Proboha, zas ta dívčina měla jednou za
čas očekávání.
Slzy jí nyní tečou po tváří.
Je znechucena dnešní dobou.
Asi něco cítila.
Věděla, že se to posere.
Šlo, jak vždy, o to, co ji už unavuje.
Nesnáší ty šmejdy.
Myslí si, že dosáhnou svého.
Není to ani zdaleka pravda.
To ti potvrdí i ten tupý človíček.
Jak může být občas tak naivní, nikdy
nechápe.
Radši by prospala celý den,
hned by bylo nej.
Skrývaná bolest občas vyjde na povrch.
Ale musíš to utopit, než to uvidí.
Nechceš, aby to věděli všichni.
Lítost nic nevyřeší.
Spálit city
a vrátit se s chladem do reality.
ČTEŠ
Poezijní šálek dle gusta
PoetryZas a znova, už čtvrtá kniha o poezii. Je to pro mě únik z reality a někdy i poučné. Je to, jako jiný svět, který jen, tak nikdo nezná. Učaruje to člověka. Přeji Vám krásné počtení.
