Řízeni oxytocinem

42.

„Dante je hetero." Obeznámila ho Mia zničehonic. Nejspíš vnímala tu atmosféru víc, než jsem si původně myslel a zřejmě došla ke stejnému závěru co já.

„Cože?" Zarazil se zaskočeně John. Zmateně potřásl hlavou a otočil se na Miu.

„To je to, co ti lítá hlavou ne? Je hetero a Mark to ví. Takže se nemusíš bát, není to konkurence. Co si budem, můj bratr nikdy nenechal žádnou sukni v klidu, vlastně byl v tomhle ohledu jako támhleten." Palce ukázala vedle sebe. Přímo na mě.

„Hej!" Pleskl jsem jí po ruce.

„Promiň, vím, že se neukazuje." Provokativně se zazubila.

„Nejsem takovej děvkař." Hájil jsem se krapet dotčen jejím názorem na mě. Jestli si totiž tohle myslela po celou tu dobu, co se tu snažím jí ukázat, že jsem správný chlap, tak se nedivím, že není ochotná mi věřit.

„Myslím, že jsem četla jeden článek, kdy někdo dělal statistiku na to kolik, holek má za rok takové automobilová hvězda, jako jsi ty. Bylo to minimálně dvouciferné číslo, ale je pravda, že na Jacka nemáš." Líbla mě na tvář.

„Šve mě, že mi neřekl, že přijde." Povzdychl si John ignorujíc naše hašteření.

„Nevěděl to." Připomenul jsem mu to, co tady před chvilku prakticky Mark Dantemu vytýkal.

„Hlavně se sakra dlouho neviděli. Mají si co vyprávět. Byli to fakt nejlepší kámoši." Řekla mu Mia. „Vybíráte nový nábytek do vašeho hnízdečka lásky?" Změnila téma a strčila Johnovi časopis s nábytkem pod nos.

„Jo, vybíráme novou postel a gauč a ještě jsem si říkal, že bychom mohli pořídit nový ručníky a taky talíře." Povzdychl si John. „Ale zatím jsme nic nevybrali." Vypadal zklamaně.

„Tak prostě vyber dvě nebo tři možnosti, co se líbí tobě a pak nech Marka, ať z toho vybere, co se líbí jemu." Navrhnul jsem.

„Chtěl jsem, abychom to vybrali spolu, ale Mark se nemůže utrhnout ani na pět minut od těch svých motorů." Znova si ztrápeně povzdechl a unaveně si promnul čelo. Najednou to vypadalo, že Johnova nálada nemá vlastně vůbec nic společného s Danteho příchodem.

„A děje se něco?" Zeptala se ho mírným hlasem Mia a starostlivě u toho krabatila čelo.

„Jo, ne, já nevím." Přiznal a pokrčil rameny.

„Jestli nechceš tak..." Začal jsem, ale hned mě přerušil.

„Prostě jsem se k němu přistěhoval a mám pocit, že tak na sebe nemáme vůbec čas. Do teď to bylo samé rande, esemesky na dobrou noc a dobré ránko. Teď jsem rád, když v deset večer přijde domů a lehne si ke mně do postele." Frustrovaně zaklonil hlavu a zadíval se do zašedlého stropu. S Miou jsme si vyměnili vše říkající pohled.

„Brouku a víš, že esemesek na dobrou noc a dobré ráno se teď asi nedočkáš, když spolu bydlíte, že jo?" Zmínila Mia.

„Já vím, jen se bojím, jestli jsme to neunáhlili." Nejistě se usmál. John byl vždy hodně opatrný. Řídil se takovým tím pořekadlem, že všechno dvakrát změřil a pak to teprve uřízl, ale on si to s věkem upravoval. Čím starší byl, tím byl opatrnější. Neměřil dvakrát ale pomalu šestkrát.

„Vole, jak dlouho bys chtěl ještě čekat? Další dva možná tři roky? Nebo až na stará kolena si zažádat o společný pokoj v důchoďáku?" Zakoulel jsem nad ním očima.

„Ne to ne. Jen prostě..."

„Ještě se neberete tak klid jo?" Poplácal jsem ho po rameni, než stačil vymyslet sto stupidních důvodů, proč s tím měli ještě počkat.

„Dej tomu jen čas. Musíte najít společně rovnováhu, aby to fungovalo, a budete si o tom muset nejspíš promluvit." Radila mu Mia. John souhlasně přikývl. Nadechl se, aby k tomu ještě něco řekl, ale přerušil ho příchod rozzuřeného Jacka, který se vztekle vrhnul po pivu v ledničce hned vedle mě.

„Vše ok?" Optal jsem se, když vypil na ex půlku láhve. Hlasitě si krknul.

„Ne." Utrousil nabroušeně. Ryker mezitím vyskočil z auta a běžel ven. Chtěl jsem na něj křiknout, ale Mia mě zastavila.

„Venku je Mark i Dante, s velkou pravděpodobností běží za nimi a za dílnou má svůj hrací koutek. Neztratí se." Uklidnila mě a pohladila mě po hřbetu ruky. „A co ty tu vyvádíš?" Zeptala se zamračeně na bruneta lemtajícího už druhé pivo. Vůbec se s tím nepáral. Ani bych nezaznamenal, že si ho vzal, kdyby u toho tolik netřískal dveřmi od ledničky.

„To by ses měla spíš zeptat své kámošky." Ušklíbl se. Mia si chápavě povzdychla.

„Které?" Zeptal jsem se trošku nezasvěceně.

„Myslí Jane." Špitla Mia. Pak mi na mysl vyplula vzpomínka na závody v Barceloně.

„Pohádali jste se?" Pídil se John starostlivě. Zase ho převálcovala jeho starostlivá povaha, kvůli které své vlastní starosti vždy odsunul do pozadí a hodil na ně štítek s nápisem ‚Vyřešit později'.

„Pohádali, nepohádali. To je jedno. Je to..." Zarazil se ve vztekem načaté větě a rozhlédl se po místnosti, jako by hledal někoho konkrétního.

„Ryker je venku." Informovala ho Mia. Zajímalo by mě, jak vždy ví, co se nám honí hlavou.

„To je dobře, dneska budu asi trochu sprostej." Pokrčil rameny a zase si přihnul.

„Dneska to tu je samé drama. Alespoň se nebudu nudit. Cos proved." Vyzvala ho Mia a pohodlně se opřela do opěrky.

Jack na sebe ublíženě ukázal v bezhlasném já. „Jasně, zase za to můžu já co?" Odfrkl si podrážděně. Mia jen zakroutila očima.

„Tak co se stalo?" Nechápal John a ta nevědomost ho lehce iritovala.

„Víš, co se stalo? Jsem jen nevycválaný, nevyspělí blbeček co je jen dobrý na zašukání dvakrát možná třikrát do týdne." Trpce se zasmál.

„To ti řekla?" Optal jsem se. Přikývl a znovu si přihnul a definitivně tak láhev vyprázdnil.

„Chápeš to? Já se kurva poprvé v životě rozhodnu holce navrhnout náš vztah udělat oficiální a ona mi řekne, že jsem pro ní dobrej jen do postele, ale vztah si semnou opravdu nedokáže představit." Nasraně nakopl barovou židli a poté se na ní posadil. S důrazem odložil prázdnou láhev na skřínku vedle sebe.

„Tys to říkal všem svým holkám." Připomněl jsem mu.

„Jo ale to byli ony zamilovaný ne já." Bránil se.

„Chceš říct, že ses do Jane zamiloval?" Ujišťoval se John.

„Ne." Zavrčel, ale to už jsme všichni věděli, že lže. Natáhl jsem se pro čtyři skleníčky a vytáhnul zpod gauče láhev whisky, co měla stejnou barvu jako Miiny oči.

Dnešek se prostě musel spláchnout.