Po našem polibku jsem se cítila báječně,a přitom jsem byla nejistá. Miluju ho vůbec? Znám ho teprve den. A navíc neudělal nic převratného proto, abych mu odevzdala své srdce. Chci odpovědi.
Rychlou chůzí jsem procházela chodbu, a přitom skenovala každý milimetr. Najednou ho uvidím. A věřte tomu nebo ne mucká se tam s ňákou štětkou. No to si ze mě snad dělá pr***! Před chvilkou takhle osahával mě. Tohle mu nedaruju. Ukážu mu že já nejsem zboží pro každého. V klidu před něj přijdu. Stojím tam asi 10 minut bezpovšimnutí a tak mu zaklepu na rameno.
"Co sakra ch... Pane bože,Lenko,,!
"Nerušim Martine? Jen sem se chtěla zeptat kdo je tohle. Ještě si nás nepředstavil. Takovou hezkou štětku do záchodu sem ještě neviděla,,. Celou dobu jsem se na něho culila,a ta jeho umělá blondýna mezitím odešla. Já blbka sem mu na to skočila. Jasně. Tohle je starém tryk, na kterej sem bohužel skočila. Ten kre*** to ještě pěkně schytá.
"Leničko,mě to moc mrzí. Já.. Já...
Co? Dost pochybuju že když si jí líbal tak si myslel na mě. Hele,já nejsem debil. Ty sví výmluvy si nech na koledu. Nevim, proč sem s tebou strácela čas. Mělo mě hned napadnout že seš děvkař. Tohle je konec. No... Počkat. Konec? Konec má vztah, ale my sme žádnej neměli. Sbohem,,.
Odkráčela jsem chodbou. Začali my tleskat. Vypadala jsem jako královna.
Ale vůbec jsem se tak necílila...
I když jsem ho nemilovala,mrzelo mě že to takhle skončilo. Asi sem očekávala víc. Musím se odreagovat. Můžu někam vyrazit s Gabčou. Ne,to ne. Nehodlam celej večer poslouchat její kecy. Vyrazím si sama,a ukážu Martinovy,že já sem zakázané ovoce.
Já vím že to má spád prudkej jak Niagarské vodopády,ale co se dá dělat. Trochu jsem se rozepsala,tak snad se líbilo. ;-)
