Zase je tu ticho,
a přitom slyším hlasy,
můžeš za ty, já, oni,
$tejně je to jedno asi?
Nevadí my slyšet je,
vlastně dávají mi sílu.
Tak podej flašku mi,
přiložíme ruku k dílu!
V hlavě tolik zvuků,
že přál bych si fakt ticho,
je mi jedno co říkáš,
ty myšlenky jsou psycho.
Temná místnost čtyři stěny,
vždycky takhle skončím,
vydrapu se z propasti
a pak na dno zpátky skočím.
Asi mám to rád,
nebo proč to pořád dělám?
Hledám cestu ven,
nasloucham příšerám...
přes den vidím jenom masky,
proto nechci ven.
Přes noc zase nespím,
jinak přijde zas zlej sen.
Procházet se v noci tmou,
to mi dává sílu,
nechci tebe tady moe,
už nechci temnou vílu.
Plný sakly, plný flašky,
já vyzkoušel to všechno.
Přikrmoval temný stíny,
ty pak otevřeli peklo.
Z tý prospati lezou,
zástupy krys a štírů,
had se plazí v trávě,
dost už bylo míru!
Když prošel sem tou branou
a našel co jsem hledal,
kníže všeho pekla
mou přítomnost hledal.
Seděl na svém trůně,
byl celý jen kostí,
fakt sem si přál vědět,
kdo mě vínem hostí?
Přes hlavu měl hoody,
skryl svůj face i vám,
ruce skryté v okovech,
a já věděl že ho znám.
Když zvedl hlavu ke mně,
začal jsem se smát.
Už dávno jsem to tušil,
že budu tu zas sám...
Pohled do mých očí,
jak odraz ze zrcadla...
Úsměv mel překrásný,
ale v očích barva chladla.
Poslední drak na trůně
v trůnní síni pekla,
viděl jsem sám sebe,
ale krev v žilách netekla.
