100%

58 %

"Myslím si, že je čas si konečně najít práci. Dokonce mi už nabídli jednu dost dobrou pozici v jednom poměrně známém vydavatelství. Snažila jsem se, aby pohovor proběhl tak, že nezjistí, kdo je vlastně můj otec, neboť by to pravděpodobně mělo hodně velký vlil na výsledek, a to ne zrovna v dobrém slova smyslu," řekla jedním dechem Tabby, když zrovna popíjela kávu, do které si máčela máslové sušenky. 

"Souhlasím a vůbec se ti nedivím. Tátova pozice v této oblasti není zrovna lichotivá, a kdyby věděli, že jsi jeho dcera, určitě by to něco ovlivnilo. Mimochodem, o jaké pozici a o kterém vydavatelství konkrétně mluvíme?" zeptala se Joy a zvědavě povytáhla obočí. 

Bobb, otec Tabby a Joy byl ve společnosti znám jako velmi tvrdý obchodník, co se týkalo vydávání knih. Věřte tomu nebo ne, ale i v takovém oboru můžete být mít velmi nepříjemné rivaly. Byl ve svém oboru velmi dobrý, dokonce tak dobrý, že to budilo ohromný respekt u všech ostatních firem. Tabby, dokonce i Joy se obávaly, že by jeho nemilá pověst nebudila zrovna dobrý dojem u potencionálních zaměstnavatelů, proto fakt, že jsou jeho dcery držely pod pokličkou. Byly totiž dvě možnosti, které by mohly nastát. První, byly by automaticky přijaty, jelikož by si zaměstnavatel myslel, že budou mít stejný potenciál a ostré lokty tak, jako jejich otec. Druhá, poslali by je rovnou domů s myšlenkou a podezřením, že jdou spíše omrknout konkurenci a všechny možné a cenné informace by posílaly domů, otci. 

"Jedno... fajn, není to vydavatelství, ale malé knihkupectví. A je to v Anglii," přiznala se s tichým povzdechnutím Tabby, přičemž položila šálek na stůl. 

"Já nevěděla, že chceš pracovat v malém knihkupectví." Joy rozhodně neskrývala nadšení. Líbila se jí představa, že by svou sestru viděla pracovat na poklidném místě, kde by se celý den nestresovala, ale mohla by si v klidu odpočinout a užívat si svou práci s úsměvem.

"Patří to jedné staré paní, kterou jsem kdysi dávno potkala. Viděla jsem fotky, které ti klidně ukážu. Vypadá přesně tak, jak jsem si vysnila a plat taky není vůbec špatný, jelikož je to skoro v centru Londýna, kam chodí každý poblázněný turista." Tabby vytáhla svůj mobil z kapsy, ale když už chtěla najet na internetovou stránku, kde bylo knihkupectví vyfoceno, červené blikající číslo na obálce upoutalo její pozornost. 

Jakmile otevřela svou emailovou stránku, široce se usmála. Přišel jí email od Dylana, který poslal pár dnů poté, co spolu naposledy vedli rozhovor po telefonu. Jelikož ji ale Joy pozorně sledovala, zavřela stránku a okamžitě vyhledala knihkupectví, jehož fotky Joy ukázala. 

"No, je rozhodně velmi milé." Tabby se nad její reakcí pousmála, neboť věděla, že se Joy rozhodně líbí. Pokaždé, když se jí něco líbilo, ale nechtěla to až tak chválit, řekla jednoduše, že je to milé. 

"Jo, je milé." Joy se na Tabby usmála, ale poté její něžný výraz zakryl mrak nejistoty a obav. 

"Ale Anglie," povzdechla si a opřela svá záda o měkký gauč. 

"Já mám prostě pocit, že musím vypadnout. Cítím, jakoby mě neustále něco dusilo, potřebuju čerstvý vzduch. Chci nechat minulost za sebou a těšit se z toho, co mi dokáže nabídnout budoucnost." Tabby se nad svou myšlenkou doslova rozplývala. Navzdory tomu, že měla Joy několik výhrad nic neřekla, jen ji s úsměvem sledovala. "No, už asi půjdu, musím si něco vyřídit," řekla, když si vzpomněla na Dylanův email.

Rychle se zvedla z gauče a utíkala do svého provizorního pokoje v druhém patře. Jakmile za sebou potichu zabouchla dveře, našla Dylanův email a s lehkým pocitem nervozity a natěšení ho otevřela.