Chapter 7

133 10 0
                                    

"Co ten tady dělá?" Zeptala jsem se a ukázala jsem na Caluma, který seděl na gauči a nohy měl na stolku. Kouká na fotbal a má misku s brambůrkama v klíně. Podíva se na mě, usměje se a pak se znovu věnuje fotbalu v telce.

"Oh, já jsem ti neřekla, že je tady Calum?" Zeptala se mě Sam a sedla si vedle něj.

Protočila jsem očima a sedla jsem si na druhý gauč. "Ne neřekla. Myslela jsem, že budeme sami."

Udělala smutnej obličej a řekla, "Takže by jsi nepřišla, kdybych ti řekla, že je tu Calum?"

"Nebuď dramatická Sam." Odpověděla jsem a trochu jsem se usmála.

"Co přesně se včera stalo?" Zeptala se a dala si nohu přes nohu. "Ráda bych věděla celou detailně popsanou story prosím."

Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem. "Takže, byla jsem s Ashtonem," Najednou Calum začal vnímat. "Oba dva jsme měli namířeno domu. Samozřejmě má svoje auto, takže jsme se rozdělili před vchodem školy. Nevšimla jsem si, že je předemnou připravený natažené lano, spadla jsem na zem a z toho mám taky tyhle řezy a modřiny. To je jedno. Potom na mě začali nějací studenti házet vajíčka a mouku. Ani jsem se nesnažila zvednout nebo něco udělat, protože jsem věděla, že jsem na to moc slabá." Znovu jsem se nadechla, abych mohla pokračovat. "Potom se tam objevil Luke. Viděla jsem jak nějaký kluky zmlátil a pak mě odnesl do jeho auta. Vlastně jsem si myslela, že mě nese k sestřičce, ale vezl mě k němu domů, kde mi vyčistil ty rány. Když šel pro jídlo omylem jsem usla na jeho posteli. To je vše."

"Wow." Zamumlala Sam. "Nejste ani přátelé, ale už spíš na jeho posteli."

Zakroutila jsem hlavou a ona se smála. "Přestaň Samantho. Přísahám bohu, že jestli si ze mě kvůli tomu budeš dělat prdel, tak tě zabiju."

"Počkej, co tím myslíš, že ty a Luke nejste přátelé?" Zeptal se Calum, když mě konečně vnímal.

Pokrčila jsem rameny. "Um, prostě nejsme přátelé?"

"Takže," Začal a změnil pozici jeho sezení. "I přes to jak často spolu jsme- a ikdyž vy dva jste spolu byli i sami- tak pořád nejste přátelé?"

"Calume," Povzdychla jsem si. "Prostě o tom nemluvme."

Jenom kývl. "No ale ty studenti co tě včera šikanovali jsou vyhození ze školy."

Vykulila jsem oči. Teda, chápu, že to co mi udělali bylo hnusný a nesprávný, ale nečekala jsem, že je kvůli tomu vyhodí ze školy. Ano, chci aby za to pikali, ale ne takhle. Jak se asi budou cítit jejich rodiče? Nejsem tak zlá abych tohle někomu udělala.

"A-ale jak?" Zakoktala jsem, pořád zmatená. "Jako, jak se to stalo?"

"Luke promluvil s ředitelkou." Ušklebil se.

"Jenom to?" Zeptala jsem se nevěřícně. "Jenom si promluvil s ředitelkou a to bylo celý?"

Věděla jsem, že maj ve škole velkou moc, ale nevěděla jsem, že až tak velkou, aby mohli někoho jen tak vyhodit ze školy.

"Myslíš s mojí mámou?" Zasmál se Calum. "Sam, proč jsi mi kurva neřekla, že ředitelka je Calumova mamka?"

Zvedla obočí. "Já jsem ti to neřekla? Oh, promiň."

Calum jenom mávl rukou. "Neřeš to. Není to nic velkýho."

"Nic velkýho?" Vykřikla jsem. "Právě jsi prostě jen tak vyhodil asi deset studentů ze školy!"

"Klídek." Řekl Calum. "To se stává. Není to poprvé a rozhodně ne na posled. Na to si zvykni."

~

Unexpected || Luke HemmingsKde žijí příběhy. Začni objevovat