Something Between Us

Part 26

Zasekl jsem se. Chci ho opustit? Jsem si jistý, že moje srdce by to nepřežilo. Jenže mozek zase říká, ať mu nevěřím. Je to fotbalista. Proč by chtěl vlastně zrovna mě? Já vím, určitě v tom jsou city, ale nejsem si jistý zda by to se mnou zvládl. Nebo spíš já s ním. Je často pryč a co já tady sám? Vlastně i tak, když bych ho nechal jít, tak bych tady byl sám.

"Já.. Louisi je to pro mě těžký. Nevím.."

"Jistě, už mě nemiluješ? Já myslel, že ses mi vyznal upřímně."

"Přijeď prosím po té párty. Pošlu ti adresu," jsem zoufalý. Potřebuju ho tady. Nečekal jsem na jeho odpověď a hovor ukončil. Do zprávy jsem mu napsal novou adresu mého bydliště. Přece jenom, on přijede, já už budu odstěhovaný. 

LOUIS POV'

Nepochopil jsem, proč si myslí, že bych ho podvedl. Nedal jsem mu svou lásku dostatečně najevo? 

Budu rád, když přijedu zítra do půlnoci k němu. Musím si sbalit ve starým bytě věci. Klíče mi doufám majitel bytů půjčí. Přece jen jako Louis Tomlinson mám výhody. 

-

K Harrymu jsem dorazil asi v půl třetí ráno. Skoro jsem usnul za jízdy. Teď už předvčerejší vyhraný zápas a párty mě dost zmohly. Harry bude už určitě spát.. Veškeré věci, které jsem pobalil, jsem nechal v autě. Na to je času dost. Potřeboval jsem hlavně vidět Harryho. 

Byl jsem mu vděčný, když jsem zjistil, že nezamkl vchodové dveře do jeho bytu. Potichu jsem se tak mohl vydat přímo do ložnice. Ale kde je ložnice? Vešel jsem do jedněch dveří a rozsvítil. Kuchyně. Tak to ne. Druhé dveře vedly do koupelny. Udělal jsem typickou večerní hygienu a ještě se osprchoval. Jen s ručníkem kolem pasu jsem přešel k posledním dveřím. Konečně ložnice. 
Harry spal jak zabitý. Toho kdyby někdo unesl ve spánku tak o tom ani neví. 

Z jedné velké tašky, kterou jsem si jako jedinou vzal nahoru, jsem vyndal mobil a položil ho na noční stolek z druhé strany než spal Harry. 
Shodil jsem ze sebe ručník a natáhl si jedny Harryho boxerky. Ještě vlhké vlasy jsem si hodil dozadu, aby mi nepadaly do očí a zalehl jsem na prázdnou půlku postele. Po tom všem jsem ho nechtěl vystrašit. Vždyť váhal, že mě opustí, nechá na pospast osudu.. po tom co jsme se spolu vyspali a vyznali si lásku.. Zřejmě mu jí budu muset dokazovat častěji, protože ho v žádným případě nechci ztratit. Stačilo mi to jednou. To, jak jsme se málem na té dovolené nestihli. Na poslední chvíli jsem se mu vyznal a on prostě odjel. Nechal mě tam. 

Myšlenky mi vířily stále kolem jednoho chlapce, který shodou náhod leží zhruba metr ode mě. Donutil jsem se přestat myslet a soustředil jsem se pouze na usínání. Zítra nikam nemusím, tak můžu konečně strávit celý den tady. Přikryl jsem se pořádně peřinou a okamžitě usnul. 

-

"Loui! Vstávej." Pořád jsem byl napůl ve snu, ale někdo mě neustále šťouchal. Silou jsem otevřel oči a zamrkal, abych si zvykl na světlo. Pohled jsem zabodl na toho anděla, který se mě nejspíš už hodnou chvíli pokouší vzbudit. "No konečně. Dobré odpoledne." Usmál se a já, když jsem si uvědomil, co se vlastně všechno stalo, ihned jsem mu skočil kolem krku. V očích mě pálily slzy, ale nenechal jsem je vyplout na povrch.

"Hazz.. Tohle mi už nedělej. Miluju tě." Kouknul jsem se mu do očí a dal jsem mu pusu na čelo. Harry se jen rozněžněle usmál a přitiskl si mě k sobě víc. 

"Neboj, nikdy bych tě neopustil. Na to tě až příliš miluju." 

"Omlouvám se, ale práce je práce. Hádej kdo pak bude chtít tamhleto a tohle.. Musím na to nějak vydělat." Po tomhle se rychle odtáhl. Nevěděl jsem co se stalo. Řekl jsem snad něco špatně? 

Postavil se a založil si ruce na hrudi. "Opravdu si myslíš, že něco budu chtít? Tvé peníze mi jsou u prdele Louisi. Miluju tě pro tvou osobnost, povahu, krásu, sexy zadek, ale pro peníze opravdu ne." Při té části se sexy zadkem jsem se musel zasmát. Rozhodně není první, kdo mi to řekl. 

"Neboj, nemyslím si, že jsi jako Eleanor. Ta mě pořádně ždímala, aniž bych o tom měl zdání. Ale chci si tě rozmazlit.. dárky ti budu dávat." Harry si povzdychl a odešel, nejspíš do kuchyně, soudě podle zvuků.