Powerful

Jazz

O tom večeru kdy u mě Sean zůstal jsem Tori samozřejmě neřekla. Musím si udržet aspoň minimální soukromí. Tuhle větu jsem si v hlavě říkala pořád. Když jsem se ráno probudila, bylo devět a Sean pryč. Tori s Rilem ještě spali. Udělala jsem si kávu a sedla si ke stolu. Na New York byl krásný pohled, slunce vycházelo v zákrytu s Empire State Building. Zítra je pondělí. Už tady budu dva týdny. Napadlo mě že bych mohla zavolat Stef jak se daří. Zvedla to až na páté zazvonění. „Jé, ahoj Davy! Jak to tam jde?" vyhrkla udýchaně, jakoby pro mobil běžela. Na holku co ho nosí furt u sebe je to divné. „Tady pohoda. Co ty?" zeptala jsem se. Stef už popadla dech. „My teda já to zvládám v pohodě. Šéf je děsně protivný. Je to s ním až k nevydržení." zasměje se trhaně do mobilu. „Proč?" Smála jsem se pořád. "Nastoupila k nám nová holka. Jmenuje se Lucy. Už stihla rozbít pět hrnků." Stef si hraně povzdechne. „A máš už někoho?" zeptá se ale přijde mi že je nějaká nervózní. „Ne, ale chlapů je tu hodně. Musíš někdy přijet." řeknu, je mi po ní smutno. Ještě chvilku si povídáme. Se Stef jsem domluvená že na Díkuvzdání přijede.

V práci nic zajímavého ale začínám si všímat že mi toho papírování dávají čím dál víc. Grace se jen tak začíná courat po chodbě sem a tam. Sean je chladný šéf jako vždy v práci. Se Simonem si píšeme a ten divný barman-Dan už se neozval. Svým způsobem jsem zato ráda. Každou volnou chvilku se nachytám jak přemýšlím nad Seanem. Ten večer se mi vryl do hlavy. Začínám ho mít vážně ráda, ale musím si držet odstup, je to můj nadřízený. Ale sakra ty jeho rty! Tak hebké ale svým způsobem divoké. Podvědomě si sáhnu na ret. Jako by to byla teprve chvilka od toho co mě políbil ale přesto tak daleko jako by to byly léta. Sice jsem celou noc prospala na gauči ale tak jak jsem se vyspala dneska jsem se už dlouho nevyspala.

Než se naděju na hodinách svítí sedm hodin večer. Pracovala jsem přes časy. Sbalím si věci a jdu domů. Město je pořád živé, ještě více než přes den. New York jako by ožíval až večer a v noci. Kolem mě projde opilá holka. Taková jsem bývala taky a možná ještě taková jsem. Courám se. Je teplo a domů nijak nespěchám. Užívám si ten pocit že mě nic neváže. Jsem to konečně já. Moje srdce je plné a nic mu zatím nechybí. Aaron z něho už vyprchal a zůstal mu jen šuplík s nápisem: Dobří Kamrádi. Přemýšlím jestli jsem ho opravdu někdy milovala nebo to bylo jen pobláznění. Tehdy jsem potřebovala být milována a brala jsem si všechno co se jen trochu lásce blížilo nebo mi ji připomínalo. Potřebovala jsem vědět že něco takového opravdu existuje. Ale já jsem do teď neobjevila co to zamilovat se, nebo najít toho pravého. I když jsem byla několikrát poblázněná nikdy jsem necítila něco víc, vždycky to bylo jen si dokázat že nejsem sama. Dokázat si že se dokážu držet nad vodou a neunikat jako pára vždycky když to zajde dál. Teď už neuteču. Před žádným problémem a snad před nikým.

Procházím kolem jazzového baru ze kterého se linou zvuky písně. Láká mě to a vydám po zvucích. Vcházím dovnitř a ovane mě jemné aroma dýmek, žádný cigaretový kouř. Lidí je tu poměrně dost. Sednu si k jednomu stolu pro dva a zaposlouchám se do písničky kterou neznám ale ta žena co ji zpívá je vážně dobrá. Objednám si čaj s rumem a citrónem. Rozhlížím se po baru ale nikoho tady neznám. „Sama?" zeptá se mě až moc známý hlas. Otočím se a nade mnou se sklání Sean. „Tebe bych tady nečekala." řeknu a on si přisedne. Upiju si čaje a zadívám se mu do očí. Ty ledově modré oči mě rozžhavují. „Mám rád jazz a sem si chodím po práci uvolnit nervy. Lindsey zpívá dobře." usměje se na mě. „Co tě sem přitáhlo?" zeptá se s neskrývaným zájmem. „Hudba." řeknu prostě. Pokýve hlavou. Vypadá že v tom hledá skrytý význam. Písnička ustane a všichni jako na povel začnou tleskat a tak se nim přidáme. Lindsey se ukloní a zářivě se usměje. Po chvilce odejde a na pódium přijde starší pán a naznačí že chce ticho. „Děkujeme překrásné a nadané zpěvačce Lindsey Joy že nám zpříjemnila večer a teď je na řadě slibovaná taneční soutěž." odkašle si a pokračuje. „Všechny páry které se chtějí přihlásit ať počkají na jejich obsluhu. Za chvíli začínáme." dořekne a znova si odkašle.