Láska přes masku - Bridgerton

49. Strach

                         POHLED SOPHIE

Jakmile jsem uslyšela zalapáni po dechu, tak jsem věděla, že je zle.
Šátek jsem si sundala a vyděšeně koukala na Benedicta.

Ví to.. proběhlo mi hlavou. Rychle jsem nasadila výraz, že nevím co se stalo. Ale Benedict nevyl hloupý. A došlo mu to.

Ještě chvíli jen zíral a vypadal, že přemýšlí. A pak prudce zabouchl dveře..
Vypadal rozzuřeně.

Eloise s Hyacinth na mne hodily zvědavý pohled, ale já řekla, že nevím co se stalo s zamluvila jsem to.

Potom jsme společně šly ven a házely jsme si s míčem. Benedict nikde nebyl. A já se bála, až ho potkám.
Blížil se čas večeře a já musela něco vymyslet. On tam bude a já tam být nesmím.

Violet je moc hodná a nechává mne jíst s nimi. Ale dnes se tomu musím vyhnout.

"Au.." řekla jsem a Violet se na mne podívala.
"Jste v pořádku, Sophie?" zeptala se. A přešla ke mně.
"Zabolela mne hlava. Moc se omlouvám, ale budu muset vynechat večeři. Ale pokud pro mne máte něco na práci, tak to udělám!" řekla jsem. Ale Violet mne poslala, abych si odpočala a řekla, že mi pošle něco k jídlu.

Šla jsem do pokoje. Na služebnou byl neskutečně krásný. Měla jsem okno, velkou postel. Stolek, knihovničku. A spoustu dalších věcí.
Kate mi řekla, že na tom Anthonymu moc záleží. Aby se zaměstnanci cítili co nejlépe.

Sedla jsem si na postel a otevřela knihu od Eloise. "Pýcha a předsudek". Skoro jako já a Bemedict. Pomyslela jsem si. A začala jsem ji číst.

Ztratila jsem pojem o čase a tak mne zaťukání na dveře překvapilo. Rychle jsem vstala a podívala se do zrcadla, jak vypadám.

"Dále!" řekla jsem. A čekala nějakého jiného sloužícího s jídlem.
Ale...

"Co tady..." byl tam Benedict s podnosem jídla a naštvaným výrazem ve tváři. Automaticky jsem udělala dva kroky dozadu.

Chtěla jsem něco říct, ale Benedict na mne začal mluvit. Možná by bylo lepší, kdyby na mne křičel, protože ledový tón, kterým mluvil mne až mrazil.

Strašně zuřil a já se začala klepat strachy. Šel z něho opravdu strach. Ale něco mi říkalo, že by mi neublížil.

"Tak co? Bavilo vás si ze mne dělat blázny??" říkal ledovým hlasem. A já se málem rozplakala.

"Nemyslete si, že utečeš, najdu si Vás. Vždycky vás najdu." řekl a vypadal, že odchází.

Nakonec se otočil a řekl.
"Doufám, že Vám to za to stálo." a s prásknutím zavřel dveře.

Já jsem padla na postel a rozplakala se. Byl neskutečně naštvaný. Nechtěla jsem mu ublížit.

Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. A po chvíli jsem vyčerpaná z toho všeho usnula.

Minulá kapitola z pohledu Sophie. Jak byste se zachovali na jejím místě?😭