Dark-Light

Tohle se stát nemělo-35

Po dlouhém přemýšlení na balkonu jsem se rozhodla, jak se dnes pobavím.
Letěla jsem na Zemi. Tam jsem na sebe vzala podobu neviditelné černé DarkLight. Šla jsem nakupovat. Vzala jsem si košík a uprostřed supermarketu se zviditelnila. Všichni začali křičet. Ó, zjevně mě viděli ve zprávách. Jak vidím, S.H.I.E.L.D. se ani nesnažil lidem vymazat mne z paměti. To mi však bylo jedno. Měla jsem absťák. Tak dlouho bez obchodů jsem nikdy nebyla. Chodila jsem po obchodě asi 5 minut a už mne to stálé ječení nebavilo.
,,Koho od teď uvidím, uslyším nebo ucítím, ten se dalšího nadechnutí nedožije!"zakřičela jsem nevrle. Proti rychlosti, za jakou dobu byli všichni lidé pryč, je rychlost světla pomalejší než šnek.
Prohlížela jsem si různé věci. Do košíku jsem si dala pár sýrů, chipsů a šla jsem hledat kolu. Po pár krocích jsem zahlédla chlapce, který mne zvědavě pozoroval. Myslel si, že ho nevidím. Smůla. Ve vteřině se mi v ruce objevil můj bič. Tím jsem mu obmotala ruku a přitáhla si ho. Chlapec byl hrozně vyděšený. ,,Ty, chlapče, jsi neuposlech můj rozkaz. A je jediné místo, kam tedy patříš. Chce někdo z vás jít s ním?"zahřměla jsem. Přiběhli asi jeho rodiče. Obejmuli ho a snažili se ho ode mne uchránit. Jak chabý pokus.
,,Jak chcete"zakřičela jsem a vyšlehla Nelový paprsek. V tu chvíli se však před nimi objevil kapitánův štít. Ne! To se stát nemělo. V poslední chvíli jsem do ohně vložila silný elektrický výboj. Když vše zmizelo, na kapitánově místě zůstala pouze černá díra v zemi. Za ní se krčila ta rodina. Musím rychle pryč. Za mnou se ozvala rána. Něco narazilo do mého štítu. Otočila jsem se a zjistila už známou věc. Zase mi Avangers nedají pokoj.
,,Neměli jste sem chodit. Tohle se stát nemělo!"zakřičela jsem na ně. Všichni vypadali zdrceně. No kdo by čekal, že první umře kapitán. Prošla jsem klidně okolo nich. Začali na mne útočit, ale já na ně neměla náladu. Došla jsem k pokladně a vzala si nákupní tašku. Nákup jsem do ní složila a řekla.
,,Je nevýhoda být bohatý. Musíš pak za všechny platit. A teď zaplatíš i za mě, Starku!".
Zmizela jsem a rychle letěla na StormSun. Tam jsem odhodila nákup vydala se na Nelo.
Neal tam táhl kapitána ošetřit.
,,Ten je můj!"zakřičela jsem a chytila Steava. Neal začal taky křičet.
,,Ne. Já nechci aby jste zabili někoho dalšího. Maga už zabil tu dívku, ale dalšího už nezabijete!".
Jakou dívku? Ne! To ne. On asi viděl ten nácvik. Tak proto se teď chová tak zle. Vytáhl zbraň a začal šavlí mlátit do šítu. Marně. Jak já byla šťastná, že jsem ho udělala imunním pouze vůči některým mým kouzlům. Jinak bych teď byla bez hlavy.
,,Zklamal jsi, Neale"řekla jsem smutně a i se Steavem přes rameno odletěla.
Doletěla jsem na jeden z měsíců StormSunu. Položila jsem ho na zem. Sedla jsem si a udělala svůj cvik. Po ohromné bolesti byla dýchatelná atmosféra hotová. Při štítu kolem planety a Steava jsem byla vyčerpaná. Ale při dělání pout jsem již omdlévala.
Dokázala jsem pouze přeletět do bouře na StormSunu a odpadla jsem do říše snů.