Through The Time Through The Love

8. Jak to chodí v Bradavicích

Annie

„Kam nás vezmete jako první?"

„Asi ven. Už chci vypadnout na čerstvý vzduch."

Připojili jsme se k davu mířící ke vstupní bráně. Všichni utíkali za sluníčkem. To je na Anglii nejhorší, slunečno je děsně málo často, takže se musí využít každé příležitosti prohřát se. Upřímně, mělo by být zločinem, držet studenty ve třídách, když je tak krásný den.

Hned jak jsme prošli vstupní branou, tak jsme se začali odslíkat. Hábit, podkolenky a boty jsem si hodila do tašky.

„Dámy a pánové, začínáme s prohlídkou," ujal se vedení James. „Po levé ruce, až tam vzadu, vidíme Famfrpálové hřiště. Nádhera, že?"

„A víš, že ani moc ne," ušklíbla se Kat. „Nemáš tam něco zajímavějšího?"

„Jak zajímavějšího? Nic zajímavějšího není!" začal James zvyšovat hlas a rudnout vzteky.

„V klidu, jo? Dýchej, " snažila jsem se ho uklidnit, ale koutky mi nezadržitelně cukaly. Nikdy jsem moc nechápala sportovní nadšence.

„Pojďte se radši kouknout k jezeru," ukončil debatu Remus.

„Přesně Dvanácteráku. Nahoď přirozenou barvu a pojď." Sirius chytl Jamese a táhl ho dál od Kat směrem k jezeru.

„Dvanácterák?"

„To je přezdívka," vysvětlil Kat Remus.

„Mám se ptát, jak vznikla?"

„Radši ani ne."

„Ach, bože to je krása. Je to koupatelný?" zeptala jsem se, když jsme došli ke břehu jezera.

„No pokud máš v oblibě Jezerní lidi, velký olihně a všelijakou verbeš. Tak ti nikdo nebrání."

„Vy tu máte Jezerní lidi? Hustý." 

„No jo. Už to tak bude. Pojďte si sednout pod támhle ten strom."

Leželi jsme všichni ve stínu obrovského dubu. V klidu jsem si zavřela oči a poslouchala, jak se Kat baví s klukama o škole. Taková pohodička, klídeček. A v tom... se to muselo posrat.

„Ahoj, Siriusi, jak se máš?" Už podle toho hlasu je to nějaká pipka.

„Čau, fajn," odbil jí ledově Sirius.

„Tak to je fajn," odpověděla stupidně. Otevřela jsem oči a pořádně si jí prohlídla. Vzápětí jsem svého rozhodnutí dost litovala. To jsem opravdu vidět nemusela. Celá se před Siriusem červenala a kroutila. Kdyby si povolila ještě jeden knoflíček na košili, tak jí je vidět pupík a divím se, že ty její předlouhatánský řasy jí tím neustálým mrkáním neupadnou. „A nechtěl by ses jít někam se mnou projít?" vydechla, jako by ho snad touhle větou žádala o ruku. Jestli jsou takovýhle výjevy častý, tak to se divím, že s ním kluci vydrží. Já se na tohle koukat častěji, tak se pobleju.

„Hele, ani ne. Rád bych dál seděl s kamarády u jezera a v klidu si povídal."

„Ale-ale vždyť Amy říkala, že-že s nikým nechodíš a-a..."

„To, že s nikým nechodím, mi zakazuje bavit se v klidu, opakuji, v KLIDU s kamarády," pozvedl na ní obočí Sirius.

„Ne- ne já jenom myslela..."

„Bože, tak prosím běž myslet někam za roh a neruš zdejší klidné podnebí," rozkřikla se na ní Kat.

Ta holka ještě vrhla na Siriuse prosebný pohled, ale ten se zrovna koukal na Kat a jí úplně ignoroval, a utekla někam za svými kamarádkami husičkami.