Agreement // boyxboy [NARUTO FF] ✔

15.

Jak si slíbil, tak také udělal.

Přišel domů, vysprchoval se a šel si lehnout. Předtím si řekl, že o Narutovi bude přemýšlet až později, během ticha a klidu. Teď byla ta práva chvíle, ale Sasuke stále nevěděl, co se to s ním vlastně děje. Samozřejmě, začal o Narutovi přemýšlet odlišněji, než normálně. Nedokázal ale přijít na důvod, proč.

Vždy měl Naruta svým způsobem rád – a i když to bylo k neuvěření, i jako dítě. I přes to, že byl blonďák otravný, po tom, co byli přiděleni do stejného týmu se s tím Sasuke nějak smířil a Naruto... Se mu dostal pod kůži? Asi. Možná.

To ale přešlo po tom, co se odloučili. Pro Sasukeho byla důležitější pomsta, jeho starší bratr, než vesnice.

Teď ale... Nevěděl, co si o tom má myslet. Jednoduše se jeho pocity změnily; ale nebylo přece normální to, o čem přemýšlel. Nikdy dřív ho nezajímalo, jaký je Narutův úsměv, nikdy si nevšiml toho, jak je blonďák roztomilý. Jeho gesta byly něco nezajímavého. Ale teď? Všechno bylo jinak – Sasuke ze svého přítele nemohl spustit oči.

Přemýšlení trvalo ještě pár hodin, než se Sasuke s hrůzným zjištěním uložil ke spánku.

Druhý den ráno bylo všechno špatně.

Černovlásek nemohl uvěřit tomu, k čemu včera večer dospěl. Nebyla to pravda. Ne, nebyla. Nemohla.

Neměl jsem o tom včera vůbec přemýšlet, jsem idiot, nadával si Sasuke v duchu.

Potřásl hlavou a rozhodl se, že se půjde vyvětrat. Třeba... Třeba nic. Už nebude myslet. Všechno to ještě víc stěžuje sám sobě.

Oblékl se, spáchal ranní hygienu a rozešel se směrem k lesu, kde byl původně jejich první tréninkový plac.

Sluníčko svítilo, bylo doopravdy krásně teplo.

Když došel blíž k lesu, uslyšel tlumené, ale velké rány. Zvedl obočí a popohnán zvědavostí se rozešel blíž za místem, odkud se hluk ozýval.

No, samozřejmě, jak jinak. Musel jsem narazit zrovna na něj... Povzdechl si a už se otáčel, že půjde zpět, když si všiml, že Naruto, stojící pár metrů od něj, je celý uřícený a špinavý. Možná trénuje?

„Naruto?" Řekl hlasitě, aby upoutal pozornost. „Všechno v pohodě?"

Blonďák se na něj převapeně zadíval. Narovnal se a pomalu se vydýchával. „Ahoj." Řekl a usmál se.

„Ne úplně v pohodě, ale jde to."

Sasuke pozvedl obočí nad zvláštní odpovědí, kterou dostal. „To znamená?"

Naruto se zasmál a utřel si čelo. Byl pěkně zpocený. Taky tady byl už několik zpropadených hodin. „Nedělej si s tím starosti."

„Řekni mi to."

Naruto si povzdechl. „Dobrá... Jednoduše se už pár dnů snažím naučit novou techniku, na kterou potřebuju Kyuubiho chakru. Vlastně hodně jeho chakry, ale Kurama mi stále odmítá pomoct. Prý je to pod jeho úroveň, nebo co."

Sasuke zamrkal. „Dobře, takže za prvé; odkdy se vybavuješ s Kyuubim? Za druhé; Kurama je zase kdo? A jakou techniku přesně?"

„Od té doby, co jsme se... Spřátelili, řekl bych? Asi. Kurama je Kyuubiho pravé jméno. A jde o ohnivou techniku, kde se musí použít i trochu větru. Já sám mám větrnou podstatu, takže by to pro mě neměl být v tomhle ohledu problém, ale ta ohnivá část... To musím zaplnit chakrou od Kuramy, ale on mě prostě ignoruje." Řekl Naruto sklesle.

Sasuke se mírně usmál, bylo to tu zase. Ta dětská stránka Naruta, kdy se mu nafoukly tváře kdykoliv, když se mu něco nelíbilo.

„Já mám ohnivou podstatu. Možná bych ti mohl pomoci?"

Blonďák překvapeně zamrkal. „Já – já vlastně ani nevím, jestli by to šlo. Museli bychom nějak propojit chakry, a to není bezpečné a–" Koktal Naruto, kterého jeho otázka zaskočila.

„Dobře, dobře, stačilo prostě říct, že se ti ten nápad nelíbí," odvětil trochu pobaveně Sasuke.

Naruto se nafoukl, čímž docílil akorát toho, že na něm mohl černovlásek oči nechat. Tak roztomilý!

„Ale tak jsem to nemyslel, jen je to doopravdy nebezpečné a já nechci, aby se ti něco stalo, chápeš?"

Tímto Sasukeho blonďák trochu zaskočil, ale nedal to na sobě znát. Naoko uvolněně pokýval hlavou a jeho ústa se zkrabatila v mírném úsměvu.

„Kdy si se vlastně naučil ovládat Kyuubiho?"

„Hmmm... Bylo to pár měsíců po tom, co jsi odešel. Tehdy jsem byl na vcelku dlouhé misi v Suně... A s Gaarou, tedy, s Kazekagem jsme byli vždy dobří přátelé. Dá se říct, že mě to naučil. Ne teda úplně, tohle je na každém Jinkuuchirim zvlášť, ale teoreticky ano. Celkově mi tehdy hodně pomohl, mám ho moc rád. Změnil se od té doby, co jsme spolu bojovali. " Řekl Naruto a usmál se. 

Takže Gaara, aha?  Pomyslel si naštvaně v duchu. 

Zatřepal hlavou a řekl si, že nebude idiot. Nemohl žárlit. To prostě ne. Tahle emoce pro něj byla neznámá a on měl v plánu, aby to tak ještě dlouho zůstalo. 

Najednou ho něco napadlo. 

Žádný Gaara nebude, pomyslel si nevědomě Sasuke. 

 „ A co říkáš na to, kdyby ses skočil vysprchovat, já na tebe počkám a potom spolu zajdeme na ramen?"

Naruto na něj chvíli koukal, nakonec ale celý šťastný vykřikl: „To znamená, že mě zveš?"

„Vypadá to tak," odfrkl si Sasuke. Co ho to napadlo? Děláš to horší a horší akorát sám sobě, vyštěkl na sebe v duchu.

„Jupí!" Vykřikl Naruto nadšeně. „To zní skoro jako rande, viď?" Zazubil se, když se k Sasukemu připojoval na cestě.

Sasuke se ušklíbl a nic na to neřekl.

Kéž by...?