Lisa

Divadlo

Dnešní den byl pohodový. Učitelky na nás byli milé a každá z nich nám vysvětlovala jak to chodí při
podobných situacích jako včera. V druhém patře byl ještě pořád cítit smrad s toho jak to hořelo. Ella byla v nemocnici. A nejspíše bude chodit k
psychiatrovi aby z toho neměla trauma. Teď v půl jedné mělo začínat divadlo. Já byla hotová jen s té představy že budeme mít o dvě hodiny delší
divadelný kroužek. Ono se to ani nedá nazívat kroužkem když takhle hromadně jezdíme do zahraničí a a zabere víc než čtyři hodiny denně. Viděla jsem z dálky Andrewa který pospíchal ke skříňce. Z druhé strany zase šla rychlým krokem  Bella musela si něco vyřídít z matematikářkou. Z testu měla 48 bodů ze 100. Andrew skončil u
skříňky dřív než Bella. Udýchaně začal něco blabolit s toho co nesrozumitelně řekl jsem pochopila jen.
 ,,Co toje noh.” ,, Moje noha? Jo. Um, na tu jsem skoro zapomněla. ,,To je fajn?”
,,A co jsi měla z nohou?” Přistoupila Bella. ,,Včera při té přírodovědě jsem
 spadla do jámy.”,, Aou. Hele pěkně nestíháme takže si musíme pospíšit. Vydali jsme se směrem k Hale.”
Nakonec jsme se tam potichu vblížily. Všichni  ostatní tam už byli. ,,Dětí dneska budeme hrát sedm scének. Máte 45 min. se naučit  scénář.”

Přečetla jsem si scénář.

Scénka- 11.

Je neděle a Alžběta chodí po tržnici. V tu dvě ruce  šáhnou na stejné, jablko v míse. Samozřejmně je to Lily. Dvě se začnou prát. O jedno jablko. Když

převrátí a rozbijou mísu od jablek.  Ema vpadne mezi obě dvě doprostřed.

Ema- Co to do vás vjelo copak jste se úplně

zbláznili. Běžte já to zaplatím.

Ema se rozbrečí.

Ema-Vůbec neberete ohled na mě, obě dvě se

pohádáte kvůli nějakýmu klukovi a vůbec vás už

nezajímám já. Nechci kvůli Willovi stratít kamarádky

copak je pro vás důležitější něž nejlepší kámošky.

Lily- Nejlepší kamarádky navždycky.

Lily se taky rozbrečí.

Lily- To byla věta starých  kamarádek.  

Alžběta- Ted je to válka.

 Veber si Emi sama na čí straně budeš já

 odcházím.  

Lily- Já taky.

Lily Emu obejme a pošeptám jí do ucha.

Lily- To jak se rozhodneš je jen na tobě, Alžběta

není zlá. A v duchu srdce je to pořád moje

 kamarádka. Jen ona to tak necítí.

Ema- Dobře. Budto vy dvě nebo nikdo.

To bylo první co jsme odehráli. Jennie mě naučila jak se uměle rozbrečet. Hlavní je vžít se do příběhu jako kdyby se to dělo s tebou. A jestli nefunguje to
 tak se dlouho zadívat na nějaký bod a nemrkat. Fungovalo, to ale i bez toho abych se dívala na nějaký bod a nemrkala. Takže se to povedlo
napoprvé. Druhá scéna měla být jen se mnou.

V neděli chodívala Ema obvykle do knihovny z jejími

kamarádkami. Řekne vypravěč.

Ema si mezi regáli začne vybírat kníhu když jí do

očí stoupnou slzy vždycky. Tu bývala ze svými

nejlepšími kamarádky. Sedne si na jednu se židlí a