Nejlepší přátelé

26. říjen

Martin
Probudil mě budík do školy, ještě štěstí, že ho mám nastavený automaticky, jinak bych se asi nevzbudil. Strašně mě bolí hlava. Je sedm hodin, koukl jsem se na druhou půlku postele, ale Terka v ní neležela. Ihned se mi vybavilo, co jsem včera udělal. Neměl jsem okno. Pamatoval jsem si úplně přesně, co jsem jí řekl. Já idiot! Jak jsem mohl. Docházela mi síla všech těch slov, které jsem vyslovil a cítil jsem se jak největší debil. A to si říkám nejlepší kamarád.
Přehnal jsem to, ale měl jsem v sobě vztek, zlost i stesk a bolest.
Vyhrabal jsem se z postele a šel si dát rychlou sprchu. Nechal jsem po sobě stékat proud vody a snažil se nepřemýšlet, ale bylo to čím dál horší. Nedokážu se jí podívat do očí.
Snídani jsem vynechal, hodil jsem na sebe své obyčejné modré triko, rifle a vyběhl z domu ihned do školy.

Tereza
Probudila jsem se kolem šesté nebo spíš ani netuším jestli jsem vůbec něco naspala. Převalovala jsem se hodiny a hodiny než jsem alespoň trochu usnula, pořád mi ležela všechna ta slova, co mi Martin řekl. Absolutně jsem ho nechápala. Bylo mi z něj zle. Proč se takhle zřídil a jak mi tohle dokázal říct, nikdy jsem se nepohádali. Když nepočítám léto, když se provalilo jeho točení, tak mezi námi nebyl nikdy žádný problém. Tohle přehnal.
Sebrala jsem se, navlékla na sebe tepláky a volné tričko, tenisky a vyběhla z domu. Rychle mě praštila do nosu zima, je podzim, měla jsem to čekat, ale rozběhla jsem se a běhala po okolí. Doběhla jsem k parku a celý jsem ho oběhla. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu. Neměla bych takhle sportovat. Včera jsem ani večer nic nejedla. A stejně mi po téhle stránce bylo dobře, měla jsem stažený žaludek. Opět. Jako bych nevěděla, proč. Všechno se to podělalo.
Sedla jsem si na lavičku a koukla na mobil, který jsem měla neohrabaně strčený v kapse u tepláků. Bude sedm. Počkám než Martin odejde do školy. Jestli vůbec odejde.
Nakonec jsem se sebrala a doběhla k Atimu.
Nebude moc brzy? Nechci ho vzbudit, ale je mi zima a potřebuju momentálně jeho obejmutí. S nádechem jsem na něj zazvonila.
,,Ano?" rozespale mluvil do domovního zvonku.
,,Zlato, to jsem já. Omlouvám se, že tě budím, můžeš mě pustit dovnitř?" vysvětlila jsem mu a on mi bez odpovědi otevřel dveře. Doběhla jsem po schodech k jeho bytu, kde už byly otevřené dveře a tak jsem jen vešla a zavřela. Sundala jsem si boty a šla hledat Atiho.
,,Copak se stalo?" řekl, když jsem ho našla v kuchyni jak dává vodu do konvice a mrzutě se na mě dívá.
,,Martin," řekla jsem a málem se rozbrečela. Přišla jsem k němu a objala ho. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a jen tak tam stála. Pohladil mě ve vlasech, oddechovala jsem a snažila se najít slova.
Po několika minutách mě od sebe trochu odtáhl a chytl mě za ramena.
,,Vysvětli mi to, beruško," řekl a dal mi pusu na čelo.
Koukala jsme na něj zmateně a sklesle. Vzala jsem ho za ruku a dovedla ho do jeho pokoje, kde jsme se posadili na postel. Hrál si s mými vlasy a pořád na mě zděšeně koukal a čekal až něco řeknu.
,,Včera..opil se..a prostě mě urážel..nechápala jsem ho..nechápu ho..strašně mě to bolelo a nedokážu si vysvětlit, co se s ním stalo.." konečně jsem ze sebe dostala.
Koukal na mě vyjeveně.
,,Třeba měl blbou náladu a někdo mu něco udělal," snažil se mě uklidnit.
,,Proč se opil?" zeptala jsem se ho, jako by měl znát odpověď.
,,Netuším. Je to puberťák, asi to potřeboval zkusit. S klukama," pověděl, aniž by tomu sám věřil. Pohladil mě po tváři, políbil mě a dál jsme to neřešili.
,,Mohla bych se u tebe vysprchovat? Byla jsem si zaběhat," zeptala jsem se a tím jsem debatu ohledně Martina uzavřela. Ati souhlasil a já se odebrala do koupelny.
Potom jsme si ještě zalezli do jeho postele a jen tak jsme leželi v objetí a odpočívali. Snažili jsme se ještě usnout a řekla bych, že se nám to i na chvíli podařilo.

Martin
Ve škole to bylo peklo. Ne jako obvykle, zároveň mě bolela hlava a měl jsem šílený výčitky.
Jakmile jsem se z té budovy konečně dostal, bál jsem se jít domů, takže jsem se rozhodl, že zbytek dne strávím flákáním po venku. Absolutně jsem netušil, co budu dělat, ale z mého přemýšlení mě vyrušil hovor.
Vidrail.
,,Ahoj, co potřebuješ?" zeptal jsem se hned po zvednutí telefonu.
,,Jsem se chtěl zeptat jestli žiješ, kámo," zeptal se s úsměvem.
,,Ale jo, bolí mě hlava a asi sem nebyl moc příjemný," odpověděl jsem rozmrzele.
,,No, vypadal si celkem vtipně. Máš stejně štěstí, že tě Stejk hodil domů," pořád se smál.
,,Hej kámo, nechápu, jak jsem se mohl tak opít, ale pamatuju si všechno," řekl jsem na svoji obranu.
,,Je fajn, že si pamatuješ, jak si se vyjadřoval o ženských," uchechtl se.
,,No jo.." řekl jsem jen a mlčel.
,,Neřeš to, se stává, hlavně, že je všechno v pohodě. Uvidíme se v neděli, čáu," ukončil hovor a já si oddechl. Nechtěl jsem se o tom dál bavit a řešit to. Bylo mi ještě víc mizerně.
Potuloval jsem se dál po Praze a k večeru jsem se konečně odhodlal jít domů, promrzlý a naprosto vyčerpaný.

Tereza
Celý den jsem byla u Atiho a děsila jsem se toho až dojdu domů. Vůbec nevím, jak s ním budu schopná komunikovat. Ati mě naštěstí natolik uklidňoval a rozptyloval, že mi bylo krásně. Krásně s ním.
Potom, co jsem se dostala před dům, už jsem se cítila jinak.
Odemkla jsem, vstoupila do domu a nejdřív šla do kuchyně, udělat si čaj. Martin byl doma, svítilo se v pokoji.
Pomale jsem došla s hrnkem v ruce do pokoje, ale nic jsem neřekla, Martin taky ne. Sedla jsem si na svoji půlku postele s čajem a nějakými papíry do školy a jen tak do nich civěla, než jsem dopila čaj. Potom jsem si vzala do postele notebook a jen tak brouzdala po netu než jsem se cítila unaveně a šla spát. Martin seděl celou dobu za počítačem a mlčeli jsme. Výborně.

Martin
Tereza došla do pokoje. Nepozdravila, takže jsem raději taky mlčel. V pokoji vládlo strašný napětí. Takže jsem do noci koukal do počítače a jakmile usnula, šel jsem si taky lehnout.
Tohle se bude muset ještě vyřešit, ale samo se to asi nestane. A budu to muset vyřešit já.