obličej v jeho dlaních, ,, Myslel jsem, že ho zabiju já... tak moc jsem tě od něj chtěl odtrhnout a přivinout si tě k sobě. " Myslela jsem, že se naprosto zbláznil. Nedalo mi to, musela jsem se zeptat, ,, Zbláznil jsi se?" Moje otázka ho očividně zarazila, ,,Jestli jsem se zbláznil? Mohu ti na to odpovědět jen jedním způsobem." pustil můj obličej z jeho dlaní a namířil své kroky k druhým dveřím jeho kanceláře, odemkl je a vstoupil do místnosti, která se schovávala za nimi. 

         Já ho následovala a rázem jsem toho litovala. Celá místnot bylo polepena mými fotkami z cest do školy, z mých sociálních sítí, z oslav narozenin, prostě celkově mých fotek. Kde je sakra sehnal?! ,,Ano, zbláznil jsem se, do nejkrásnější, nejchytřejší a do nejodvážnější dívky na světě. A tou není nikdo jiný než ty, Belle." stál hned vedle mě a koukal na mé fotky. 

       Dál si už nic nepamatuju. Probudila jsem se v mém pokoji, ve kterém jsem měla věci. Nebyla jsem doma, byla jsem na základně.  Sakra, kolik je hodin? Podívala jsem se na hodinky, bylo devět večer. Hyml hergot, musím domů. Popadla jsem svou kabelku a chystala se vyběhnout z mého pokoje. ,, Kam si jako myslíš, že jdeš?" ozval se za mnou I.N. Otočila jsem se, seděl na židli hned vedle mé skříně. ,,Jdu domů, je devět večer, naši mě zabijou když v deset nebudu doma. Už teď se musí ztrachovat kde jsem, dávno už bych byla totiž ze školy doma." dala jsem I.Novi názorný monolog. ,, Vaši ví, že dnes přespíš u svého přítele." odpověděl mi s ledovým klidem a postavil se, ,, Čekají na nás v jídelně s večeří." 

     Šla jsem s I.Nem do jídelny, celou cestu si odmě držel odstup. Hned mi bylo jasné proč, nechce mít problémy s Chanem. Přišli jsme do jídelny, kde u velkého jídelního stolu byli volná dvě místa. Jedno vedle Bang Chana a druhé mezi Woojinem a Felixem. Hned jsem věděla, jaké místo bylo myšleno pro mě, neměla jsem dost sil odporovat, tak jsem si hned sedla vedle Bang Chana.  

        Chan na mě hned promluvil, ,, Jsi v pořádlu? Nebolí tě hlava? Dost jsi se do ni praštila." Musela jsem se zamyslet, ,,Nic mi není." odpověděla jsem a podívala se na něj. ,, Dobře..." bezeslova dal pokyn k večeření. Seugmin mi nalil do sklenky coca colu a Lee Know mi podal talíř s kuřecími stehýnky. ,,Nechte mě hádat, večeři chystal Felix." usmála jsem se na všechny. Felix se jen na mě uculil a vrátil se pohledem ke svému talíři. Chan se začal smát, jeho smích mě lehce rozesmál. V klidu jme všichni povečeřeli a já pomohla Hanovi umýt nádobí. 

    Han u mytí nádobí vtípkoval, takže se nešlo nesmát. Docela jsem se o Hana bála, protože Chan po něm házel čím dál tím víc vražednější pohledy.  

    Po umytí nádobí jsem šla za Chanem, ,,Mohu tě poprosit... Mohl by jsi se prosím chovat normálně?"   Chan se na mě jen nevinně koukal a hodil po mě nevinný úsměv. Naklonil se ke mě a já začala něco tušit, najednou se jeho rty dotkli mých. Musela jsem být bezesmyslů, mé ruce zajeli do jeho kudrnatých blond vlasů. Co se to sakra děje? Co to dělám? 

     Během toho dlouhého polibku jsem začala cítit pohledy ostatních členů. Chan se odemě odtáhl a podíval se k ostatním. Já jsem se na ně též podívala a viděla jsem v Changbinových očích hlubokou bolest a slzy, které se snažil udržet. Když už cítil, že je déle neudrží, vyběhl z kuchyně na chodbu. ,, Changbine!" rozeběhla jsem se za ním. 

     ,,Changbine, počkej!" vyběhla jsem z kuchyně a snažila se ho dohnat. K mému údivu se zastavil a otočil se ke mě, ,,Na co mám čekat? Až otevřeš oči? Až se od tebe odtáhne?" jeho hlas byl plný utrpení. Ale proč?