Lost Olympus [CZ]

Kapitola jedenáctá | Archer

Jeho první myšlenka, když běžel na palubu a tiskl své kopí, byla: Sakra.

Bral schody po dvou, aby byl nahoře co nejrychleji. Vyškrábal se na palubu se Sky a ostatními členy posádky v patách a rozhlédl se okolo sebe. Prvně neviděl nic zvláštního - ranní slunce mu pražilo do obličeje, jachta Alysia II se houpala na vlnách (z čehož Archerovi nebylo zrovna nejlíp) a na palubě panovalo ticho. Po ráně a skřecích ani stopy.

Periferním viděním Archer zahlédl Alexe a Sky, jak se svraštěným obočím kontrolují okolí. Sevřel pevně kopí. Něco tady nehrálo...

A pak, jako blesk z čistého nebe, ho něco udeřilo z boku do hlavy. Prudký náraz ho odrazil a skončil na zemi, v hlavě mu tepala prudká bolest. Slyšel, jak jedna z dívek - měl pocit, že to byla Emily - zapištěla a znovu se ozvaly oné skřeky.

Archer s námahou zvedl hlavu a spatřil tři netopýry. Nebo aspoň z dálky to vypadalo jako netopýři. Stvoření máchala netopýřími křídly a oháněla se dlouhými drápy. Létala posádce Alysia II nad hlavami a něco pořád dokola opakovala otravnými hlasy.

Napřáhl kopí a když spatřil ohyzdné obličeje netopýrů, žaludek se mu obrátil. Alysia II plula dál, vlny do ní z boku narážely. Archer zadoufal, že Héfaistovce napadlo přimontovat něco jako autokormidlo.

Jedna ze tří nestvůr se k němu přiblížila a Archer mohl spatřit její krví podlité oči plné nenávisti. Pařáty držela bič. Ohnal se kopím, aby ji odehnal, ale nestvůra jenom máchla křídly a jeho zbraň skončila na druhé straně paluby.

Ustoupil o krok dozadu. Když nemá kopí, bude to chtít trochu blesků.

Zklidnil dech a soustředil se na mraky na obloze. Ovládání blesků je jako myšlenka, řekl mu tehdy jeho otec, musíš si to představit.

Zaplavil ho známý pocit. Slyšel, jak zahřmělo a chloupky na zátylku se mu zježily. Tělem mu projela vlna adrenalinu a čekal, že uvidí, jak nestvůru zasáhne blesk a spálí ji na popel, ale nic se nestalo.

Co to? pomyslel si. Poprvé za celý život se mu nepodařilo vyvolat blesk.

Nestvůra se ve vzduchu přiblížila. Archer se sehnul, udělal kotrmelec a nestvůru podlezl. Pokusil se znovu vyvolat blesk, ale nebe ho neposlouchalo.

Nad Archerem se zjevil Dave a pomohl mu vyskočit na nohy. Nestvůra sekla bičem a zasyčela, ale chlapcům se podařilo vyhnout se ráně. Dave odběhl pro Archerovo kopí a pak mu ho hodil.

"To jsou Lítice!" křikl a svým falxem ukázal na tři nestvůry. "Díky bohům, že jsou jenom tři!"

Archer pomyslel na to, že bojoval už s více nestvůrama naráz a tyto tři Lítice by jim neměly dělat problém. Ale zdálo se, že se svými biči a křídly mají výhodu spíše Lítice. Kdyby se mu podařilo vyvolat alespoň jeden blesk...

Zahlédl, jak Ara a Emily bojují s jednou Líticí. Ara se chránila kopisem a na to, že byla tak drobná a kopis držela poprvé, se jí dařilo nestvůru ranit docela dobře. Emily po ní pálila šípy, a když netrefila, přeměnila se v nějaké zvíře.

Další nestvůru měli na starost Sky s Alexem. Sky máchala zlatým kopím a Alex mečem. Sky, jako dcera Trivie, římské podoby Hekaté, mumlala různá kouzla, aby nestvůru odzbrojila nebo zmátla, ale moc se jí to nedařilo.

Na Davea a Archera zbyla ta třetí Lítice. Využili toho, že se nestvůra na chvíli vzdálila, a rychle se poradili.

"Nemůžu přivolat blesky!" polkl Archer. "Jako bych ztratil schopnosti!"

Dave zmateně svraštil obočí a odhrnul si černé vlasy z čela. "Všechno je špatně! Lítice by na nás neměly útočit!"

Pak se rozdělili. Archer vyběhl směrem k nestvůře, vyskočil a ve vzduchu napřáhl kopí. Každý pohyb mu způsoboval bolest naražené hlavy. Hrot se nestvůře zabodl do břicha a celý hrudník jí pořezal. Nestvůra zaskřehotala.

Dopadl, sklonil hlavu a znovu ji po čtyřech podlezl. Davův falx zasvištěl vzduchem a když Lítici usekl křídlo, Archer si škodolibě pomyslel, že mají vyhráno.

Pak ale nestvůře dorostlo nové křídlo.

Jestliže se jim všechny rány hojí, můžou takhle beznadějně bojovat do večera.

"Léčí se!" křikl Archer.

"Jo, všimli jsme si!" odpověděl mu Alex.

Lítice, již s novým křídlem, švihla bičem a zavrčela. Bič se omotal Archerovi okolo pravého zápěstí, čímž mu vyrazila z rukou kopí. Lítice přistála a trhla bičem směrem k sobě. Archer cítil, jak se mu bič zarývá do masa.

"Máš to marné," sykla nestvůra, oči jí plály nenávistí, "náš otec je silnější než tvůj."

Ani neměl čas se divit tomu, co právě nestvůra pronesla. Přitahovala si ho k sobě blíž a chystala se zaútočit drápy. Už skoro cítil, jak ho nestvůra trhá na kousky.

Pak ale na Lítici dopadla síť a ona poplašeně pustila bič. Archer z něj vykroutil ruku a zvedl své kopí ze země. Síť Lítici na moment uvěznila, ale nestvůra už si drápy vyřezávala otvor na osvobození.

Na Lítici náhle skočila kostra. Archerem projela vlna strachu, ale když viděl, že jim kostlivec pomáhá, opustila ho. Kostlivec přišpendlil Lítici k zemi, která se ze všech sil vzpouzela a zmítala. Pak se zpoza kostlivce vynořil Dave a svůj falx zarazil Lítici do hrudníku.

Archer jenom stál, svíral kopí, a modlil se ke všem bohům, aby už Lítice odešla do Tartaru.

Nestvůra se - k Archerově velké úlevě - rozplynula. Archer přicupital k Daveovi, pomohl mu vstát a s mírným úšklebkem se zeptal: "Kde jsi vzal toho kostlivce?"

Dave si hřbetem ruky otřel zpocené čelo a uhladil si vlasy. Kromě šrámu na tváři, roztrhnutého trička a pomalu se hojící rány na noze z bitvy s Lyssou, neměl žádné zranění, což Archera uklidnilo.

"Pokud vím, ty jsi taky po tátovi zdědil nějaké schopnosti," pokrčil Dave rameny a luskl prsty - kostlivec se postavil, vzal si potrhanou síť, přeskočil zábradlí a zmizel v moři.

Dave něco tiše mumlal starořecky a pak tmavýma očima pohlédl na Archera. "Byl to rybář. V 19. století spadl z útesu. Chudák chlap." Archerovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že myslí toho kostlivce.

Archer možná uměl vyvolat blesky nebo ovládat vítr, ale ovládat mrtvé... To bylo něco. Něco strašidelného a obdivuhodného zároveň.

Chlapci se rozdělili a připojili se k ostatním, aby jim pomohli se zbývajicíma Líticema. Archer popadl Sky za loket: "Musíte ji dostat na zem! Ve vzduchu se můžou léčit!"

Sky souhlasně přikývla. "Nemůžeš povolat blesk?"

Archer zavrtěl hlavou. "Nejde mi to!"

Sky se zamračila, ale nechala to plavat: "Budu počítat do tří. Na tři hodíme kopí po jejích křídlech - snad jí tak rychle nenarostou nové. Pak ji zabodneme na zemi!"

Jak Sky přikázala, tak to udělali - když Lítice dopadla na palubu a křídla už se jí začala hojit, Alex na ni skočil zezadu, a než se Lítice mohla rozletět, Alex jí meč zabodl do zad.

Už zbývala jenom jedna nestvůra.

Tak, další kapitola! :D
Znovu a znovu moc děkuju za komenty a votes! :3
Btw, užijte si prázdniny ^^ :D