Země ročních období

Pomsta

Cale

Po namáhavé slovní při se stráži jsme se konečně dostali dovnitř za Áronem.

,,Bratránku! Pojď, pojedeme. Doma tě již čekají,'' řekl Sito jako první.

,,Nevyrostl jsi nějak? Vypadá to na dobrých padesát čísel," podivil se Áron.

,,Jo, potkal jsem se s jednou čarodějnicí. Trochu, hodně, jsem si stěžoval na svou výšku. Ona už nevydržela moje remcání, tak mi dala vypít jeden lektvar. Tak to vidíš. Říkal jsi, že když si budu stěžovat, tak ničeho nedocílím. A teď jsem díky tomu vyšší než ty.''

,,A jak dlouho to bude trvat?'' zeptal se Áron.

,,Nevím. Ale podruhé to už podstupovat nebudu. Bolí to. Sice mi ještě dala něco, abych měl pružnější kůži, aby mi na ni rychlým růstem nezůstaly jizvy, vlastně by se mi kůže jinak protrhla, ale i tak to bolelo,'' řekl Sito.

,,Dobře. Co kdybychom šli do zahrady? Nebo chcete raději do mé komnaty?" zeptal se nás Áron.

,,Asi do tvé komnaty. Je tady vážně zima,'' promluvil jsem poprvé.

,,Tak dobře. Následujte mě,'' zavelel Áron.

Tak jsme tedy šli za ním, než jsme dorazili do jeho komnaty. Cestou jsme šli palácem úzkými i širokými chodbami osvětlenými loučemi hořícími modrým plamenem.

,,Pánové,'' řekl Áron a ukázal na křesla postavená před plápolajícími kamny.

Sito si to své pozorně prohlédl. Já jsem si sedl, ale on vypadal, že by radši zůstal stát. Áron na svého bratrance upřel tvrdý pohled. Nakonec si tedy Sito sedl také.

,,Tak. Sito, jak vidíš, jsem naprosto v pořádku. Živý, celkem zdravý. Hezky mi to tady léčí a dokonce i každý den alespoň jednou kontrolují. Dávají mi najíst i napít. Mám vlastní postel i přikrývku. Teď, i když jste jeli tak dlouhou a namáhavou cestu, se můžete postavit a znovu odletět. Sito, pozdravuj matku, otce i bratry,'' řekl Áron.

,,Jak jsi sám řekl, jeli jsme velmi dlouhou a namáhavou cestu. Aspoň se tady chvíli zdržíme. Takže, když jsme tady v Ledovém paláci, kde žije královská rodina, nechtěl bys nám to tady ukázat? Vypadá to tu kouzelně,'' navrhl Sito.

,,Eh... Nevím, jestli by mi to dovolili. Každopádně, vy nechcete vidět to moje zranění? Ty diamanty vypadají opravdu drsňácky,'' řekl Áron.

,,Tak se ukaž, hrdino,'' popíchl jsem ho.

Rozvázal si vázání na košili a odkryl si levé rameno. Má tam ránu, která vypadá jako řezná, ale vím, že není. Má v ní opravdu malé diamanty, jak říkal. A ty diamanty černájí. Vysávají jed.

,,Budeš mít jizvu?'' zeptal se Sito.

,,Ano. Až se ten jed dostane pryč, tak mi to zašijí, ale i tak mi tam zůstane jizva,'' řekl Áron.

,,Jo, slyšel jsem, že sis tady někoho našel,'' pověděl Sito.

,,A koho jako bych si tady měl najít?" zeptal se Áron, i když věděl, na co Sito naráží.

,,Jako třeba nějakou dívku, pohlednou, chytrou. Jako přítelkyni, chápeš,'' řekl Sito.

,,Nechápu. Nevím, od koho jsi se to mohl dozvědět, ale lhal,'' zatloukal Áron.

Naštvaně se na mě podíval, jestli jsem Sitovi něco neřekl já.

,,Když to říkáš...'' řekl nedůvěřivě Sito.