Draco Malfoy and Lionel Goldon

M O U D R Ý K L O B O U K

  Vystoupili jsme z vlaku, a já si všimla jak jeden hodně vysoký muž říká nahlas:

  „Prváci ke mně!” Hermiona mi řekla že mám jít taky, a tak jsem šla.

   „Já jsem Hagrid a pracuji tady v Bradavicích.”
Místo toho, abych jela rychlým kočárem, plavila jsem se pomalou loďkou.  Rýsoval se před námi Bradavický hrad v celé svojí kráse. Musím přiznat, že je to krása. Když jsme vystoupily, měli jsme jít do hradu. Vyšlapali jsme schody a tam čekala stará vrásčitá dáma s kloboukem a pověděla:

  „Vítejte v Bradavicích! Já jsem profesorka Mcgonagalová. Ještě než vás pustím dovnitř, chci vědět kde je slečna Goldenová.” Protlačila jsem se davem prvňáků a přišla k profesorce.

   „Tady jsem!” Ta mi řekla že mi moudrý klobouk dá na hlavu stejně jako ostatním. Přikývla jsem na souhlas.

  Mcgonagalová otevřela dveře a my šli za ní do velké síně. Byla to nádhera. Představovala jsem si to tu nějak podobně, ale ve skutečnosti je to mnohem krásnější a kouzelnější. Strop byl očividně začarovaný jako noční obloha, a to bylo taky moc pěkné. Potom zastavila, stoupla si před nás a řekla:

  „Až přečtu vaše jméno předstoupíte a já vám dám na hlavu tento klobouk.”
Jako první vyvolala nějakého Jacka Stewarta a ten šel do Nebelvíru. Když jsem se otočila, viděla jsem Hermionu, Harryho a Rona jak mi drží palce, všichni tři byli v Nebelvíru. Poté jsem se na ně usmála.

  „Lionel Goldenová!” Zavolala mě, a najednou všichni utichli. Všimla jsem si jak se na mně kouká někdo sedicí u zmijozelského stolu s blonďatými vlasy a krásnými modrými oči. Profesorka mi na moje tmavé dlouhé vlasy, dala klobouk a ten mi  řekl:

  „Jsi velice chytrá dívka, o tom není pochyb, cítím jak z tebe sálá velká, velká moc. Hodíš se jen do jedné koleje kde budeš vynikat jako tví předci a určitě z tebe bude mocná čarodějka... ZMIJOZEL!” Zmijozelský stůl začal tleskat a Hermiona, Harry a Ron vypadali zklamaně. Ani se jim nedivím. Takže o své rodině alespoň vím, že byli ve Zmijozelu.
Přisedla jsem si vedle toho blonďáka co na mě koukal a koukala se dopředu. Najednou na mě někdo promluvil.

  „Ahoj, já jsem Draco Malfoy a ty?”

  „Slyšel jsi ne?” Řekla jsem ostře ale i mile. Usmál se, a už mi nic neřekl.

  Brumbálův proslov jsem nevnímala a hned jak řekl že se můžeme najíst, vzala jsem si jen kousek jablka a odešla se projít po škole. Za chvíli ke mě doběhl Draco a vybafl na mě až jsem se lekla.

  „Tohle mi už nedělej!”  řekla jsem polekaně.

  „Promiň.” omluvil se.

  „V pohodě.” dodala jsem já.

  „Co tady děláš?" Zeptala jsem se ho a on odpověděl:

   „No, šel jsem za tebou.” řekl a začal se smát, já se musela přidat taky.

  Po chvilce přišla nějaká holka a tmavými vlasy a podle hábitu jsem poznala, že je také ze Zmijozelu a řekla Dracovi, že s ní někam musí jít, rozloučil se a odešel. Já se jen usmála a pokračovala v prohlídce Bradavické školy.