Tetování na srdci

14.

S Petrem jsme téměř nespali. Prokecali jsem skoro celou noc a i když mám teď za sebou jen dvě hodiny spánku jsem neskutečně šťastná. Před chvílí jsem se vzbudila, je půl sedmé ráno. Petr ještě spí já ležím vedle něj a dívám se na jeho zavřené oči. Vypadá klidně tak jako jsem ho ještě neviděla.

Rychle se otočím pro telefon na druhé straně postele. Vyfotím si ho. Pak si všimnu, že mám skoro vybitý telefon. Zvednu se z postele, kterou obejdu a telefon zapojím do nabíječky na jeho nočním stolku.

Už dlouho jsem potřebovala někoho s kým si tak moc rozumím abych mu po pár týdnech toho co se známe řekla snad celý svůj životní příběh. Nechápejte mě špatně mám Naty, se kterou se taky dobře povídá, ale ona spoustu věcí nemůže pochopit a já jí to moc přeju. Nikdy nezažila to, že by se její rodiče nechovali moc jako rodiče. Samozřejmě to jako nikdo z nás neměla lehké, ale neměla to lehké v trochu jiném slova smyslu než já a Petr. Možná proto si tak moc rozumíme a na spoustu věcí máme podobné názory. Samozřejmě, že ne na všechno. A to je taky potřeba pokud vedle sebe v životě budete mít jen lidi co vám všechno odkývají a nikdy s vámi nebudou nijak diskutovat neposunete se ve svém životě dál ani za deset let.

Skočím si na záchod a pak si lehnu zpátky k Petrovi do postele s tím, že se ještě pokusím usnout, protože dvě hodiny spánku je vážně málo.

- - -

I když to nebylo úplně rychle nakonec se mi povedlo usnout. Teď jsem se vzbudila a díky hodinám v jeho pokoji jsem zjistila, že jsem usnula ještě na další tři hodinky. Otočím se na Petra, který ještě spí.

Kousek se od něj odsunu a jen nehybně ležím a koukám na něj.

„Já vím, že jsem krásnej, ale nemusíš na mě zírat tak nápadně. Musíš být trochu tajemná nemůžu o tom přeci vědět." Promluví na mě a otevře jen jedno oko. Což je roztomilé a vtipné zároveň.

„Nezdá se ti, že máš trošičku vysoké ego?" Trošku odbočím od jeho tématu, protože nevím co mu na to říct. Má pravdu fakt je krasnej.

„A to se ti na mě právě líbí." Oukej musím uznat, že se z toho umí velice dobře vykroutit. Pozvednu nad tím obočí a radši už mu neodpovím, protože na to moc nemám co říct.

- - -

„Půjdeš se mnou do toho studia?" Ptá se Petr u snídaně.

„Půjdu." Rozhodnu se odpovědět dřív než si to ještě milionkrát rozmyslím. „Jen se domů skočím nachytat v kolik vyrážíme?" Ptám se vzápětí.

„Za hodinu před barákem dobře?" Podívá se na hodinky a pak mi věnuje úsměv.

„Jo fajn tak se vidíme za hodinu." Kývnu na něj, vezmu si své věci a s prostým „ahoj" opouštím jeho byt.

Vzhledem k tomu, že je víkend táta bude určitě doma. Upřímně z toho nejsem dvakrát nadšená a on nebude nadšený z toho, že jsem se teď vrátila a za chvíli zase odcházím. Ale bohužel, včerejší rozhovor s Petrem mi na věci ohledně táty dal i jiný pohled a já už prostě nechci svůj život řídit podle něj a podle toho jakou má zrovna náladu. Nechci ho pořád přemlouvat abych mohla ven. Vždyť jsem dospělá, je pravda, že u něj bydlím a on mi platí většinu věcí, takže k němu samozřejmě nějakou úctu mám, ale asi už prostě nechci věčně měnit a rušit svoje plány kvůli němu.

„Ahoj tati." Zvýším hlas když si vyzouvám boty aby mě slyšel ať už je kdekoliv v domě.

„Čau." Ozve se z kuchyně. „Nejsi tady nějak brzo?" Překvapivě jeho hlas nezní naštvaně i když uvidíme potom co mu řeknu, že zachvílu zase mizím.

Vydám se za ním. Stojí u linky a pravděpodobně si dělá vajíčka k snídani.

„Za chvíli bych zase šla jestli to nevadí." Ptám se opatrně i když táta vypadá dost v pohodě.

„Ne dobrý. Dáš si taky?" Zeptá se s úsměvem. Jeho dobrá nálada začíná být podezřelá.

„Ne už jsem jedla děkuju." Oplatím mu úsměv, který mi ale hodně rychle spadne když se v kuchyni objeví žena v tátově košili.

„Eh Kači tohle je moje přítelkyně Eliška. Eli tohle je moje dcera Kateřina. Omlouvám se takhle jsem si vaše seznámení nepředstavoval." Podrbe se na zátylku a já díky mému zaskočení nedokážu vypustit ani pozdrav.

„Ahoj hodně jsem o tobě slyšela." Rozejde se ke mně ona. Zajímavé, že ona o mně hodně slyšela a já ani nevěděla, že existuje. Díky tati tyhle trapné situace naprosto zbožňuju.

„Ahoj." Přemýšlela jsem jestli bych jí měla vykat nebo tykat, ale vzhledem k tomu, že pravděpodobně spí s mým tátou vykání by bylo asi trošičku přehnané. Navíc bez urážky vypadá věkově blíž ke mně než k mému tátovi.

„Omlouvám se, ale už budu muset jít za chvíli jdu zase ven." Rozhodnu se ukončit tuhle už tak trapnou situaci. Navíc je pravda, že se vážně musím jít nachytat.

Táta i jeho asi přítelkyně přikývnou a já se dost rychle odeberu nahoru. Skočím si do sprchy kde prakticky celou dobu přemýšlím jen nad tím co tohle má znamenat. Nejde mi o to, že by mi vadilo, že táta někoho má, spíš naopak snad tolik přestane řešit mě a to kam jdu když bude mít plnou hlavu nějaké ženské. Jde mi spíš o to, že mi o ní mohl aspoň říct.

Vylezu ze sprchy, udělám si lehčí makeup a obleču se do dostatečně teplého oblečení. Vzhledem k tomu, že je venku zima a nás s Petrem čeká cesta na autobus a pak ještě cesta z autobusu do studia.

Nevím co mám od dneška a od ostatních kluků o, kterých nepochybuju, že by nebyli ve studiu očekávat. Minule to s nimi bylo i celkem fajn, ale tam jsem měla Nat jako svou osobní záchrannou brzdu, se kterou si můžu povídat a případně odejít kdybych už všechna zdvořilá témata s ostatními vyčerpala. Já teď můžu jen a pouze doufat, že Petr mi z dohledu nezmizí hned když se za námi zabouchnou dveře studia a nenechá mě napospas mojí sociální úzkosti z tolika lidí.