Don't run, stay with me. [Dramione]

4.kapitola

Ale proč? To byla první otázka, kterou si vždy kladla, když přemýšlela nad tím blonďákem.
Uběhl už týden a v práci od té doby nepotkala Harryho, natož Rona. Ron si určitě teď připadá odstrčený, využívaný, pohoršený a nejspíše mu právě zlomila srdce.
I když to tak nevypadalo, bylo jí to opravdu líto. Jenže Ron byl tak přehnaně agresivní... To byl jeden z faktorů, proč s ním nechtěla být.
Jednoho dne ležela na posteli a četla si knížku. Za chvíli tu bylo září a Hermiona si při té příležitosti zavzpomínala na studentská léta a jaká dobrodružství s Harrym a Ronem prožívali.
Vzpomněla si na svůj první školní trest v Zapovězeném lese. Předtím jí to připadalo naprosto hrozné, ale teď se přistihla, že se usmívá. Byl tam taky Draco...
A dost!!! Náhle se v ní probudil neskutečný adrenalin. Rázně se zvedla z postele, popadla hůlku a vyšla z domu. Přemístila se k nemocnici a došla k recepci.
,,Na jakém patře pracuje Draco Malfoy?"řekl možná více hlasitě než chtěla.
,,Eh...Draco Malfoy tu už nepracuje."řekla zaraženě ta samá recepční, co potkali, když ji Malfoy nesl do nemocnice se zraněnou nohou.
,,Cože? Jak ho teď najdu?!"vykřikla spíše pro sebe, ale samozřejmě to slyšela celá místnost.
,,Mohu vám dát adresu jeho bydliště."řekla trochu vystrašeně slečna.
,,Napište mi ji sem."vyhrkla Hermiona a dala jí svůj zápisník.

Objevila se před velkým sídlem. Stavba byla z cihel, typické pro Anglii. Všude byly velké bílé okenice a ozdobné klenby. Tady že bydlí Draco Malfoy?
Došla až ke dveřím a zazvonila. Náhle jí přišlo, že to byl absurdní nápad. Neměla to dělat. Co když se jí zasekne hlas a nebude schopná mluvit?
Dveře se otevřely. Malfoy měl na sobě jen černé boxerky. Vypracovanou hruď měl holou, vlasy rozcuchané a hleděl na ni s přivřenýma očima.
,,Ahoj."pozdravil trochu překvapeně.
Zhluboka se nadechla a spustila. ,,Tak hele. My si musíme promluvit a to hned."
,,Dobře, pojď dál."
Posadila se v obývacím pokoji. Draco si mezitím vzal župan ,,Chceš něco k pití?"zeptal se zdvořile.
,,Ne,"odsekla a vstala. ,,Jak je možné, že jsi ke mně změnil chování? Proč ses o mě tak staral? A proč tě vyhodili v práci?"
Draco neodpovídal. Jen na ni koukal, což ji dopálilo ještě víc.
Přešla k němu, chytla ho za ramena a začala s ním třást.
,,Tak odpovídej! Úplně jsi mi zamotal hlavu a ani o tom nevíš Malfoyi!"
,,Já...Prostě se k tobě nechci chovat zle."zamumlal.
,,Vždyť jsi mě nesnášel. Nadával jsi mi do mudlovských šmejdek, ponižoval jsi mě."
,,Dospěl jsem."
,,Asi jsi moc nedospěl když už jsi v 21 letech alkoholik."vyprskla. Najednou si uvědomila, že je jeho host a nebylo jejím záměrem odehnat ho od sebe. Spíše se jí líbil ten nový Draco Malfoy. Bylo to i na ni moc zmatené.
Pohled mu sjel na konferenční stolek a v očích se mu objevilo zděšení. Pak se na ni opět podíval.
Hermiona shlédla na onen stolek a uviděla v jednotlivých pytlíčkách koks.
Předtím si toho nevšimla. Zalapala po dechu. ,,Proč to děláš?! Ničí ti to zdraví!"
,,Tlumím bolest. Uklidňuje mě to. Nemusím myslet na nic špatného."zašeptal Draco a sklopil oči.
,,Ale jakou bolest? Co se ti tak hrozného stalo, že kvůli tomu musíš brát drogy?"
,,O tom nechci mluvit."
,,Ale ty o tom musíš mluvit Draco! Nemáš se komu vyzpovídat a dusíš své pocity v sobě!"
Když zaslechl své jméno, zvedl hlavu a podíval se jí do očí jako posledně.
,,Mám tě rád Hermiono. Ale nezasloužím si tě. Jsem troska."řekl tiše.
,,Nejsi troska."řekla Hermiona. Opravdu řekl, že ji má rád?
,,Jsem. Dokonce přijdu i o tenhle dům. Exekutoři mi ho zabaví. Nemám žádné peníze. Rodiče mi nějaké nabízeli pod podmínkou, že se k nim nastěhuju. To ale neudělám, protože bych musel poslouchat každý jejich názor a možná by i zjistili, že se s tebou bavím a chtěli by mi to zakázat.
Na to jim kašlu. Radši budu bydlet na ulici."
Hermiona tam stála s otevřenou pusou. ,,Pokud na to dojde, můžeš jít bydlet ke mně."
Za týden se měla stěhovat. Měla tam ještě jednu místnost navíc.
,,To po tobě nemohu chtít."
,,Ale můžeš. A já ti teď udělám osobní odvykací kůru. Přestaneš pít a brát drogy."řekla rozhodně a koks s alkoholem (co našla v kuchyni) spláchla do toalety. Draco ji z povzdálí tiše sledoval.
Po chvíli ho chytila za ruce. ,,Společně to dokážeme. Slibuju."zašeptala.
Draco se k ní naklonil a Hermiona udělala totéž. Mohla teď zřetelně vidět každý detail jeho obličeje. Uvnitř začala trochu panikařit. Cítí k němu něco? Jestli ne, tak uhni Grangerová.
Možná s tebou jen manipuluje, říkal jí hlásek v hlavě.
Ale proč by to dělal? Vždyť řekl, že k ní nechce být zlý.
A neřekl taky, že si tě nezaslouží?, ozývalo se jí v hlavě zlomyslně. Když už se jejich rty skoro dotýkaly, ozval se zvonek. Poplašeně od sebe odskočili. Draco šel otevřít a zjistil, že to byla jen sousedka, která mu donesla čerstvě upečený koláč.
,,Měla bych už jít."řekla Hermiona, objala Draca a přemístila se domů.
Prudce si oddychla. Musela vstřebat všechny informace. Draco Malfoy pije a fetuje. Má ji rád.
Málem se políbili. Určitě se tak stalo dobře. Nejspíše to bylo znamení, že spolu nemají být.

Po týdnu nedočkavého čekání se konečně přestěhovala. Její menší dům stál na odlehlém místě kousek za Londýnem. Byl jen přízemní, se zahrádkou na které byla pergola a měl k tomu garáž. Ale garáž jí byla k ničemu, když se přemisťovala. Dům byl dřevostavba, natřený na bílo s velkými okenicemi. Vstoupila a ocitla se v předsíni, ze které vedly asi čtyři dveře. Otevřela první a zjistila, že je to jedna z ložnic. Naproti v dalších dveřích byla hlavní ložnice. Třetí dveře vedly do kuchyně a čtvrté do obývacího pokoje. Samozřejmě si to tu už prohlížela, když si dům vybírala, ale stejně to tu neznala tak dobře. Položila větší krabici s jejími osobními věcmi včetně oblečení a vydala se před známý cihlový dům.
Stiskla zvonek, ale nikdo nepřicházel. Na dveřích visel papír k žádosti o vystěhování. Zevnitř slyšela nějaké tupé bouchání. Nečekala, až někdo přijde a rovnou vstoupila.