Mr. Ghost//Záležitost s duchem (CZ)

7. Rozhodnutí

~VIDEO v médiích je zapomenutý (mnou) trailer od jedné holčiny~

„Copak jsi dělala nahoře. Připadalo mi to, jako bys s někým mluvila," usmála se na mě Ellen. Upírala oči na obrazovku televize.

„Telefonovala jsem s kamarádkou," zalhala jsem pohotově. Nebudu jí přece vysvětlovat, že mi před chvílí řekl náš domácí duch, že mě chce vlastně jen využít ke svému vlastnímu prospěchu.
Pak mě něco napadalo.

„Teto, bydlel tu někdo jiný než naše rodina? Myslím dříve? Přemýšlela jsem nad tím, jak je tenhle dům starý," optala jsem se. Evidentně ji moje otázka nijak nezaskočila.

„Kam moje paměť sahá tak ne. Možná ve středověku, ale myslím, že ani tehdy ne. Taky jsem se ptala mamky a ona své. Vidím, že jsme stejně zvědavé," byla jsem neuvěřitelně zvědavá, to trefila dobře. Chtěla jsem vědět více o svých předcích. Nikdy mě tahle část mého života nijak zvlášť nezajímala, ale teď díky někomu, ano. Jak by ne. Když najednou zjistím, že před stovkami let existovala žena, které jsem teď tak podobná. Nenašla jsem mezi námi sebemenší rozdíl. Tedy aspoň ne ve vzhledu. Stejné vlasy, rysy v obličeji, dokonce i stavbu těla.

„Já jsem byla nahoře na půdě a našla jsem tam staré fotografie a obrázky," svěřila jsem se Elen.

„Ty tam jsou od nepaměti. Naposledy jsem je viděla jako malá. Mamka mi vyprávěla příběhy vázající se k tomuto domu. Myslím, že některé si vymyslela, aby mi měla co povídat před spaním," usmála se na mě.

„Pamatuješ si je?" chtěla jsem je slyšet. Přikývla. Když jsem na ni naléhala, aby mi některé z nich řekla, pověděla mi přesně to, co jsem se dozvěděla o Damonovi. Řekla, že je to ta nejzajímavější a nejsmutnější příhoda, co se tu udála. Povídala, že ho zavraždil, tedy shodil ze schodů jeho sok, muž, který stál o stejnou ženu, jako Damon. Povídalo se to. Pak následoval velký skandál, když si právě ta snoubenka vzala zmíněného vraha. Prý ani nepočkala, až skončí smuteční období. Užasle jsem poslouchala Ellen a snažila se na sobě nedat nic znát. Netušila jsem, že to tak bylo. A podle mě to nevěděl ani Damon. Už jsem ho chtěla začít znovu litovat, zarazila jsem se. Nezajímá mě. Křičela jsem na sebe v myšlenkách. Po chvíli se Ellen rozhodla, že půjde spát, šla jsem s ní nahoru. Ještě jsem zavřela poklop od půdy a šla do pokoje. Nikde se neobjevil. Asi pochopil, že nemám náladu se s ním vybavovat, nebo cokoliv jiného. Dobře, jedině dobře. Konečně budu mít klid. Ale pořád jsem byla vnitřně napjatá. Necítila jsem se dobře. Pořád to bylo, jako by tu byl.
Už jsem vážně praštěná.

Následující den jsem šla normálně do školy. U skříněk jsem se střetla s Liz a Chrisem. Vyprávěli mi zážitky z víkendu. Moc se jim u mě líbilo a už plánovali další návštěvu u mě doma. Po vyučování jsem jim řekla, ať na mě nečekají, že si musím jít dopsat jeden test, který jsem propásla, když jsem tu ještě nebyla. Když jsem se jim předtím vymlouvala, myslela jsem to vážně, musela jsem dohnat známky. Když jsem splnila a napsala test, šla jsem zamyšlená po chodbě, směrem k mé skřínce, abych se vydala domu. Ale než jsem se k ní mohla dostat, někdo do mě takovým způsobem vrazil, že jsem se svalila na zem.

„Co to sakra je?" vykřikla jsem. Bolel mě zadek, jak jsem sebou třískla o zem.

„Co překážíš?" vyjel na mě ten dotyčný. A nikdo jiný, než Melanie. Proč mi vždycky zkříží cestu zrovna ona. Protočila jsem oči.

„Kdyby si koukala na cestu, tak se mi vyhneš," oplatila jsem jí stejnou mincí, když jsem se postavila zase na nohy. Měřila jsem si jí pohledem. Najednou mi připadala povědomá. Ale byla jsem tak rozzuřená, že jsem na to okamžitě zapomněla.