LEDOVÁ SOUHRA

1-MIA

Netušila jsem, jak těžké bude se dostat na pozici kapitánky volejbalového týmu. Vždy jsem žila v domnění s tím, že to zvládnu levou zadní, protože volejbal hraju už od pěti let. Avšak teď mi došlo, že to lehké nebylo a taky, že jsem doteď žila ve hvězdách. Hodně vysoko ve hvězdách.

Poslední rok na střední byl za půlkou a já jsem právě přišla o to, aby se mi splnil můj největší sen. Před námi byly poslední čtyři měsíce školy a dnes se vybírala kapitánka týmu na jarní sezónu. Jenomže já o tu šanci právě přišla.

Skončila jsem druhá. Druhá! Já, která jsem byla za poslední půl rok nejlepší. Snažila jsem se a dnes? Dnes jako by mi přepnulo a všechno bylo pryč. Navždy. Jak moc naivní jsem byla, když jsem si myslela, že to lehce vyhraju?

,,Mrzí mě to Mio, Sabin byla lepší." Tuhle větu mé trenérky jsem si v hlavě odehrávala už asi dvacet minut. Nejhorších dvacet minut v mém životě. Jak mohla být lepší, když jsem všechno zvládla lépe? Nebo snad ne? A proč taky zrovna ona? Proč zrovna Sabin, královna naší školy, musela vyhrát?

,,Mio, bude to dobrý. Nehroutí se svět," podporovala mě moje nejlepší kamarádka Max. Celých dvacet minut tady sedí s semnou na tribuně a chlácholí mě, zatím co, já brečím. Proud slz mi teče z očí a já ne a ne přestat. To prostě nejde zastavit, když zrovna přijdete o místo, o kterém jste vždy snili.

,,Víš co? Sabin je kráva, prsatá mrcha, slepičí prdel a já nevím, co všechno. Kašli na ni, jo?" Zkoušela to dál Max. Ta slepičí prdel by seděla, no, vlastně všechno, co řekla, by na ni sedělo. Povzdechla jsem si a setřela slzy.

,,Max, ty to nechápeš. Tahle sezóna měla být moje. Ona je kapitánka pořád," řekla jsem a podívala se na ni.

,,Hele, pro mě budeš vždy kapitánka ty. Ano? Pojď, musíme jít. Jared na mě čeká už nějakou dobu," řekla Max a vstala. Jared je její kluk už asi rok. Klape jim to spolu a jsou ten nejhezčí pár na škole. Jared je hokejista, tak jako většina kluků v naší škole. Můžete si ho představit jako opravdu hodně vysokého urostlého kluka s pekáčem buchet a horou svalů. Jeho ego je na opravdu vysoké úrovni a pravidelně nosí kšiltovku na hlavě.

S Max se dali dohromady na jedné párty jako většina párů naší školy. A můžete hádat jakým způsobem. Vyspali se spolu. Jenomže potom na sebe házeli pořád pohledy a bylo vidět na míle daleko, že to mezi nimi jiskří. Jednoho dne se Jared odvážil a pozval Max na rande. A od té doby spolu chodí a klape jim to.

Někdy jí takový vztah závidím. Já sama jsem kluka ještě nikdy neměla, když nepočítám ty na základce. Na základce to vždycky bylo jen psaní, pak nějaký rande, pusa a konec. Nic moc to vlastně nebylo.

Nerada si to přiznávám, ale vážně už bych nějaký vztah chtěla. Je mi skoro devatenáct a ještě jsem s nikým nespala. Občas nad tím přemýšlím a kladu si otázku, proč? Jenomže vždy dojdu ke stejné věci, že na vztah asi nemám čas.

Mám nastavený rozvrh, který dodržuju, abych si udržela postavu a do toho zvládala školu. A takový kluk by se mi tam asi nevlezl.

Došly jsme s Max před halu, kde stál opřený o zeď Jared. Hned, jak si nás všiml, usmál se. Byl o hlavu a půl vyšší než já s Max a to jsme obě dvě měřili kolem 175 cm.

,,Ahoj, zlato," řekl Jared a políbil Max. Přitáhl si ji za zadek a zmáčkl do objetí. Takhle to dělal vždy a taky to na něm Max nejvíc milovala. Utřela jsem si uslzené tváře, aby nebylo poznat, že jsem právě prožila svoji emoční chvíli.

,,Nechcete jít zítra na trénink? Jen vy dvě samozřejmě," zeptal se Jared a podíval se na nás. Podívala jsem se na Max a kmitla rameny.

,,Stalo se něco Mio?" Zeptal se Jared. Starostlivě se na mě podíval.

,,Nedostala místo kapitánky. Sabin to zase vyhrála," řekla Max a povzdechla si.

,,To mě mrzí Mio. Stejně jsi nejlepší, ať už jsi kapitánka nebo ne. Potáhneš je nejvíc," řekl Jared a poplácal mě po rameni. Usmála jsem se na něho a podívala se na Max.

,,Děkuju Jarede, já půjdu do šatny a pak pojedu domů. Užijte si večer," řekla jsem a odešla do šatny. Nikdo už zde nebyl. Dala jsem si sprchu a převlékla se do černých tepláků a bílé mikiny. Vzala jsem si batoh a tašku s věcmi na volejbal a vydala jsem se k autu. Po cestě jsem potkala ještě pár hokejistů, kteří zrovna skončili na tréninku. Zimní stadion je totiž přímo na druhé straně cesty a parkoviště je spojený pro školu i stadion.

Kluci na sobě měli jejich týmové mikiny, tepláky a kšiltovky. Jejich každodenní outfit. Hokejisté jsou králové naší školy a na naší škole hraje snad každý kluk hokej. Proto máme rozdělený týmy na čtyři skupiny. Po asi dvaceti hráčích. Skupinu mladších, kterou tvoří prvák a druhák. A skupina starších, kde je třeťák a čtvrťák. Obě skupiny jsou ještě rozděleny na A a B. Starší skupina A je nejlepší. Hrajou tam nejlepší kluci naší školy a drží si první místo v tabulce. Podle naší školy se celý hokejový tým nazývá Černí vlci Reinhowen. Nejlepší juniorský tým ve státech blízko města Dallas.

V čele té party šel jako vždy kapitán celého týmu, král školy a nejhezčí kluk na škole. Danielle Marner. Kluk, kterého chce skoro každá holka na škole. Je to nejlepší hokejista ve škole a široko daleko. Všichni mu věří, že to dotáhne opravdu hodně vysoko.

Danielle je typický hokejista. Vysoká svalnatá postava, vlasy měl blonďaté na hlavě delší a po bokách zkrácený, nebo aspoň takhle to měl, když jsem ho viděla naposledy bez kšiltovky. Většinu času totiž nosí kšiltovku. Jeho oči jsou nebesky modré a právě v nich je jeho kouzlo na svádění holek. Není totiž párty, aby se tam Danielle nevyspal s nějakou holkou. A jako každý jiný hokejista má Danielle samozřejmě ego. Avšak jeho ego je v porovnání s tím Jaredovým mnohem větší. A to jsem si myslela, že neexistuje nikdo, kdo má větší ego než Jared. Možná to dělá i to, že jeho tatínek je nejúspěšnější podnikatel ve státech a tak má i docela dost peněz. Daniella jsem nikdy moc nemusela hlavně proto, že v druháku chodil s holkou tři měsíce a během toho ji podvedl. Ale od té doby se vztahům vyhýbá.

,,Hej Marnere, nezapomeň večer brnknout, co ta tvoje kočka," zavolal na něho nějaký kluk a on už docházel k jeho černému BMW. Všechno jsem sledovala od mého auta, kde jsem si zrovna dávala věci.

,,Hej ty, bloncko," zařval nějaký kluk kousek ode mě. Překvapeně jsem zvedla hlavu a zavřela kufr mého autíčka. Moje auto bylo v porovnání s tím Daniellovým hračka. Byla to ojetá Audi, kterou mi táta pořídil k osmnáctým narozeninám.

Ukázala jsem prstem na sebe a podívala se kolem sebe. Jinou blondýnku kromě sebe jsem zde neviděla. Ten kluk, který na mě volal se jmenoval Drew. Drew byl snad asi ten nejhorší kluk z týmu, když vynecháme Daniella. Byl to děvkař a hrozný sukničkář.

,,Jo ty, hraješ volejbal, že?" Zeptal se a všechny pohledy se najednou usadily na mně. Nechtěla jsem být středem pozornosti. A už vůbec ne mezi obry, jejichž tělo byl samý sval a testosteron.

,,Ano, hraju. Proč se ptáš?" Zeptala jsem se a všimla si Daniella, který se opřel o jeho auto a se založenýma rukama mě pozoroval.

,,Kdo vyhrál tu pozici kapitánky? Ty nebo Sabin," řekl Drew a já se uchechtla. Tak o to mu jde. Už asi rok je tajně zalíbený do Sabin. Říkal mi to Jared. Akorát Sabin má poslední půl rok oči jen pro toho jednoho. A tím nebyl nikdo jiný než Danielle Marner.

Tak konečně nový příběh. Už jsem se nemohla dočkat, až ho začnu vydávat. Doufám, že se vám bude líbit. Mějte se hezky.