Uložil Narcissu do postele a sám si lehl na zem. Byl tak obětavý, myslel nejen na ni, ale také na Siriuse. Ten kluk ji nesmírně dojímal. ,,Víš co, Blacková?" ozval se po chvíli mlčení. ,,Co?" odvětila po chvíli mlčení. James zíral do stropu a snažil se najít správná slova. ,,Byl bych rád, kdybychom zůstali v kontaktu, až dostuduješ." Narcissa se otočila na bok a shlédla z postele k Jamesovi. Její blonďaté vlasy elegantně sklouzly po jejím pravém rameni. Snažila se v tom příšeří najít rysy jeho tváře a hlavně jeho oči. Chtěla z nich vyčíst, jestli to myslí vážně. Chtěla mít jistotu, že si to James skutečně přeje. Jenže jeho oči byly částečně schované stíny pokoje. ,,Byla bych ráda, kdybychom si stále psali a vídali se o tvých prázdninách," řekla tiše. Bohužel nemohla vidět jeho jemný úsměv. Sama se neusmívala, protože nevěřila nikomu, už ani sobě ne.
Nemohla spát a tak pozorovala Jamese. Představovala si, jak spolu budou. Zestárnou spolu. Bude s ní flirtovat, i když spolu budou mít šest dětí. Bude na ni laškovně pomrkávat, až mu bude připravovat večeři. Jednou měsíčně si zaplatí chůvu a vezme ji do hospody. Sirius bude bydlet s nimi a bude tím nejlepším strýcem na světě, i když se na něj Narcissa bude na oko zlobit, když její děti bude ponoukat k hloupostem. Každý druhý víkend je bude navštěvovat Andromeda a snad, snad... I Regulus přijde k rozumu. Všechna ta rodinná traumata budou vyléčena přehršlí lásky a něhy a pochopení. Společně prolomí ten začarovaný kruh intrik a nenávisti. Shlížela k Jamesovi a byla si téměř jistá, že se to vyplní. Když tomu bude dostatečně věřit, tak se to splní. Bude šťastná. Budou šťastni. Čím víc se v tom utvrzovala, tím víc plakala. Po tvářích jí stékaly slzy, litovala toho, že si s sebou nevzala kapesníčky. Nutně se potřebovala vysmrkat. Vstala, po špičkách prošla kolem Jamese a pátrala v jeho pokoji. Byl to snad jediný náctiletý kluk, který neměl kapesníčky na nočním stolku. Nikde žádné kapesníčky. Zamířila ven z pokoje. V koupelně spal Sirius, nechtěla ho rušit, když už chudák konečně usnul. Uvažovala. Kde by mohly být kapesníky, nebo cokoliv co by se tak mohlo použít? Pomalu očima sklouzla ke schodům do přízemí. Kuchyně, jistěže kuchyně. Nervózně se kousla do spodního rtu, tím se ale její potřeba smrkat ještě zhoršila. Musela jít! Musela smrkat! Po špičkách seběhla schody a pátrala po kuchyni. Na kuchyňské lince stála role papírových utěrek. Narcissa poděkovala všem bohům a vrhla se na roli. Smrkala dlouho. Ani si nevšimla, že někdo přišel do kuchyně a pozoroval ji. S úlevným oddechnutím zmuchlala utěrku. ,,Copak je to tu za slečnu?" ozval se ženský hlas. Narcissa se polekaně otočila. Před Narcissou stála žena v pyžamu. Usmívala se, což bylo překvapivé v této situaci. ,,Dobrý den," pozdravila Narcissa stydlivě. ,,Potřebovala jsem se vysmrkat. Jen se obleču a půjdu domů," vychrlila ze sebe. Cítila se velice nejistě před ženou, která právě zjistila, že strávila noc ve stejném pokoji jako její syn. ,,Vítej, zlatíčko. Nemusíš spěchat, připravím ti čaj. James nám o tobě určitě vyprávěl. Ty jsi ta... Lily, že?" Chtěla umřít. Usmála se sladce a bez jediného náznaku smutku pravila: ,,Ne. Jmenuji se Narcissa. Jsem Siriusova sestřenice." ,,Ach tak! Ty jsi navštívila toho mladíka. To je od tebe hezké. Já už si myslela, že si náš James přivedl slečnu." Narissa předstírala úsměv. Zavrtěla hlavou a řekla: ,,Ne. Já jsem jen Siriusova sestřenice."
Když paní Potterová zjistila, že Narcissa nemá žádnou bundu, půjčila jí svůj kabátek. ,,Vrátíš mi ho příště," řekla a povzbudivě se na ni usmála. ,,Moc děkuju. Ještě se půjdu rozloučit s Jamesem a zmizím," slíbila Narcissa. Vyběhla schody. James už byl vzhůru, sice rozespalý, ale vzhůru. ,,Kde jsi byla?" zeptal se. Narcissa neodpověděla, místo toho přišla k Jamesovi, položila své dlaně na jeho tváře a políbila ho. Odtáhla se, nepodívala se mu do očí, otočila se na podpatku a odešla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
