Druhý den ráno jsem musela vstávat brzy. Protože, se rodiče opět sami rozhodli, (bez toho abych o tom jako vždy věděla) že pojedeme k Richardovi na chatu. Super.
Šla jsem se nachystat a namalovat. Potom jsem si sedla do auta a tři hodinová cesta může začít. Aspoň, že nejedeme jedním autem, takže si můžu užít tři hodiny bez Richarda.
Po pár minutách mi přišla zpráva:
Richard: Nekoukej porad do toho mobilu
Super Elen, zakřikla jsi to. Ten kluk mě nenechá prostě být.
Elen: Ty me proste nenechas byt?
Richard: Ne no
Ale vis ty co? Uzij si ten mobil, na chate neni signal:D
Díky Richarde. To je super informace.
Ne, že bych byla nějak na mobilu závislá. Snažím se ho omezovat ale tenhle výlet by mi nevadilo být závislá. Chtěla jsem si volat s Lindou nebo s kýmkoliv jiným. Ale opravdu nechci vést konverzaci s Richardem.
Tři hodiny utekli jako voda a my jsme dorazili na místo. Hned jak jsem vylezla z auta jsem zahlédla toho jednoho člověka.
"Ahoj Prcku, jaká byla cesta?" usmál se na mě
"Neříkej mi Prcku. Nemůžu za to, že jsi dvoumetrová žirafa." protočila jsem očima
"Nedělej z toho zatím takový drama." opět se na mě usmál
"Co myslíš s tím zatím?!" vykoulela jsem na něj oči
"Budeme spát spolu v jednom pokoji. Ale neboj Prcku. Každý bude mít svoji postel."
"CO PROSÍM?! Nebudu s tebou v jedné místnosti!." křičela jsem
"Prcku, uklidni se."
"Richarde, zmlkni!"
Vzala jsem si věci a šla jsem do chaty.
Musím uznat, že chatu mají nádhernou. Musela jsem se všude podívat, abych věděla kde co je.
"Elen. Běžte s Richardem prosím do obchodu. Zapomněli jsme koupit pečivo." řekla máma
"Ať jde Richard raději sám." odpověděla jsem
"Eleno, já se s tebou nehodlám o tom bavit! Když jsem řekla, že půjdeš s Ríšou do obchodu tak prostě půjdeš a tečka!" zdůraznila máma
"Fajn" vzala jsem si peníze a vyrazila společně s Richardem do obchodu.
Po celou dobu bylo ticho dokud ho Richard neprolomil.
"To opravdu budeme celou dobu ticho?"
"Ano, nemám jediný důvod se s tebou bavit."
Než stihl Richard použít nějaký argument tak za ním přišla nějaká holka.
"O můj bože! Ty jsi Richard, že jo. Ten jak hrál v tom filmu." usmívala se holka
"Ano, jsem." podíval se na ni mile
"Mohla bych fotku?" poprosila
"Ano, jistě."
Richard se s ní vyfotil. Ještě předtím, než stihla ta holka odejít tak se Richarda ještě rychle zeptala.
"To je tvoje holka?"
Richard se na mě podíval a zamyslel se co řekne.
"Ano, je."
Holka se usmála a odešla.
CO TO PRÁVĚ ŘEKL?!
"DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU? JÁ TĚ ZABIJU RICHARDE!" dala jsem mu facku
"Au! To dost bolelo... ale Prcku, byla to jen sranda." začal se smát
"Sranda?!"
Já ho tak nenávidím. Proč to dělá? A ještě s ním budu v jedné místnosti. CELOU NOC. Tohle nezvládnu.
Hned jak jsme přišli na chatu jsem se zavřela do pokoje, protože nechci být s Richardem v jedné společnosti. Vytáhla jsem si mobil. Jasně, že tu není signál. Super. Tak hodně bych si přála mluvit s Lindou.
Uvízla jsem v nějaké náhodné chatě skoro sama. Mám tu pouze rodiče a tam toho arogantního žirafáka. Co jsem komu udělala?
Najednou někdo otevřel dveře. Byl to Richard.
,,Ty jsi pořád na mě naštvaná? Nebo jen hraješ uraženou?''
,,Hm, zkus se zamyslet Richarde.'' můj tón hlasu byl dost ostrý
,,Ale Eleno. Nemůžeš brát vše tak vážně.¨
Protočila jsem očima. Protože, na to nebylo co říct. Já mám smysl pro humor. Ale když jde o Richarda. Tak to ten smysl pro humor ztrácím.
...
Druhý den jsem se probudila velmi brzy. Richard ještě spal. Napadlo mě, že bych mu ten vtípek vrátila. Potichu a opatrně jsem se vyplížila z pokoje. V kuchyni jsem do sklenice napustila vodu a šla zpět do pokoje.
Opatrně jsem přistoupila k Richardovi blíž a vylila na něj vodu.
Richard se lekl a zakřičel
,,CO TO JE TOHLETO!''
,,No dobré ráno Ríšánku¨ začala jsem se velmi smát
,,Tebe ten smích ještě přejde!'' vyhrožoval mi
Stále jsem se smála. Tak moc ráda ho vidím naštvaného. Smích mě opravdu ale přešel, když v tom do pokoje přišel můj táta. Byl rozhozený a smutný.
,,Elen sbal se. Musíme hned odjet domů. Babičku odvezli do nemocnice. Není jisté zda to přežije'' po těchto slovech táta rychle odešel se sbalit.
Začala jsem klesat k zemi. Hodně jsem brečela. Nechápala co se stalo. Začalo se mi ztěžka dýchat a viděla jsem černo.
Richard si toho všiml. Hned si ke mě klekl a chytl mě za rameno.
,,Elen, dýchej. Hlavně dýchej.''
Pomalu jsem si v tomhle stavu neuvědomovala, že to je RICHARD. Můj úhlavní nepřítel.
Spadla jsem mu do náruče. Nevypadal, že by mu to vadilo. Obejmul mě. A opakoval mi slova jako: to bude dobrý, v klidu, babička to zvládne. Dokonce mi pomohl se sbalit. V ten moment mi došlo, že Richard je sice arogantní blbec. Ale není bezcitný blbec.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ahoj! Tak jsem nakonec zvládla napsat další kapitolu. Je tedy trošku kratší než ta první ale to snad nevadí. Tak co? Myslíte, že se Elen a Richard naučí spolu vycházet?
(794 slov)
ČTEŠ
Nepřitel Přítel
Romance!VŠECHNY POSTAVY JSOU VYMYŠLENÉ, JAKÁKOLIV PODOBNOST S REÁLNÝMI OSOBAMI JE ČISTĚ NÁHODNÁ! Jsou nepřátelé už celý život. On je slavný herec, ona je obyčejná holka. Mohou se z nepřátelů stát přátelé?
