Torn girl (CZ)

Kapitola 4

Olivie
„Půjdeme spát?" zašeptal mi Owen do ucha, a když mi dopadl jeho horký dech na krk, mírně jsem se zachvěla.

„Dobře," usmála jsem na něj a stiskla mu ruku. „Jen to řeknu Kit."

Popošla jsem k vedlejší lavičce, kde Kit seděla s nohama přehozenýma přes Markovo stehno, zabalená v modré dece, a spolu s ním a Sebastianem vedla živou diskuzi.
„Jdeme s Owenem spát," vyrušila jsem je a položila jí ruku na rameno. Kit sebou mírně trhla.

„Už, Liv?" podívala se na mě překvapeně, ale s úsměvem. Neumíte si představit, jak ráda jsem byla, že na chvíli zapomněla a užívala si večer. Ten upřímně šťastný úsměv, vídala jsem ho za poslední měsíc zřídka kdy, vlastně skoro nikdy.

Než sem odešla, sklonila jsem se ještě k Sebastianovi, „Děkuji za všechno."

Místo odpovědi se jen usmál a zakroutil hlavou na znak, že nemám za co. Pak jsem se naposledy podívala na rozzářenou Kit a vydala se zpátky za Owenem.

Ten už postával vedle lavičky a čekal na mě. V jeho výrazu bylo něco jiného než obvykle, ale nebyla sem si jistá v definici té emoce, co ve mně způsobila zvláštní chvění. Nebylo ani příjemné a ani mi nijak nevadilo. Byla to snad v jeho očích nedočkavost?
Mlčky jsem k němu přišla, chytil mne kolem ramen a přitáhl si mě blíž k sobě.
„Jsem ráda, že jsi šel také," usmála jsem se na něj a vpíjela své oči do těch jeho.
„Byl bych blázen, kdybych zůstal doma," stikl mě pevněji a koutky se mu zvlnily.

Owen
Teď večer byly její oči úplně jiné, hvězdná obloha se v nich krásně odrážela a výrazně zelená barva se proměnila v temnou. Sklonil jsem hlavu a natáhl se pro malý polibek.
Přál jsem si, aby moment, když se naše rty spojí v jedno a mnou projede vlna zvláštní energie, aby to, když už nejsme dva, ale jeden celek, trvalo minimálně navždy.
Víte, nikdy jsem nečekal, že k Olivii budu cítit něco víc než opovržení, ale ty nejméně čekané věci bývají ty nejkrásnější.
Nejspíš jsem ji musel vidět úplně zlomenou, abych si uvědomil mé pravé city.
K tomu abyste dokázali někoho nenávidět tak moc, jako já nenáviděl Liv, je nejspíš zapotřebí spousta lásky.

„Kde máme stan?" Její jemný hlas, kterým vyslovila tuhle otázku, mě prudce vytrhl z myšlenek.

„Přímo před námi," pohodil jsem hlavou a všiml si, jak se Liv kousla tvrdě do spodního rtu, když se mi odhalila opálená kůže na krku.
V duchu jsem se nad tím těšil, ale z vnějšku jsem se pokoušel, na sobě nenechal nic znát.

Seděly jsme naproti sobě mlčky ve stanu. Livin pohled byl nejistý, trošku zdráhavý, v prstech žmoulala cíp látky jejího pyžama a nepravidelně se jí zdvihal hrudník.

„Převleč se, nebudu se koukat," ušklíbl jsem se a dlaněmi si zakryl oči.

Zatím co můj zrak byl omezen, mé uši byly nastražené a má představivost jela na plné obrátky. Viděl jsem ne jednu holku svlékat se, ale u žádné jsem neměl pocit, jako mám teď. Nedokázal jsem ho přesně určit, ale líbil se mi. Mrzelo mě, že nemůžu sledovat, jak jí ruce jezdí po jemné pokožce, jak přetahuje tričko přes hlavu, ale dokud si to ona nepřeje, neudělám to. Liv mi za to čekání stojí.

„Už můžeš," rozezněl se její zvonivý smích kolem mých uší. Složil jsem ruce do klína a skenoval její šťastnou tvář, ty jiskřičky v očích, jsem zahlédl jen málokrát.

Pomaličku jsem se přisunul blíž k ní a nespustil z ní při tom oči, rysy její tváře jsem viděl ve tmě jen matně, ale znal jsem je tak dobře, že mi absence světla nevadila.

Najednou se nadechla, že mi něco řekne, ale pak si to nejspíš rozmyslela. Sjel jsem pohledem k jejím rtům, jež zůstaly mírně pootevřené, pomalu jsem začal přenášet váhu dopředu a nechtěl jsem na nic čekat, ale i přes to jsem se kousek od Liviných úst zastavil. Zlehka jsem nosem přejel po její tváři a vdechl vůni její kůže. Její parfém mísící se s vůní levandule a kouřem mě lehce zašimral v nose, až se mi zachvěly řasy, které Liv nejspíš pošimraly, neboť sebou mírně skoro neznatelně škubla.

„Na co čekáš?" zakňučela skoro neslyšně a pomalu a žádostivě si mě přitáhla za límec mikiny. S pobaveným úsměvem jsem se kousek odtáhl zpátky. Líbilo se mi, co s ní dělám.

„No tak." Po druhé jsem už povolil. A nejen k její vůli, ale hlavně, protože jsem chtěl já. Toužil jsem po tom cítit její horké rty na těch svých. Dotýkat se svými dlaněmi jejího krku a tváří.

Nevím ani, jak začít.. Viděli jste ta šílená čísla? Tolik, čtení, votes a komentářů. Já tomu nemůžu ani uvěřit, tři kapitoly a příběh se vyšplhal na třicátou příčku. Moc, moc, moc vám všem děkuji za podporu, kterou vám, bohužel, nikdy nebudu moc vrátit, a za to, že jste se mnou i u pokračování Teenage girl ♥..