Your eyes <{Lee Minho x Han Jisung}>

<{1.}>

Jisung pow:

Byl jsem tam zas. Místnost sladěná do šedé barvy. Schodiště, které vede někam nahoru. A jako poslední tu byl zase on. Onen kluk co se tu oběvuje vždy hned poté co usnu.

Zadíval jsem se mu dlouze do očí. Měl jsem divný pocit. Na chvíli jsem od něj odtrhl oči a zadíval se jinam. Poté co jsem se však otočil zpět na něj uvědomil jsem si že se přibližuje. Jeho oči ještě víc zčernaly. Najednou se plně rozběhl proti mě a než jsem stihl zareagovat tak...........

Vystřelil jsem do sedu. Celý upocený a vystresovaný jsem se podíval na hodiny. Bylo přesně pět hodin ráno. Škola mi začíná v osm. Každopádně nemohu uvěřit že se pokaždé vzbudím v pět hodin. Někdy se už z toho vyčerpání nedokážu ve škole ani soustředit.

Rozhodl jsem se že se půjdu osprchovat a pak se nějak připravím do školy. Vstal jsem z postele a došel do mé koupelny, kterou mám propojenou s pokojem. Zalezl jsem si do sprchy a dal si studenou sprchu. Nečekaně mě to dost probralo. Vylezl jsem a usušil se. Hodil jsem na sebe rovnou školní uniformu a šel zpět do pokoje. Nevím proč ale měl jsem pocit si zkusit něco najít na Googlu.
Najel jsem do vyhledávače a napsal něco jako ,,Opakující se sny''. Chvíli jsem čekal co mi to vyhledá, ale nakonec mi to vyhledalo úplné nic.

Dal jsem si mobil do zadní kapsy od kalhot a popadl jsem svůj školní batoh. Došel jsem do své menší ale přitom hezké kuchyně a vzal si jablko. Batoh jsem si položil na zem a díval jsem se z okna. Teprve byl východ slunce. Sice je už šest hodin a padesát minut ale nevadí. I tak to bylo hezké. Po dojezení jablka jsem vyhodil ohryzek, vzal svůj batoh, obul se, oblékl a následně jsem vyšel z mého bytu. Bydlím sám protože jsem potřeboval klid. Moji rodiče se neustále hádali a já to nevydržel. Nájem si platím sám díky tomu že chodím na všelijaké brigády co najdu.

Vyšel jsem ven před budovu a po chodníku jsem si to šel přez park rovnou do školy.

Ke škole jsem dorazil zhruba o půl osmé. Vešel jsem dovnitř a odložil jsem si věci do skříňky. Už s blbou náladou jsem se doplazil do třídy a sedl si do lavice za svým spolusedícím Felixem. Je to můj nejlepší kámoš a taky že o mě ví skoro všechno.

,,Co je Ji? Zas ten sen?'' Zeptal se. No jo já Zapoměl že jsem mu o tom snu vlastně říkal.
,,Jo.'' Odpověděl jsem mu a náhle jsem zbystřil když do třídy vtrhla učitelka.

,,Han Jisung a Lee Felix! Pojďte se mnou prosím.'' Zavolala a my přišli k ní.
,,Ano slečno učitelko?'' Odvětili jsme oba zároveň.

,,Napadlo nás, že byste místo hodin občanské výuky, tudíž těd tyto první hodiny mohli chodit do malířské dílny. Tím chci říct že máte velmi skvělou techniku jakou kreslíte. Souhlasili byste?" Řekla a my s Felixem jsme to ihned odkývali. Co vše bysme dali za to nebýt na občance a dnes se nám ta nabídka nabídla sama.

,,skvělé můžete jít už teď'' Řekla a s Felixem jsem se vydal do malířské dílny. Usedli jsme za velká prázdná plátna a dostali jsme I s ostatními žáky úkol namalovat portrét nějaké postavy.

Vzal jsem si tmavší barvy. Nevím co mě to napadlo ale měl jsem za potřebí namalovat toho kluka ze snu.
Vzal jsem si štětce a pustil se do práce. Byl jsem do toho více ponořený protože jsem neměl předlohu a musel jsem jeho obrázek vytahovat někde z hlubiny svého mozku. Za pozadí jsem zvolil černou a menší otevřené dveře do vrchního rohu místnosti.

Zatím jsem neměl detaily, ale neuvědomil jsem si že toho mám tak moc hotového narozdíl od ostatních. Oni si to vlastně ještě načrtávaly.

Najednou ke mě přišla učitelka a podívala se na plátno. Co budu říkat. Málem jí spadla brada až na zem.

,,Omůj bože. Jisungu jak si to dokázal a co tě vedlo nakreslit právě toto?'' Dobře no vypadala vystrašeně než šťastně. Řekla mi ať se stavím o přestávce do jejího kabinetu.

Jen jsem kývl a ona odešla. Samozřejmě mi řekla že by jsem ten obraz měl další hodiny dodělat.

Zazvonilo a já se odebral na chodbu, kde jsem si došel do skříňky pro věci na dějepis. Felix šel už rovnou do třídy. Vzal jsem si věci a šel ještě do toho jejího kabinetu.

Po nějakém tom hledání jsem ho našel. Zaklepal jsem a ona mě po pár sekundách pozvala dále. Došla ke mě a podala mi nějakou knihu. Byla bez nápisu. Prostě taková klasická stará kniha.

,,Ehh. Slečno učitelko k čemu mi to bude?'' Optal jsem se nejistě a dál jsem sledoval její reakci.

,,Jisungu řeknu ti postup. Takže po vyučování až ti skončí Škola, tak půjdeš domů. Neohlížej se za sebe a chraň tu knihu. Doma se ujisti že tam jsi sám a zbytek si musíš dočíst.

Uhmmm well tak yayy první kapitola. Are u happy?
More umiram na bolest v krku. Tak gimme ★ a cauves✋️♥️🤚